The Savage Peace
Obsahy(1)
Po skončení druhé světové války docházelo ve středu Evropy k násilnostem na etnických Němcích. V Československu, Polsku a dalších dříve Němci okupovaných územích se v létě roku 1945 děla zvěrstva, o kterých se příliš nemluví. V dokumentu hovoří přímí svědci krvavých útoků, jejichž pachatele hnala silná touha po pomstě. Při vysídlování milionů Němců, často žen a dětí, většinou nevinných obětí rozhodnutí vítězných mocností, nejednali vítězové v rukavičkách. Tehdejší děti vzpomínají na krutosti, které se děly jim a jejich blízkým, a poskytují tak svědectví, při jehož poslechu tuhne krev v žilách ještě dnes, po více než sedmdesáti letech. (Česká televize)
(viac)Recenzie (24)
Mnohým se může dokument nelíbit kvůli postavení se na stranu němců, někomu se nemusí líbit díky jednostranosti pohledu. ... Nutno dodat, že dokonale objektivní tento snímek opravdu není, ale chtěl hlavně ukázat opačný úhel pohledu, než který většina lidí zná a vnímá, škoda jen, že se nezmíníli i o té stinější stránce němců, ale to už by zase zastínilo fakt, který chtěli ukázat. .... HODNOCENÍ: 75% (4*) ()
Ne - nechovali jsem se jako nacisté. To je prostě objektivní fakt, a jestli to někoho ze zdejších "uvědomělých" sebemrskačů "baví" nebo nebaví na věci nic nemění. A pokud někdo hodnotí a komentuje opačně, jeho znalost historie za mnoho nestojí. Podobným rozumbradům s neodbytnou potřebou udílet tomuto zoufale jednostrannému dokumentu 5* a sypat si popel na hlavu, vřele doporučuji publikace Jiřího Padevěta (který v pořadu mimochodem vystupuje) "Krvavé léto 1945" a naproti tomu knihu stejného autora "Krvavé finále"- srovnání zločinů obou stran konfliktu. Dále tituly Stanislava Motla "Válka před válkou" a "Svědek z cely smrti", Jana Tesaře "Mnichovský komplex" a (spolu s Josefem Serinkem) "Česká cikánská rapsodie" a celou řadu knih Radana Láška s tématikou krizových let 1938 a 1939, v neposlední řadě pak publikaci Ivo Pejčocha "Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti: Osoby popravené v průběhu retribučních procesů 1945-1948" (to aby se případný zájemce dozvěděl, jak se ve skutečnosti nacisté na našem území chovali) - po přečtení alespoň těchto několika výstupů SOUČASNÉHO, nikoliv komunistického výkladu moderních českých dějin se možná pár naivkům rozbřeskne a přestanou srovnávat nesrovnatelné. V "dokumentu" "1945..." jakoby ožíval duch Mnichova, britská nadřazenost, alibismus a snaha ukázat, že ti Čechoslováci přece jen nestáli za krev jediného britského vojáka a všechno je tak velice relativní... a že ten Hitler vlastně mohl mít i v lesčem pravdu :-(. ()
Někteří pamětníci si rádi vymýšlejí, na to je potřeba pamatovat. Takže by se na ně nemělo spoléhat jako na hlavní zdroj a je potřeba vycházet z faktů. Pro srovnání například Odsun z Brna... pečtěte si Německou verzi a pak oficiální verzi provedenou mezinarodním vyšetřovacím týmem po revoluci a zjistíte jak se věci mají :) ()
Dokument, zabývající se poválečným odsunem etnických Němců z Československa a Polska. Předně je třeba říct, že film stojí jednoznačně na straně Němců, což je pro mě osobně docela problém. V žádném případě nepopírám, že se během odsunu děla zvěrstva. Nakonec unikátní dobové záběry to ukazují a své k tomu říkají i pamětníci z řad našich lidí včetně Medy Mládkové. Nicméně tvůrci se ani nesnaží pochopit, proč před řáděním Revolučních gard a jim podobných většinová veřejnost zavírala oči. Nikde ani zmínka o chování běžných Němců před záborem Sudet a v Protektorátu či na území okupovaného Polska. A takhle by se dalo pokračovat. Tudíž mě doslova nadzvedla poznámka, která odsun prohlašovala za největší etnickou čistku v dějinách lidstva. To mi přišlo jako neskutečná drzost. Stejně jako to, že samotné rozhodnutí o odsunu je tu označeno za zločin, byť ne přímo, ale použitou citací George Orwella. Těžké na hodnocení. Na jednu stranu mě to dost naštvalo, ale na tu druhou negativní emoce je v případě dokumentu lepší, než žádná. Proto volím zlatou střední cestu. 50% ()
Přidávám se k Morholtovi a Baldrickovi - přesně. Jedna z přeživších, křestním jménem Dorota, říká po všech těch desetiletí i nyní : nenávidím je, zabila bych je, zmlátila bych je a já nevím, co všechno....Jak to asi museli cítit a vnímat "vítězové" (kteří přišli o své bližní při stejných hrůzách, o jakých se vypráví v tomto dokumentu) bezprostředně po válce? Mluvit o prověřování morální stránky vítězů je možná zajímavé a snad i na místě, ale nepřijde mi to prostě fér. Co asi prožíval onen muž, kterého zmiňovaná Dorota uváděla, a o kterém jsme se dozvěděli, že mu nacisti zplynovali celou rodinu a zůstal jen on sám...? Ona by jednala i po těch desetiletí stejně jako on jednal hned po té, co dostal možnost (to samozřejmě neznamená, že to schvaluji, jen pro to asi dokážu snáz najít pochopení než pro tu "primární akci" ze strany Hitlera, která vyvolala bohužel tuto reakci). Nejde to hodnotit...jen se modlit, abychom nikdy nemuseli znova prožívat to, co naši předci... ()
Galéria (6)
Fotka © BBC
Reklama