Roger a já

Michael Moore zde nerozjíždí naplno svou přesvědčovací metodu "jen já mám pravdu a vy to musíte pochopit", ale volí nejdříve cestu přesvědčování fakty a důkazy ze života. Naštěstí se vyhýbá přímému vnucování názoru a tak se jeho dokument stává pouhým pohledem do městečka Flint o kterém jsem nikdy ani neslyšel a asi už neuslyším. (07.12.2006)

Už tady to Mooreovi "šlo" - tomuto filmu ale ještě chyběl jednoznačný zloduch --- GM prostě jen udělala to, co v kapitalismu firmy dělají, Flint na to prostě doplatil a těžko s tím něco dělat nebo svalovat všechnu vinu na nějakého ředitele, který o takových důsledcích ani nepřemýšlí. Přesto je Roger a já zajímavým (spíše smutným než rýpavým) publicistickým počinem a předznamenal kurz svých dalších a vydařenějších následovníků. 7/10 (10.08.2007)

Film ne tak zcela dokumentární a již ne příliš aktuální, na druhou stranu stále velice zábavný. Řekl bych, že vzhledem k tématu až neslušně zábavný. 30 000 lidí přišlo o práci a Michael Moore o tom natočil vtipný film. Jeho přesvědčovací prostředky mají sice blízko k praktikám nacisticko-komunistickým, ale liší se od nich velkou dávkou ironie. Hra na city divákovy sice místy hraničí s nevkusem (kuchání králíka) a jde znát, že Moore ještě nebyl natolik schopným „argumentátorem“ (doufám, že mi češtináři odpustí:), nicméně komedie je to i po letech výborná. 75% (19.09.2006)

Zatímco počínání George "Neumím číst a psát" Bushe sleduju bedlivým okem nepřítele, o Rogeru Smithovi jsem nevěděl nic. Takže jsem se se zájmem podíval, ale nijak zvlášť to se mnou nehnulo. Přínosem je, že nám Michael Moore (nejen v tomto filmu) programuje ukazuje Američany, kteří se ani vzdáleně nepodobají těm z hollywoodských filmů "ze života" a jsou všelijak morálně, sociálně a politicky pochroumaní. A někteří z nich k popukání - třeba žena prodávající králíky "k mazlení i na pekáč" nebo vizážistka, která po půl roce své živnosti zjistila, že sama není "jarní", ale "podzimní" typ ("Byl to pro mě šok!"). :-) Jinak mi ale připadá, že Moore v roli "muže z lidu" své objekty místy až příliš podněcuje k ještě větší sebelítosti a plačtivosti a tím zbytečně shazuje, co chce filmem říct. 60% (25.09.2006)

Michael Moore se učil točit víceméně za pochodu, ale přesto je tenhle filmeček celou dobu zajímavý a ani na chvíli nenudí. Hodně osobní téma je promítnuto už do názvu a Mooreovo donkichotské tažení (nebo je to čirá naivita?) proti větrným mlýnům kapitalismu mi nepřišlo tak příšerně demagogické jako jeho pozdější, stylově vyzrálejší, „dokumentární“ filmy. (29.10.2006)