Nepřátelé

Na to, jak hloubavě film rozebírá pocity všech postav, docela podcenil důležitost vykreslení pro expozici příběhu klíčového zblížení Baleovy postavy s náčelníkem. Za což možná může finalní střih, který měl zkrácením stopáže snímek udělat přistupnější širšímu publiku. Z první třetiny bych udělal první polovinu a stopáž natáhl na 150 minut. Hostiles jsou totiž natolik vtahující, emocionální a psychologicky i myšlenkově angažující, že se mohli stát (anti)westernem desetiletí, který dané fucked-up období americké historie zobrazuje nejvýstižněji ze všech žánrových btratříčků. Kazdá jejich minuta je intenzivní testament o ztrátách, trápení a smutku. (08.08.2018)

Drsný, atmosférický western s chytlavou zápletkou (transport nenáviděného nepřítele), nádhernou kamerou (tolik skvostných záběrů krajiny jsem dlouho nikde neviděl) a výbornými herci (Wes Studi, Ben Foster a mnoho dalších) v čele se zase jednou perfektním zachmuřeným Ch. Balem (téměř po celou dobu je příkladně minimalistický, hrající pouze očima). Úvodní scéna přepadení farmy je určitě jedna z nejdrsnějších, co jsem za poslední měsíce viděl. Oproti tomu finální záběr po té předchozí nekonečné vlně deprese a smutku přinesl poměrně skromnou, ale v rámci možností v podstatě dokonalou katarzi... Mám k tomu jedinou zásadní výhradu - většinu času je to velmi pomalý film, subjektivně minimálně o hodinu delší, než ve skutečnosti. 80 % (03.06.2018)

Psychologický, strhující a syrový western, který se s postavami zrovna nemazlí. Prostředí je dokonalé, film brilantně zahrán od Balea, který svým výrazem řekne tisíce slov a nepotřebuje vidat hlásku. Brutální začátek ukáže kam film směřuje, dále nás čeká jízda, která charakterizuje hlavní postavy a podívá se jim do nitra. Tempo není nikterak svižné, ale dokonale vše nahradí hudba, prostředí a děj. Nevzpomínám na western, který by diváka poslal do kolen jako právě Hostiles. Nenápadný, ale přesto geniální dílo, které se zapíše do westernové špičky. 9/10 = 95% (09.11.2018)

Hostiles mělo všechny předpoklady líbit se mi, ale naplnilo je jen částečně. Navnadí bezskrupulózní úvod s napadením farmy, Takayanagi kraluje krajinomalbami pro velká plátna, nehostinnost zdivočelého západu je krutě všudypřítomná a Baleův obličejový minimalismus kyselé prdele je doveden k dokonalosti. Dokonce i Huron Magua se vrátil z věčných lovišť, aby byl do nich eskortován jako Cheyenne! Tak proč to sakra nefunguje!? Je to možnou uživatelskou záměnou meditativnosti za rozvleklost? Nebo klišovitými a nepůvodními dialogy (slyšel jsem správně citaci Williama Munnyho z Unforgiven)? Nebo snad za tím stojí ten dějový oblouk, kdy se nenávistí okoralý zabiják indiánů promění na člena hnutí Red Lives Matter? Ne, že by to nebylo možné, ale ten přerod musí působit přirozeně.. (19.04.2018)

Největším plusem filmu je bezesporu úchvatná příroda, kterou kamera snímá v nádherných širokoúhlých záběrech. Dále je to takřka dokonalá atmosféra smutku a bezvýchodnosti, hledání odpuštění a smíření se smrtí, která se táhne celým příběhem. Co se týče děje filmu, ten je složen z několika epizod, z nichž většina by sama o sobě stačila na slušný western kombinovaný s dramatem, poskládané jsou však do jednoho příběhu na můj vkus trochu moc vychtěně, aby tvůrci dostali postavy přesně tam, kam chtějí. To se odráží i v neustálých příchodech a odchodech vedlejších postav, které by mohly být při větším soustředění na jejich osobnost zajímavé, jenže scénář si každých cca 20 minut žádá drsnou situaci vyžadující nedobrovolné odporoučení se některého z členů výpravy. To neznamená, že jsou Hostiles špatným filmem, jen v některých ohledech je příběh hnán do zvratů a změn postojů postav moc násilně. Nicméně naturalismus, smutek, i ten alespoň trochu pozitivně vyznívající konec stojí za to. (29.08.2018)