Šakalí léta

Zatímco v současnosti očividně prožíváme počátek úpadku Hřebejkovy invence, Šakalí léta jsou naopak plodem jeho filmařské adolescence – tenká dějová linie, průměrné songy, ucházející taneční čísla, strašlivý střih. Během sledování se mi bezděčně vybavil text písničky, kterou Hugh Laurie procítěně pěje v jednom z dílů A Bit of Fry & Laurie. Snad že texty v Šakalích letech jsou na této úrovni: A i když lidi říkaj ti, že tahle země má na mále, / všechno se dá vyřešit dobrým kopancem do p*dele. / V sametové botě noha železná / a když snad dojde k tomu, že kolem nikdo nestojí, / jen stoupněte si před zrcadlo a kopněte se do svojí. / Nakopali jsme p*del Grenadě, a Iráku jakbysmet, / nakopali jsme ozónové díře, ta nám to teď vrací zpět. / Nakopali jsme p*del rakovině, a AIDS bude další, věřte mi, / a globálnímu oteplení nakopeme s brýlemi. Potíž je v tom, že Fry & Laurie byli vtipní. Šakalové jenom vyjou. (13.04.2015)

Dejdar ve svojí suverénně nejlepší roli, sympatičtí dětský herci, přesný Abrhám, výborné songy a choreografie. Ale stačí to? Děj je tady teda hodně plochý, nezáživný, Šabach z toho je sice dost cítit, stejně tak, že tvůrci ladí formu a styl směrem k Pelíškům, ale tady to prostě ještě nedokážou prodat, a ta dobová atmosféra je tu vidět prostě strašně málo, a ty jednotlivé příběhy nedokážou vtáhnout. Pokud si nedokážete užít ani ty hudební čísla, tak si klidně ještě jednu hvězdu odmyslete. (29.12.2022)

Šakalí léta sú dôvodom, prečo Hřebejkove filmy (až na výnimky) nemám rád. Ono sa  udalosti nejako udejú. A po x rokoch príde ambiciózny scenárista a režisér a vytvoria obraz tej doby. Obraz tak falošný, až hrôza. Ako človek, ktorého história zaujíma iba okrajovo a účelovo som ochotný prijať najrôznejšie príbehy z dôb dávno minulých. Ale nie som ochotný prijímať sfalšované verzie života v rokoch, ktoré si pamätám. To je prípad Šakalích let a čiastočne aj Pelíškov. (09.08.2021)

Docela určitě jde o zajímavý počin, hlavně ovšem z důvodu, že od Starců na chmelu byl tohle snad první "regulérní" muzikál u nás natočený (a jednoznačně první porevoluční). Dá se říci, že se vlastně vyvedl nad očekávání, jelikož z mladých tvůrců s tímto žánrem neměl vlastní zkušenost asi nikdo, tudíž lze Jana Hřebejka pochválit. Samozřejmě se nevyvaroval některých chyb, ale základní atributy muzikálů (jednoduchý příběh, líbivé melodie a zajímavé taneční scény) se mu podařilo poměrně dobře dodržet. (18.09.2003)

Když jsem poprvé viděl tenhle film bylo mi přibližně devět. Lítal jsem po pokoji a zpíval na kolena na kolena jeee jeee jeee. Ty časy, kdy mi bylo devět jsou sice pryč, ale občas není na škodu se jen tak proběhnout a dát si na kolena. Těžko říct, jak by to tvůrci pojali nikoli jako muzikál, ale to nemá cenu řešit. Hudbu si člověk rád užije, příběh sám mi přišel trošku slabší. V mých očích je to tak na 3 1/2* (25.01.2011)