Čistá duša

Russel Crowe (už to kdysi kdosi říkal) dostal Oscara předčasně. Nechápal jsem proč ho dostal za Gladiátora (v té době nominace Hankse za Trosečníka) a nechápal jsem, proč ho nedostal za Čistou duši (politické rozhodnutí pro Washingtona za Training Day). Croweův výkon v Čisté duši je skutečně fenomenální. Je velmi přesný v různých polohách a dává důraz na každý detail. Nádherná je hudba Jamese Hornera - především v okamžicích, kdy je v hlavní roli matematika či luštění kódů. A scénáristu bych ještě pochválil za zajímavý "úkrok stranou" - aneb jak může i tzv. skutečný příběh překvapit. Jinak souhlasím s názory, že Oscar pro film a režiséra byl nespravedlivý - měl to dostat Pán prstenů. (15.12.2003)

Nieže by to bol priemerný film. To určite nie. Len po čase ma to trošku nudilo. Na rozdiel od takého Proof (2005), ktorý som zhltol s plnou parádou. Inak je to veľmi pôsobivý film, ktorý určite utkvie v pamäti. Hlavne to zobrazenie narušenej osobnosti a samozrejme herecké výkony všetkých zúčastnených. O deji nič neprezradím, treba to zhliadnuť. Najviac ma pobavilo použitie diaľkového ovládača. (20.05.2006)

Russelle tleskám ti!! Nikdy jsem nepochybovala, že ten chlápek umí hrát, ale co dokázal tady.. kam se hrabe můj oblíbenej Gladiátor!! Naprosto strhující příběh o člověku trpící schizofrenií a jeho boj o normální život.. jeho osud mě zasáhl přesně tam, kam režisér směřoval.. a to do srdce.. můžete mi někdo poradit, kde se vypínají slzný kanálky?? (24.05.2009)

Upřímně, chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, jak skvělý, chytrý a krásný film to je. Sice jsem trochu nepochopil, proč Jennifer dostala Oscara (nic proti ní, ale nepřišlo mi, že by tahle role byla jaksi složitá) a Russell ne (jeden z největších omylů akademie, tohle byl famózní výkon) ale jinak - genialita si podává ruku s krásou. 100 %. (24.10.2010)

Velmi citlivý a silně emocionální snímek, který i přes své matematické pojednání působí mnohem více na srdce než na mozek - toto citovové zaměření a pro cynické duše až patetická emocionální podbízivost je hlavním rozdílem oproti Klubu Rváčů. Howardova snaha o hluboký zážitek, který by se nesmazatelně zapsal do našich čistých duší se i přes menší nesrovnalosti, co se věrohodného vykreslení nemoci týče, povedla na sto procent. Film má své nesmírně smutné i krásné pasáže, jimiž nás ladně provede geniální herectví R. Crowa a překrásné J. Connelly. Ovšem ještě víc než zatlačenou slzu oceňuji a obdivuji propracovanou hru s divákem na to, co je reálné, co je iluze a čemu (ne)věřit. 9/10 (01.10.2009)