Šakalí léta

Já myslím, že good... je tam tak trochu vykreslená minulá doba... Bejby je hodně všude na očích a takový lidi se v minulém režimu neviděli "rádi"... /// Chyba ve filmu - když Kšanda má podprsenku místo padáku, tak jí nejdřív má bez "padáku" a dívá se do zrcadla a lehá na postel a v dalším záběru už ten "padák" má uvázaný a nemohl to stihnout (06.03.2007)

Tenhle film, jakožto muzikál, stoupá a padá s muzikou... To, co udělal Ivan Hlas, bylo příjemě poslouchatelné a to převážně písničky, které sám nazpíval. Ovšem Kalouskům zpěv, jenž přezpívává Dejdara, to celé brutálně stahuje k zemi. Za to jsem málem odečetl hvězdičku, pač Kalousek svým "umělým" a školeným zpěvem degradovává hlavní postavu v "rock´n´rollového zpěváka z hudební školy". Jinak Skvělý Josef Abrhám a ta omladina tu také nehraje špatně (když to porovnám třeba s Gymplem). Škoda těch zbytečných chybiček a drobného "nedotažení". Každopádně se jedná o velmi povedený počin z Hřebejkovi tvorby. Film dobře kontruje trapnému Renčově pokusu Rebelové... (23.05.2007)

První půle devadesátých let v Česku se z filmového hlediska vyznačovala vzestupem vizuálně výrazných snímků s velkými rozpočty od mladých nadšených režisérů, které však bohužel neměly v náhlé záplavě západních, doposud nedostupných titulů, kdovíjaký divácký úspěch (dále viz třeba Kouř, Akumulátor 1, první Renčové). Zároveň na nich bylo vidět okouzlení tvůrců právě západními tématy a přístupy, které nadšeně švédovali. Proto vznikly možná trochu mimoděk zvláštní zeitgeist filmy, které fungují daleko více pocitově a povrchově než že by měly nějakou hloubku, ale zároveň z nich prýští strašné nasazení, energie a radost tvořit, přičemž se stále odehrávají v zešedlých socialistických kulisách. Šakalí léta jsou filmem, který nijak zvlášť dobře vypráví příběh o něčem, co tu nikdy nebylo způsobem, jaký tu nikdo doposud nedělal. Vzniká tak mimoděk nějaké zvláštní universum, kterému se lze racionálně v pohodě ubránit, ale které jinak díky vynikající kameře, výpravě a scénografii (aka "úvod do hřebejkovské komunistické hnědi") lze zase nakrásně propadnout na té pocitové úrovni. S čímž my, bývalí kluci z pod Julišky, rozhodně nemáme problém. (22.06.2022)

Na mě moc dejdarovský, barevný, ulítlý a přemrštěný. Ovšem potencionál Jana Hřebejka se už i zde objevuje a vlastně i tehdy se dalo předpokládat, že nás s tímto režisérem čekají velké filmy. Muzikály moc rád nemám, až na výjimky typu Pomády či z českého prostředí snesu Starce na chmelu, tady se ovšem musí smeknout před dvěmi písničkami. Tou první je "Jednou mi fort povídá", ze které čiší plno nespoutaného elánu a hlavním trhákem celého filmu je pak song "Na kolena", čímž celý film vygraduje a divák tak dostává slastné zadostiučinění v podobě odvety všem těm komunistickým páprdům. Věřím, že v roce 1993 to muselo být opravdu silné. Ovšem dnes, když mírně řečeno veškeré nadšení už opadlo, to působí hodně staře. Každopádně toto filmařům nevyčítám, to je věc doby. Ale co nemůžu odpustit, je fakt, že padesátá léta v Americe nejsou padesátá léta v Československu. Doba písniček, tance a veselí - tak to padesátky u nás rozhodně nejsou (teda pokud nepočítám tanečky v rámci budování naší vlasti). Padesátky jsou bohužel příliš smutné a šedé, než aby se dalo uvěřit tomu, že tady někde skotačili týpci podobní Elvisovi. (05.12.2013)

Viděno až 15 let po svém vzniku, poněkud to neobstálo. Proboha, tohle nejsou 90., kdy to bylo natočeno, a ani konec 50., kdy se to odehrává -- to jsou 80. jako vyšitá -- tehdy to hoši patrně vymysleli. Kdyby to vzniklo nějakým způsobem za bolševika, všechny ty nedostatky by se daly odpustit, naopak by půvabu lehce napomohly. Tohle však bylo neodpustitelné -- především střih. A zmatený scénář. A falešný zpěv. A ústřední trojice bez charismatu. Takový malý český muzikál. Ale tristně malý a odporně český. (08.09.2008)