Obsahy(1)
V průběhu vyučovací hodiny angličtiny se učitelka dozvídá od své malé žačky věci, které děvčátko v podstatě nechápe, ale zkušené ženě napoví, že rodina Terezky se rozpadla a její matka si právě tento den, kdy zůstala v bytě sama, zvolila k sebevraždě. (mibara)
Recenzie (24)
Škoda přeškoda, že z druhé půle se stala nelogická volovina a dramaturgie se zvrhla v nesmyslnou frašku. První polovina diváka vtáhne do děje a rozjíždí se napínavé drama, které se bohužel zvrhne směrem, že si říkáte, proč ty postavy tak debilně jednají? Navíc Klára Jandová (kterou mám jinak moc rád) začne být nepříjemnej a otravnej fracek, že by facka byla na místě. Nevím nakolik zasahoval režisér Ludvík Ráža do scénáře Nataše Tanské (první filmová Barunka Boženy Němcové) a jak moc ho přepracoval, ale ve výsledku se to nějak nepovedlo. Podle mě museli mít mezi sebou neshody, protože Ráža svoje filmy vždy točil velice přesvědčivě. Nicméně i tak hodnotím dobře a to taky díky dramatické hudbě Karla Kašlíka. ()
Zpočátku se jedná jen o nevinné tlachání učitelky s děvčetem. Posléze však vylézají na povrch stále dramatičtější okolnosti rodinného zázemí dívky. A nakonec divák i učitelka pochopí, k čemu se matka odhodlala. Minimalistická dramatická hra, která by potřebovala více nevím čeho. Buď lepších hereckých výkonů nebo možná víc než mluveného drama. Kdybychom alespoň některé věci mohli vidět a nejen slyšet... ()
Herecky dobré, Vinklář byl prostě perfekcionista a malé role asi vyniknou v jeho případě tím více. Ale dávám jen dvě *, protože ta záchrana maminky byla tak maximálně zpomalená, že bych nevěřil a opravdu mne překvapilo, že přežila. Spíš si vzala nějaké slabé prášky. To nemohla učitelka při prvním podezření na sebevraždu maminky tam poslat policii nebo záchranku? Ano bylo to tím pádem napínavější, ale už to bylo na mne moc a každou chvíli jsem ji hypnotizoval aby vzala konečně telefon a... Ne učitelka vezme dítě a shání taxíka a jede tam osobně. Z mého a asi z dnešního pohledu až nelogické. No možná všechno bylo tenkrát pomalejší. Viz seriál Sanitka a Sanitka 2. Dnes je všechno rychlejší, ale většinou nekoukatelné. Viz opět Sanitka 2. ()
Tahle televizní inscenace zpracovává zajímavý námět, ale je dramaturgická dosti nevyvážená. V první půli mě Klára Jandová, tohle malé "kecadlo" či "nadělení", svou bezprostředností a rozverností velmi bavila. A líbila se mi i Alena Vránová v roli učitelky angličtiny (ač tedy nechápu, že v jedné chvíli opravuje Terezku v gramatice předpřítomného času, když na začátku se jí ptá na banální otázky začátečnické úrovně). Ale pak začne atmosféra v bytě učitelky houstnout, celé se to zkazí. Klárka hysterčí, a učitelka se chová dost nelogicky (proč nezavolá hned policii nebo záchranku, když pak složitě shání taxi). Co pak vůbec nechápu, je Rážovo režijní pojetí scény v bytě Terezčiny maminky. Celé je to natočeno jakoby z pohledu maminky, kdy divák až na krátký okamžik vůbec neví, v jakém stavu dotyčná je. Slyšíme sice houkat sanitku, ale učitelka pak Terezce říká, že s ní chce maminka mluvit. A toť vše. Pokud mám jinak zmínit jeden klad inscenace, tak je rozhodně hudba Ivana Kašlíka, která je zajímavě jímavá. ()
Slibný začátek (kdy to díky úrovni angličtiny paní učitelky sklouzává do "so bad it's good" teritoria) zcela zabíjí koncovka, kdy kolektivně všem postavám klesne IQ a nejvíce těm dospělým. Paní učitelce pak ještě dříve, neboť to, co si divák už dal dohromady, ona luští ještě dobrých několik desítek minut. Námět však velice originální a pro fanoušky komorních "bottle episodes" nebo něčeho, kde se jen na jednom místě povídá (namátkou třeba Terapie) je to zajímavá podívaná. O to víc pak člověka vyvede z míry, když se dostane mimo několik zdí bytu paní učitelky. Korunu komična tomu nasadil konec, kdy mi přijde, že pan režisér zapomněl dotočit jednu/dvě scény, takže rozuzlení-nerozuzlení dostává divák jednou strohou větou, načež je okamžitě poslán do... titulků. ()
Reklama