Najtemnejšia hodina

Kdyby Joe Wright dokázal vyprávět stejně efektivně, jak efektně režíruje, šlo by o mnohem méně bolestivou diváckou zkušenost. Ambiciózní britský filmař se bohužel opět projevuje jako velký kýčař, pro kterého je hlavní, aby každá scéna stůj co stůj dobře vypadala a nenudila, ne aby měla smysluplnou náplň a byla nějak nápomocná vyprávění. Vizuální gimmicky jako jsou záběry z ptačí perspektivy, zpomalené záběry nebo velké detaily vteřinové ručičky působí hlavně jako projevy skoro panické obavy ze všednosti, kterou bych čekal spíše u debutujícího tvůrce, snažícího se předvést, co všechno se naučil na filmové škole. Docela obyčejné scény, spoléhající se jen na dobře zvolenou kompozici a Oldmanovo herectví (velmi solidní, ale pořád musíte myslet na to, že sledujete štíhlého herce pod tlustou maskou), jsou přitom mnohem působivější, neboť v nich myšlenky nepřekrývají efekty. Kromě občasných vítězství formy nad obsahem film doplácí na nevyrovnaný rytmus (po svižné první hodině se tempo před operací Dynamo výrazně zpomaluje), zjednodušování historie na klíčová rozhodnutí velkých a neomylných mužů, zoufalý nedostatek soudnosti (i kdyby scéna v metru vycházela ze skutečnosti, nic to nemění na faktu, jak strašlivě nepřesvědčivě je vystavěná a napsaná - něco tak blbého nepamatuji ani z britských meziválečných propagandistických filmů, kam by to patřilo spíš) a urážlivou návodnost. Ten film nám skrze vedlejší postavy (zejména vyjukanou sekretářku) neustále sděluje, jak máme na Churchilla pohlížet, co si o něm máme myslet, abychom snad nezačali pochybovat o jeho genialitě. Špetku uvěřitelnosti v sobě mají akorát scény Churchilla s manželkou, které scénář nepředepisuje, aby jen žasla nad jeho pronikavým intelektem a smála se jeho bonmotům. Sebelepší práce herců a maskérů (a návrhářů kostýmů a architektů) bohužel nedokáže zachránit to, co zanedbal scenárista (Anthony McCarten napsal i Teorii všeho, trpící podobnými nedostatky) a režisér. Nejtemnější hodina je prázdná, naivní a falešná lekce patriotismu, která se dvě hodiny klopotně dobírá ke stejnému sdělení, které dokázal Christopher Nolan s mnohem větší úderností shrnout do posledních deseti minut Dunkerku. 45% (11.01.2018)

Výteční herci - G.O., K.S.T., B.M. - v průměrném až podprůměrném filmu. Jediné dobově hodnotné momenty jsou části polemik s lordem Halifaxem, které ilustrují přechod od appeasementu k boji o přežití. Film zjevně nemá být něčím jako dokumentem, protože některé situace jsou v rovině pohádkového příběhu (napadá mě Shrek). Tak třeba vysvětlování mezinárodní situace sekretářce v hlavním štábu největšího impéria co kdy na planetě bylo za slzení generálů, králova teple bratrská slova v opilcově brlohu, černoch z lidu školící ministerského předsedu z antiky a britské hrdosti v metru a další a další. Zejména černochovi z té role muselo být samotnému dost trapně. Trapné, ale přesto ilustrativní, nicméně z tak divoké osobnosti a divoké doby si vzít takhle málo je trestuhodné. Navíc ani ryba ani rak, Churchill byl mistr vtipu a bonmotu, a ani s tím scénárista nedokázal příliš funkčně naložit. (18.02.2018)

Stačí přesvědčivé interiéry, zdatný kameraman a jeden bravurní herec k podnětné dějinné rekonstrukci a oscarovým fanfárám? Not really.... Gary Oldman si bezpochyby leští cenného plešouna zaslouženě a jeho projev mě zatraceně bavil, ale Joe Wright se tentokrát projevil jako nezajímavý rutinér, který možná umí poskládat obrázky hezky vedle sebe a hrát s divákem vtahující šarádu, jenže k tomu využívá dost podřadné fígle a zkratky. Jako televizní projekt by to bylo super, ale jako ambiciózní hvězdné drama to působí jednoduše, vedlejší postavy jsou ploché jak hrudník Cary Delevingne a vyprávění se mechanicky posouvá k vytyčenému cíli, aniž by se snažilo přidat něco ozvláštňujícího či uvěřitelně lidského - a když už se o to pokusí, vypadne z toho velká filmařská i dějová křeč (metro). Díky charismatu Churchilla, jehož film prodává opravdu bohatě, to dobře funguje na motivační úrovni a příběh je celistvý, ale Wright zkrátka není Spielberg, jehož Lincoln došel v závěru skrze mnohem promyšlenější prolínání soukromé a politické linie nesrovnatelně silnější katarze. Na jedno pohodové zhlédnutí ale hodně OK... (18.03.2018)

Důležité je že Darkest Hour není jen o tom jak Gary Oldman fakt konečně chce toho oscara, a ani o tom postavit pomník Winstonu Churchillovi. Joe Wright se komorní formou zaměřuje jen na krátkou epizodu z nástupu Churchilla do nejvyššího úřadu, organizaci evakuace z Dunkerku a ve finále ikonický proslov k parlamentu kterým zmobilizoval Británii k zápasu o osud světa - a z takto krátké epizody kutá netušené drama. Ve kterém samotného hrdinu vykresluje spíš jako slabého a nerudného starce, který se dokáže vzepnout k síle a prohnanosti zkušeného politika jen když to jeho okolí nejméně čeká. A, bohužel, i s berličkami typu překvapivě prostoduchých zkratek a lehké deus ex machiny. 8/10 (29.01.2018)

Neměl bych, ale stejně se od toho nemůžu oprostit. Ten rasově kvótový černoch z lidu znalý antické literatury mě tam prostě sral. Co se zbytku týče, místy velmi vtipné, klasicky podané, i když dialogům občas trochu jiskry chybělo. V nich Nejtemnější hodina ztrácí na Královu řeč asi tak dvě délky. Nikoli koňské, ale Churchillova nezbytného doutníku. Nejlepší věty tak zaznějí v premiérových skutečných projevech. To se to pak píše, když je půl práce hotovo. (12.01.2018)