Podoba vody

Nechme stranou všechny Oscary, protože tohle jestli je nejlepší letošní film, tak já jsem prdící polštářek. Pomatená Douchová vyměnila Abrháma za rybu a chudák Del Toro aby to teď vysvětloval u soudu. Krásná stylizace, hudba, práce s kamerou, to všechno jo, ale spíš se mi podaří utopit doktora Mráčka, než pochopit proč se musí tolik zajímavých nápadů zaplácat hromadou hovadin... (Banff, Kanada) (13.03.2018)

Guillermo del Toro opět zvláštní, jen poněkud rozpolcený. Líbilo by se mi víc, kdyby si vybral, jestli chce točit monster movie anebo společenské drama z Ameriky o toleranci. Já vím, trochu to spolu souvisí, ale kdyby ubral trošku z toho nadpřirozeného faktoru, mohl by se víc věnovat důležitějším jevům. Jinak nemám větších námitek a děkuju za obsazení Richarda Jenkinse, dlouho jsem ho v tak dobré roli neviděl. (06.08.2018)

Stylově nádherná pocta starým brakovým filmům, krásně zachycená atmosféra přelomu 50. a 60. let, netradiční romance, co chytne za srdce, skvělý výkon Sally Hawkins v hlavní roli, kterou jsem do této chvíle považoval za slušnou komediální herečku, ale to, co předvedla v tomhle kousku, ji katapultovalo hodně vysoko po všech stránkách charakterního herectví. Osobně oceňuju výtvarné hračičkovství Guillerma del Tora, které mi připomíná starší práce Jean-Pierra Jeuneta. Celou tu hru s detaily, kterou plně poberete nejspíš až při opakovaném zhlédnutí. Tady se mi vymstila mizerná znalost angličtiny, protože jsem příliš mnoho energie musel věnovat četbě titulků, zatímco mi spousta drobností unikla. Chtěl jsem vědět, za co se udělují Zlaté globy, a teď už vím, že jsou v těch nejlepších rukou. Zatím mi přijde hodnocení na ČSFD příliš nízké, patrně se snímek dosud míjí s cílovou diváckou skupinou. Za ten industriál s patinou starých časů ti, Guillerme, děkuji. Celkový dojem: 90 %. (01.01.2018)

Amelie z nápodoby béčkového amerického filmu 50. let. Ta manýra je skutečně odzbrojující a opravdu dost připomíná imitaci manýrismu Jean-Pierre Jeuneta. Jako netradiční romance i poklona brakovým monster filmům (ale i muzikálům či melodramatům) ovšem vynikající... Ona nádherná patina a stylizace do brakových amerických snímků 50. a 60. let je na jednu stranu silným kladem del Torova filmu, na stranu druhou ovšem i jeho Achillovou patou - daný kontext brakovosti determinuje totiž i samotný příběh, který je z logiky věci celkem plytký a vlastně až pohádkový, vymyšlený tak, aby odpovídal standardu dávných černobílých monster sci-fi filmů... Osobně mi tam ve scénáři chybělo více rafinovanosti a nějaký hlubší přesah... PS: Oskar ze stejné škatulky jako Scorseseho pocta počátkům kinematografie Hugo a jeho velký objev... (03.03.2018)

Opatrně jsem očekával mysteriózní pohádku, do které del Toro přisype v lepším případě menší, v horším případě větší množství deprese, hlavního to kata Faunova labyrintu. Jenže všechno je jinak a já dostávám čím dál lepším Richardem Jenkinsem vyprávěnou retro verzi Žbluňk, přístupnou od osmnácti let. Nejkratší sirku si ze zúčastněných hereckých es vytahuje Michael Shannon, který sice svůj tradičně divoce zakaboněný obličej prodává, jak jen může, ale jeho linka ultrazáporného agenta působí kvůli nevydařeným rodinným / manželským scénám poněkud nahluchle. Vnímám, že hlavní prostor dostávají kráska a zvíře, až překvapivě na úkor dovyprávění linek ostatních postav, ale stejně mi je žánrově důkladná podívaná hrozně sympatická. Je totiž vyprávěná bezelstně a upřímně a nesnaží si hrát ani na chvíli na nic, čím není. (24.02.2018)