Potvora

Jeden z nejzajímavější seriálů tohoto léta, který se vcelku nenápadně vyloupl někde v zapadlých televizních vodách BBC 3. To, jakým způsobem dokázal k obrazovce přikovat byl neskutečný. Hlavním podíl na tom asi má chytrý scénář Phoebe Waller-Bridge, fungující humor (skvělá práce se "čtvrtou stěnou") a vcelku originální postavy. Právě ty byly na celém seriálu to nezajímavější a posouvaly ho pryč z potenciální tuctovitosti. Podle mého se jedná se o další důkaz toho, že Britové tyhle hybridy mezi komedií a dramatem prostě umí. (12.09.2016)

Seriál, který si se mnou pěkně pohrál. Potvora je na první pohled nesympatická, sebestředná a amorální. Čím víc se ale dozvíme o jejím životě a jejích skutečných myšlenkách, tím víc se odkrývá skutečná, vnitřně nejistá ženská. Potvora má divný vztah s otcem, mrtvou matku a sestru kariéristku, se kterou se věčně hádá, ale přesto by pro ní udělala první poslední. Je to už pár let třicátnice a začíná kvůli tomu trochu panikařit - a navíc v první sérii je i po krk v dluzích. A to všechno je podané s humorem, ale tak jako každý správný humor, i tenhle je v jádru vlastně dost vážný. Když rozrušená hlavní hrdinka žádá o radu a přiznává pocit, že všechno, co v životě udělala, jako by udělala špatně, zasáhlo to asi nejen mě až moc hluboko. (07.11.2019)

Humor hrdinky mnohobolestné.... Nepokládat Fleabag za feministický seriál by znamenalo dopustit se zásadního interpretačního omylu. Zatímco mužské postavy prodělaly v posledních dekádách proměnu, jsou zobrazovány jako zranitelné, se slabostmi a nejednoznačnostmi, to samé se mnohdy nedá říci o těch ženských. Studia totiž podlehla klamu, že silná ženská postava rovná se bezchybná prototypická hrdinka, čímž ženám paradoxně ubrala na zajímavosti i hloubce. Feminismus Fleabag nespočívá v opakování hesel či hlásání jedné ideje (jak dokazuje ona zmíněná scéna z přednášky), ale v tom, že své nejen ženské postavy ukazuje jako mnohovrstevnaté, chybující, a tímto je polidšťuje. Ani nová partnerka jejich otce nezůstává pouze zlou jednostrunnou pohádkovou macechou. I přesto dojde přinejmenším jednou na rozhovor o chápání ženství, a to když Kristin Scott Thomas přibližuje Phoebe, jak se středním věkem mění ženské tělo. Tělesnost vůbec je pro seriál velkým tématem. Fascinace tím, že někdo chce, nebo nechce vaše tělo – a co to znamená. A jaký je jeho vztah k identitě. Pro Fleabag je tělo měnou... Fleabag je nesmírně, opravdu nesmírně vtipná, a to způsobem, který zajistí, že se budete smát nahlas i při sledování o samotě, ale má pevný základ ve smutku a ztracenosti a zranitelnosti hlavní postavy. Je osobní a nadosobní zároveň. A to, jak dokáže inovovat už zdánlivě vyčerpané gagy, až se z nich stanou neselhávající „running jokes“ trvající dvě série (ukradená soška), je bezmála geniální. Některé vtipy pak běží doslova, jako třeba několikrát zmíněná liška, před níž Sexy kněz zděšeně prchá. (Ve středověku kolovala báchorka, že lišky honí hříšné kněze, přeberte si to po svém.) Recenze na TVZone zde. (26.01.2024)

Fleabag vypadá jako kdyby Lena Dunham napsala Manchester by the Sea. Autorkou je ale Phoebe Waller-Bridge, která v něm výborně propojuje komedii s dramatem. A navíc exceluje i v titulní roli, kdy si užívá každé prolomení čtvrté stěny. Postačí jí výmluvný pohled do kamery jako u Franka Underwooda. Fleabag je skvěle napsaný a vystavěný seriál. (15.07.2017)

Je to pravdivé, pravdivě smutné, vtipné, Phoebe Waller-Bridge je rozhodně dobrá herečka a brilantní scénaristka. Hlavní hrdinka na pěst, ale tak od 4. dílu jsem jí začínala trochu fandit. Uvidíme druhou sezónu , za kterou si odnesla cenu Emmy - https://www.youtube.com/watch?v=TxXQGAwMnBc, Druhá sezóna jde hlouběji, je to drobnohled do lidských vztahů a emocí. Emma je domma. (28.09.2019)