Egon Schiele: Smrť a dievča

Velcí umělci nepotřebují dlouhý život - po vytvoření svého klíčového díla odcházejí. Nejinak tomu je u rakouského umělce Egona Schile. Jeho úžasné akty balancující na hraně erotiky a pornografie fascinují dodnes a staly se po právu jedněmi z nejdražších obrazů a kreseb aukčních síní. Živočišnost a přitom křehkost se svorně snoubí v díle, jež kdysi pobuřovalo a dnes okouzluje. Jako šťastné se ukázalo zvolit dopisy a vzpomínky a poskládat z nich mozaiku malířova života. Znalci jeho díla nebudou jistě překvapeni hojnou nahotou, která zde mohla být klidně prezentována i více a explicitněji. Vždyť byla součástí jeho života i díla. Kamera občas vykouzlí krásné obrazy (stavení na samotě, pózování modelek, sloupce namodralého světla deroucí se skrze okna do místnosti či noční sněžení), ale uměl bych si představit více poetiky. Nemuseli by to být zrovna P. Greenavay nebo Ken Russell, stačil by K. Kachyňa. Přesto jsem byl nakonec spokojen. (20.06.2020)

Film bych ohodnotil za plný počet hvězd, kdyby byl sestříhaný víc chronologicky a neskákal každou chvíli do jiného časového období, takže nebylo vždy snadné se rychle zorientovat. Jinak filmařsky solidní řemeslný počin, oceňuji také, že Schiele byl představen nepřikrášleně, tj. jako složitá víceméně sebestředná osobnost, která kromě sebe sama skoro nic nerespektuje a nebere téměř žádné ohledy dokonce ani na ty úplně nejbližší. Ale to už tak u velkých umělců bývá. Snímek si zároveň zachovává i přes řadu dramatických až tragických okamžiků jakýsi chladný odstup od hlavních postav, což bylo možná způsobeno právě tím poněkud chaotickým rozkouskováním různých dějů. Jako divák jsem proto se Schielem ani s dalšími postavami jejich osudy příliš vnitřně neprožíval. Považuji ale za přínosné, že jsem se mohl s životem a charakterem malíře blíže seznámit, aniž by mě film nudil. (30.08.2020)

S kritikami filmu se neztotožňuji, i když by se při troše snahy nějaká ta chybka i nesrovnalost s realitou našla. Napíšu to jednoduše: stokrát raději půjdu na klidně i zpackaný životopisný film o jakémkoli malíři, jako prostá žena si ráda připomenu že existoval kdosi jako Egon Schiele, kouknu na to jak maloval, do jakého období patřil a dohledám si o něm zbytek v knihách či na internetu. Pořád lepší než Harry Potter, nemyslíte? Aby nám z těch kin potom masově nevymizely všechny dramata i náznaku dramatu či nějaké myšlenky, protože "divák to stejně neocení", protože "běžného diváka to stejně nezajímá", protože bla bla bla. Zaplaťpánbu, že se toto dostalo do běžné distribuce! Tečka. (16.11.2016)

Životopisné filmy mám docela ráda, ale Egon Schiele: Tod und Mädchen nepatří zrovna k těm nejpovedenějším. I přesto, že Egon Schiele proslul malováním odvážných aktů, nemuselo být ve snímku tolik nahoty, která je navíc místy naprosto bezúčelná. Herecké výkony všech zúčastněných jsou víceméně standardní. Vlastně nemohu nic extra vypíchnout, ovšem koukat se na to dá. (55%) (19.07.2020)

Mám ráda životopisné filmy a nejvíc právě o výtvarných umělcích, které obdivuji ze všech umělců nejvíc. Egon Schiele byl jistě velmi talentovaný a zajímavý muž, ale Noah Saavedra mě o tom příliš nepřesvědčil. Je to nádherný chlap, ale herecky se mi daleko víc líbila Valerie Pachner v roli jeho životní lásky Wally. Té jsem věřila každé slovo. Co se týká manželky Edith, měla tam málo prostoru, možná by si zasloužila víc. Nebylo mi jasné, proč se oženil právě s ní. Pěkně byl vykreslen  vztah Egona a jeho sestry, bylo cítit, jak jsou si blízcí. Potěšily mě záběry z Českého Krumlova a hlavně nádherný dům v Neulengbachu, kde žil s Wally. Kouzelný dům  o samotě v přírodě, kde bych si přála žít. (03.12.2021)