Legenda pekelného domu

Báječně rozehraná partie v duchařském pokeru, v níž je základním vkladem zachování příčetnosti a nejvyšší sázkou holý život. Legenda pekelného domu se s ničím příliš nepáře a po kraťoučkém entrée vrhá své čtyři hrdiny do strašidelného domu, kde ihned počnou prožívat všelijaká dobrodružství s tajemnými silami. Skvěle využitá atmosféra temného sídla bez oken, kde duchové dávají dobrou noc, zvýrazněná kamerou, která miluje detaily tváří. Strach by tak mohl prýštit z každého filmového políčka, bohužel tomu tak není. Přes všudypřítomné projevy neznámých sil se totiž postavy chovají jako by se nic až tak neobvyklého nedělo, reagují klidně a s rozvahou, rozčilení, obavy či zmatek přicházejí velmi zřídka a tenhle jejich přístup mne velmi rychle infikoval. Místo příjemného mrazení v zádech se tak do popředí dostalo prosté zaujetí. Což je sice taky celkem fajn, to by ale nesměla Legenda v závěru předvést tah na G12 a zaznamenat tak další aut v dějinách filmového hororu. Na druhou stranu, -SPOILER- vypořádání se s duchem jeho uřváním se jen tak nevidí. (05.10.2017)

Příběhy o strašidelných domech jsou tak trochu na jedno brdo, tenhle má ale přidanou hodnotu v tom, že spadá do kategorie gotického hororu. Nádherný starý dům se skvostnými interiéry je obklopen neustálou mlhou. Černý kocour bedlivě sleduje temnou siluetu stavby, které se přezdívá pekelná. Proč, to se nakonec dozví i divák. Výborná kamera, skvělá vizuální stránka a temná mrazivá hudba přidávají na ponurosti. Škoda, že většina filmu se nese v duchu dokumentu o paranormálních jevech. Útoky ducha jsou solidní, na mrtvé rovněž dojde. Slunce se ukáže až v samotném konci. 3,5* (27.11.2021)

Není žádným tajemstvím, že osobně preferuji starší kousky před těmi novějšími a to hlavně z několika důvodů. V té době se filmaři museli spoléhat na své šikovné ruce a ne na mnohdy hnusné a otřesné digitální efekty, mnoho scénáristů přišlo s originálními náměty, často si museli vystačit s nepříliš velkým rozpočtem, a přesto dokázali vytvořit nezapomenutelnou atmosféru i příběh. Legendu pekelného domu sice nepovažuji za úplný TOP ve svém subžánru, ale i tak jde o lehce nadprůměrnou duchařinu, která rozhodně není žádnou ztrátou času. Diváky jistě okouzlí především ponurost samotného sídla, které již samo vzbuzuje hrůzu a to ještě nepřišel na řadu zlý duch, který ho již řadu let obývá a nechce být nikým rušen. Je pravdou, že dost velká část filmu je ukecaná, ale mluví se zde hlavně o pochmurné minulosti tohoto místa a jeho divném majiteli. Což mě samotného docela zaujalo a má představivost začala pracovat na plné obrátky (orgie, dvě desítky mrtvol, pohřešovaný majitel). O něco horší už to bylo s dialogy mezi jednotlivými postavami, kteří si dost často něco vyčítali a na své hádky dostávali na můj vkus až zbytečně moc prostoru. Páč to mě zas až tolik nezajímalo. Já se těšil vždy na chvíle, kdy se ke slovu přihlásil samotný dům a temné síly, které jej obývaly. Tu práskly dveře, tu zazněli podivné zvuky, tu se zas duch mihl pod peřinou, předměty létali přes celou místnost, děvčata odhazovala svršky proti své vůli…Nu co si budeme povídat, tohle už byla ta zajímavější část. Stejně jako útok a osud černé kočky v konfrontaci s Pamelou Franklin. Největší smůlou však je, až moc zbrklý a lehce nepovedený závěr, který jak vidno dle ohlasů diváků nezklamal jen mně. (09.08.2018)

V sedmdesátých letech u "Legendy pekelného domu" možná diváci usrávali kuřince, ale v současné době film vzbudí maximálně lehce nevěřící, shovívavý úsměv. Od britského duchařského hororu bych čekala přinejmenším nějakou atmosféru... tentokrát marně. Dvě hvězdičky vylovím z temných, pavučinami opředených zákoutí svého vkusu čistě jako uznání, že ve své době to třeba mohlo děsit, leč ostré tesáky času zanechaly jen práchnivějící kosti, co potěší maximálně televizní archeology a postraší přecitlivělá předškolní dítka. Kdybych si u toho nečetla, byla by to naprostá ztráta času. 33% (06.07.2011)

Jeden z nejlepších strašidelných domů. Nebylo potřeba nějakých speciálních efektů či extra lekaček. Stačily jen bouchající dveře, společně s povlávajícími peřinami,kvílením, mručením a šeptáním. To vše v mrazivé atmosféře ponuré stavby, která spolehlivě vyvolávala husí kůži. Ani herecky nebylo co vytknout, přičemž prim hrála Pamela Franklin jako médium, které si čas od času duch vypůjčil pro své reje. Od absolutních čísel tak film dělil jen konec, který byl absolutně mimo mísu. Jakékoliv klišé, charakteristické pro podobné duchařiny, by bylo vhodnější. Ale přesto se jedná o hodně nadprůměrnou záležitost. 85% (10.07.2014)