Zabitie posvätného jeleňa

,,Operace se zdařila, lékař zemřel." Po Humrovi další skvělý zářez s Farrellem! Baladický příběh, pohanský rituál, oko za oko, vina a trest. Ochrnutí, odmítání potravy, krev z očí....smrt. Za divnými filmy netřeba až do Kanady, máme je i na našem kontinentu. Chladná Kidmanová se neváhá vysvléci, temný Keoghan si bez mrknutí oka vykousne maso z paže a zoufalý Farrell se marně dovolává pomoci. Volba je nevyhnutelná! Kakofonie děsí a klouzavá kamera odkrývá zvolna obrazy, které nevěstí nic dobrého. Nelítostné... (09.11.2017)

Lanthimos má patent na zaujímavé nápady a námety. Tie možno na prvý pohľad vyznievajú ako bizarné a väčšinovému divákovi ako totálne strelené a hlúpe, no je za tým rozhodne viac. A to tento režisér nedáva divákovi len tak ľahko, na jeho filmy treba mať náladu a hlavne nad nimi istý čas v pokoji porozmýšľať. Niečo podobné ponúka aj tento jeho nový prírastok do rodiny podivností - antická tragédia Ifigénia v modernom šate a v bizarnom Lanthimosovom svete. Narozdiel od väčšiny užívateľov ma bavila tá celková strnulosť postáv a dialógy navonok bez akýchkoľvek emócií, to len prispievalo k celkovej atmosfére. K tomu tá nemohúcnosť niečo na tom smutnom osude zmeniť a zdanlivá bezvýchodiskovosť situácie... Výsledkom je pomalým tempom budovaná dráma (miestami až príliš) odkrývajúca témy o ľudskosti, morálke, vine, odpustení... No skrátka ďalší silný vývar slepačej polievky v bizarnom hrnci od tohto režiséra, skvelé. Silný nadpriemer. 85/100 (19.12.2017)

Na Lanthimosovu tvorbu jsem poprvé narazil skrze Favoritku, a jelikož mě jeho osobitý (a do jisté míry zvrácený) režijní styl zaujal, rozhodl jsem se podívat na jeden z jeho předchozích kousků. Co se týká budování nepříjemné atmosféry a vskutku nepřirozeného vedení herců a zvláštního snímání kamery, podtrhuje Zabití posvátného jelena režisérovu unikátní estetiku. Avšak zatímco u Favoritky mi tento styl nevadil a vlastně si i hodil do historicky vzdáleného časoprostoru, v případě Jelena jsem se už tak moc nechytal. Film staví na hodně bizarní zápletce, která působí na jednu stranu neokoukaně a děsivě, na druhou stranu je na můj vkus už příliš divná. Nicole Kidman a Colin Farrell předvedli přesvědčivé a silné výkony, v případě dětských herců bych už musel být kritický - zejména kvůli robotickému (což byl možná i účel) herectví Raffey Cassidy. Barry Keoghan je kapitola sama o sobě. Poprvé jsem ho viděl v Dunkirku a byl mi neuvěřitelně nesympatický a jeho osud mi byl zcela vážně lhostejný. V Jelenovi mi byl též nesympatický, ale v tomto případě to přispělo k hlubšímu vnímání jeho postavy. Závěrečných deset minut bylo hodně silných a nepříjemných na koukání - o tom žádná. Film se u mě pohybuje kdesi mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Zatím mu přidám, ale je dost možné, že svůj názor časem přehodnotím. (25.04.2020)

Po ultimativně otravné psychosračce s názvem Úmrd přichází Jirka Latimérie, podivná to řecká ufon, kterého si asi někde ušukali Kubryk s Trýrem, s dalším hluboce obskurním bizárem. Zblití posraného Heléna, ať už to symbolizuje Artemidinu spárkatou souložnici či Sofoklovo delirium, je evidentně opět příliš silný matroš, u kterého krotitelé alegorických vozů a další extrémně percepční hledači kakaových bobů v Nutele divoce masturbují a velkohubě demonstrují svou artovou náročnost, aniž by si viděli na špičku čuráka. Přitom je to jako s Darenem. V detailech místy docela působivá až mrazivá, avšak jako celek naprosto nefunkční, absurdní LSD pičóza a výron psychicky narušeného tragéda, co se vleče jak Euripides k proktologovi. Na rozdíl od jiných chorých filmů to však má jednu obrovskou makabrózní devizu v podobě až bolestivě odporného a fantasticky hrajícího irského potrata, od jehož etud s bulvárně perverzní fascinací prostě nemůžete odtrhnout oči, ač byste strašně chtěli. Něco, jako byste zahlédli vykuchanou mrtvolu, Ornelu Štikovou, jak líže Koktovi prdel, nebo Ornelu jen tak. Nebýt jeho, jde to bez mrknutí oka směr žumpa, ovšem tak intenzivně úchylnou ohyzdnost musím chcát nechcát ocenit, ačkoliv jinak bezvýhradně souhlasím s místními sebelaskajicími artovými olupenci, že to rozhodně není film pro obyčejné diváky. Je zjevně pro neobyčejné kokoty. (19.12.2017)

Ano, tohle opravdu neni nic pro starý fotry nebo dokonce páprdy v plenkách a s popelníkama místo očí. Tahle filmiáda neni zkrátka pro masy, spíš pro vyvolený. Sice pomalu plynoucí, ale s narůstající stopáží stále vyhrocenější hororové drámo, co nespoléhá jen na Farrellovo charisma, (skoro) svlečenou Kidmanku a snad ze samotnýho pekla příchozího spratka Keoghana, ale hlavně na zábavnější formu Sophiiny volby a celkem depresivní hudbu. Takže podivnost, ale mně fakt sedla. Jo a konečná stopáž viděný verze neni sto devět, ale dokonce 121 minut. (22.12.2017)