Pelíšky

Hořká komedie, ale zas taková legrace to nebyla. Starší ročníky mi několikrát povrdily, že místo smíchu jim z toho běhal mráz po zádech... Já se bavil do té doby, než mi i rodiče řekli, že rok 1968 se pro ně stal děsivou noční můrou a že tenhle film už vidět nechtějí... Tak přemýšlím, zda generace nezasažené socialismem pochopí správně z tohohle filmu dobu, která byla hnusná, temná a pro mnohé bezvýchodná. (08.03.2011)

Jeden z nejnudnějších filmů posledních let. Není to tím, že bych vtipy nepochopil, já je pochopil, ale prostě mi nepřišly vtipné! I když mé srdce plesá v momentech, když se zesměšňují komunisti, tento film i přesto neobstojí. Slepit z pár kamínků celou mozaiku nelze. Podle mě až neúměrně přeceňovaný film, Kodetovy hysterické výlevy místy tahaly za nervy, hlášky jedním slovem nezajímavé, herecké výkony by ušly. Jako divadelní fraška na téma "Jak to chodívalo za komunistů" by Pelíšky určitě obstály líp, ale proč vznikl tenhle umělý slepenec, nad tím zůstává rozum stát. Zcela nezajímavý film. Ale abych jen nekritizoval, pár solidních momentů se našlo. (09.06.2006)

Jedni na Pelíšky nadávají, druzí je do samotného Nebe chválí. Každopádně je jasné, která strana vítězí a vítězí na plné čáře. Krom toho, že zdejší hodnocení přesahuje devadesátku, mávnutím oka, staly se také nejúspěšnějším českým filmem současnosti. A to nejen díky návštěvnosti a výdělkům, ale díky tomu, že je opravdu tak povedený a takových filmů je opravdu pomálu. Od České sody Jan Hřebejk pokouší štěstí ve filmu, který poprvé kombinuje vážnost a humor do jednoho. Tenkrát se mu zadařilo, v dnešní době už takového úspěchu nenabírá jako dříve. Každopádně nemůžu než souhlasit. Pelíšky se prostě a jednoduše povedly. Díky hercům, díky atmosféře a také díky skvělým dialogům, na které se i v dnešní době příjemně vzpomíná. --- Co to je? - Lžičky. - No, lžičky. To se hodí, tolik lžiček. - No pozor. To nejsou obyčejné lžičky. To jsou lžičky z umělé hmoty - lehké, ohebné, pružné. To jsou lžičky, které vyvynuli výzkumníci z NDR. (22.11.2007)

Málokdy se vidí, aby se z něčeho stala skoro ihned klasika. Na rozdíl od soudruhů z NDR neudělal Hřebejk chybu, když sáhl po knihách Petra Šabacha. "V naší nové ELEKTRICKÉ troubě?" "Aspoň tady bude chvíli řvát někdo jinej." "Drápem, vole." A těm proletářům celého světa, kteří mají něco proti, vzkazuju...ale vždyť víte. (26.07.2007)

Když jsem to skoro před dvaceti lety viděl poprvé, tak nějak povinně se mi to "děsně líbilo". Když jsem to skoro před patnácti lety viděl asi po třistatřiatřicáté, uvědomil jsem si, že mě to vlastně vůbec nebaví (málem jsem napsal něco jiného, ale já dnes nemluvím sprostě, to kvůli Ježíškovi). Od té doby jsem to neviděl ani jednou a vůbec mi to nechybí. (11.11.2018)