Hrdinovia ohňa

Tentokráte nebudu překlápět hodnocení směrem nahoru, kvůli tomu že poslední minuty jsou prostě emocionálně boží. Dávat do podle mě slabého filmu, mimořádných 20 minut je hřích. Hodinu a 45 minut sledujeme prakticky pouze život v jednom hasičském sboru. Podle mě ne zrovna extra zajímavé ani sympatické postavy se potkávají, povídají si, občas spolu zajdou na pivo, semtam něco nacvičí a málokdy jdou do opravdové akce. Předem varuju, že kdo čeká podobnou nálož akce a napětí jako byl Oheň s Kurtem Russellem, bude hodně nepříjemně tak jako já zaskočen. Alespoň že poslední minuty jsou opravdu jakousi odměnou. Vůbec jsem nečekal že to celé dopadlo, tak jak to dopadlo. Hned jsem si samozřejmě článek vyhledal na Wikipedii. Smekám před touto událostí. 65% (17.09.2018)

Fight Fire With Fire. Tak takhle se vzdává hold nefalšovaným hrdinům. Ne že jejich činy nafouknete a přepálíte do nerealistických božích zásahů shůry, ne tak že jejich vlastnosti zbavíte byť jen náznaku vad charakteru, ne tak že pro samý patos, vlající vlajky a vzletné proslovy není prostor na nic jiného. Naopak, většinu stopáže věnujete postavám, vztahům mezi nimi a jejich nedostatkům i vadám; prostě boji se sebou samými. Důsledkem je, že tím jak jsou napsané (a zahrané!) přirostou k srdci a v závěrečném (doslova i do písmene) infernu si hnedle můžete dovolit naředit jinak sympaticky realistický přístup k látce i neznatelnou trochou toho patosu a... A projde vám to, jelikož to rázem má nebývale upřímný emocionální dopad (navzdory tomu, že od počátku víte k čemu to neodvratně směřuje) jako žádný jiný katastrofický snímek blahé paměti. Nemluvě o celkovém režijním podání. Od Kosinského se sice promyšlený a působivý audiovizuál (majestátní požáry tu mají až vyloženě hypnotický rozměr) dal očekávat, tentokrát se k tomu však přidal i scénář, který zdánlivě jasnou lacině oslavnou žánrovku dokázal povýšit v poctivé pomalu budované drama stavící na postavách. Nenechá vás to chladnými. Což navzdory ožehavému tématu není u podobného typu snímků ani zdaleka samozřejmostí. PS: Pokud vás to zaujalo, tak doporučím dokumentární minisérii Fire Chasers. (24.01.2018)

Tohle mě bavilo. Kosinski naservíroval příběh, ve kterém sice oheň a jeho hašení hrají dost výraznou roli, ale víc než na efekty se soustředil na linky obou hlavních postav, tedy nestora požárnického sboru a hasičského nováčka. Ono je sice pravda, že obě tyto linie jsou tak trochu klišé, ale v celkovém kontextu to zase tolik nebije do očí. Kor když Teller s Brolinem hrají jak o život. Sympatické jsou i vedlejší postavy a mě osobně potěšila přítomnost mé oblíbenkyně Jennifer Connelly. Jinak na nějaké vizuální pyromanské orgie zapomeňte. Film se snaží práci požárníků podat tak, jak asi skutečně vypadá, ale mě to bavilo o to víc a o to víc byl silnější i závěrečný dopad. Skvělá pocta pro The Granite Mountain Hotshots a zároveň poklona všem hasičům. 90% (27.02.2018)

Přemrštěná stopáž by se dala možná snést, ale ty hodně špatné triky už nikoliv. Neočekávám, že hasiči budou intelektuálové studující postgraduál, ale zde jsou vyobrazeni jako tlupa buranů, jež je schopna se věnovat pouze práci, sexu a alkoholu. Film se snaží věnovat více mezilidským vztahům jednotlivých postav, než samotné akci. Vzhledem ke kvalitě vizuálních efektů je to asi i dobře, bohužel takhle více vyniknou klišé. (18.12.2021)

Plno patosu, americké uvědomělosti, nabubřelosti a hrdinských kroků. Už něco pamatující Oheň (1991) Rona Howarda byl přesně takový. Zároveň ovšem i adrenalinový, atmosférický, výtečně natočený. Tvůrci použili klasický vzorec, přidali nicméně šťávu a tah na bránu. A emoce se valily. Joseph Kosinski (který nás má potěšit pokračováním Top Gunu) vsadil rovněž na atraktivní téma, ovšem jeho příběh je mdlý a dost jednoduchý. Stejně jako Howard vystavil obětavým chlapům, kteří denně bojují s ničivými plameny, solidní pomník. Navíc pracoval s reálnými fakty. Nepotřeboval k tomu hrdě plápolající americké vlajky, ovšem onoho poplácávání po ramenou a patetických keců byl nadbytek. Hra na jednu velkou rodinu mi prostě dvakrát nesedla. Jednotlivé linie nejsou silné (Miles Teller a jeho náhlá tužba po rodinném životě), jiné jsou zajímavé jen proto, že se do nich zakousli výborní herci (například Jennifer Connelly). Kosinski má sice velký cit pro vizuál, jenže je škoda, že tady pyrotechnici zdaleka nehrají první housle. Ve výsledku lehce utahané (určitě bych 20 minut ubral), vypravěčsky nefunkční, sterilní, předvídatelné, chybělo mi napětí, emočně to nedolehlo, jak by mohlo. Upřímně mě mrzí, co píšu, moc jsem se těšil, ale já to mám prostě víc na tři hvězdy. (29.01.2018)