Podoba vody

Zabíjané mačiatka, medzidruhová erotika a odhryznuté prsty Proste nádhera. Dojímavý Love Letter kinematografii 50-tych rokov má síce zopár problémov, ale všetky ich prebíja Del Torrove tlčúje srdiečko. Nakoniec ma tam najviac štvalo, že ani jeden z filmov, ktoré pozerali hlavné postavy som nepoznal :) 9/10 (17.02.2018)

Vlastně nevím, zda tomu odpouštět logické lapsy jenom proto, že si to hraje na "film o filmech" křížící všechno možné od konspirace ze studené války, přes ekologickou agitku, až po černobílý muzikál, a který si kryje záda i tím, že nechá svoji hrdinku bydlet nad starým kinosálem. Koukalo se na to určitě příjemně a někdy si to dám znova, na ty nejlepší "love lettery filmu" typu Scorseseho Huga tomu ale přecejenom chybí větší vypravěčská finesa. A menší doslovnost. A víc scén Hawkinsový a vodního muže. 70% (23.01.2018)

FILM aneb dílo jako ze zlaté éry biografu. Dá se v něm tzv. "číst" a každý si v něm najde (pokud hledá) to svoje opodstatněné vysvětlení, proč se zrovna ta která scéna odehrává, a těm kterým zlým/dobrým postavám se právě dějí ty které věci... Popisuje se to těžko, ale kouká se na to v takovým tom melancholicko-zamilovaným oblouznění - teda aspoň na mě to bezvýhradně platilo. Moc tvůrců tohle neumí, vyvolat skrze svá díla ryzí esenci starodávné, neposkvrněné romance. Bude to ve mně růst, musím za plnej počet... Jen škoda, že tyhle oscarovky často neumí být drastičtějští s víc fatálním tahem na branku. Stejně bych tu sošku dal nejvíc Loganovi (z toho, co jsem zatím viděl). (07.03.2018)

Vilém Býkovský míval bizarní, fantaskně temný potenciál jako málokdo. Někdy před 11 lety však, jako jeho zjevně velký vzor Štefan Hracíkopec, prošel přechodem, ztloustnul, začal chovat kočky a točit troubící jeleny a panenky s porcelánovýma hlavama pro hormonálně destabilizované prasnice či náctileté homodebily, ze kterých se chce nemenopauzujícímu heterosexuálnímu divákovi akorát tak Blade. Těchto Padesát odstínu puškvorce kombinovaných s RyboÍtým satanžel není výjimkou. A tak si němý, neskonale iritující, odpudivý babochlap ze zoufalství narazí žábochlapa, neštítíc se mezidruhového křížení se s ním bez váhání vytře, a já v tom lepkavém přívalu estrogenní červenoknihovní prudy jen čekal, kdy ta piča naklade ichtylovi jikry a on mezi žábrami procedí „FrogÍtý foun houm“, čímž si brnkne do Vodníkova pro stěhováky. Sice nutno na druhou stranu uznat, že je ten přiteplený kýčovitý opruz skvěle zrežírovaný, výborně zahraný (Míša Šanón je snad slizštější než cigánské hračky) a vizuálně retropotuněný tak, že i ty vajíčka natvrdo asi vytáhli po šedesáti letech z mrazáku, nicméně nemasochisticky založený, duševně zdravý jedinec taky přece nezačne dobrovolně píchat enormně otylé padesátky se třemi bradami, aby se pokochal fakt realistickým knírem, hmatatelnou sadou ojetých pneumatik a autentickým puchem žluklé rybiny. (14.01.2018)

Amelie z nápodoby béčkového amerického filmu 50. let. Ta manýra je skutečně odzbrojující a opravdu dost připomíná imitaci manýrismu Jean-Pierre Jeuneta. Jako netradiční romance i poklona brakovým monster filmům (ale i muzikálům či melodramatům) ovšem vynikající... Ona nádherná patina a stylizace do brakových amerických snímků 50. a 60. let je na jednu stranu silným kladem del Torova filmu, na stranu druhou ovšem i jeho Achillovou patou - daný kontext brakovosti determinuje totiž i samotný příběh, který je z logiky věci celkem plytký a vlastně až pohádkový, vymyšlený tak, aby odpovídal standardu dávných černobílých monster sci-fi filmů... Osobně mi tam ve scénáři chybělo více rafinovanosti a nějaký hlubší přesah... PS: Oskar ze stejné škatulky jako Scorseseho pocta počátkům kinematografie Hugo a jeho velký objev... (03.03.2018)