Nikdy si tu nebol

Čo chcel vlastne snímok povedať? To je mi veľkou záhadou a zrejme to už tak aj ostane... Jednoduchý námet, ktorý sa stal základným kameňom mnohých akčných filmov či thrillerov, podaný a režírovaný spôsobom s jasným úmyslom diváka k smrti otráviť. Už i tak dosť plochá a nevýrazná dejová linka je tu ešte zbytočne naťahovaná na Malickovský spôsob - niečo v štýle poďme sa hrať na umelca a dajme divákovi niečo artové. Nevadí, že pôjde o lacnú myšlienku, bez pointy a bez nejakej hĺbky a zmyslu dejovej linky. Hlavné budú tie nekonečne dlhé a zbytočné zábery na Phoenixa a jeho chrbát. No čo? ako? kde? a prečo? ostalo niekde za rohom. Jedinou záchranou pred odpadom je J. Phoenix, ktorý tu vážne nehral zle. To už radšej odporúčam Taken s Liamom Neesonom - je to aspoň akčnejšie a hlavne živšie, bez zbytočných akože artových, dlhých záberov a hrania si na Malicka. 30/100 (17.04.2018)

No ty vole, to bol zase zazitok. Na mna to trochu pôsobilo ako extra artova verzia Taxikara mixnuty trochu s Leonom. Pribeh o zabijakovi, ktory dostale ulohu, ktora sa vymkne a zacnu pribudat mrtvoly. Ale cele je to podane tak, aby to za kazdu cenu pôsobilo netradicne. Postavy su znazornene divne. Joaquin Phoenix ma cely cas sral. Vsetky brutalne sceny prebiehaju mimo zaber kamery, takze ani ich si neuzijeme. Ukazu nam zakazdym len vysledok Phoenixovho besnenia. No a zaver ma uz rozosmial svojou WTF pointou na plnu hubu. Nie, toto nie je film pre mna. To uz aj posledne extradivne Refnove filmy su pre mna prijatelnejsie ako toto. 0/10. (09.04.2018)

Podobná "special edition" funkční a mainstreamově zaměřené klasiky Taken, jako před několika lety Maryland kontroval klasického The Bodyguarda svým komorním, evropským pojetím. Ten byl ale odklonem srozumitelnější a divácky uchopitelnější. Daly se v něm nalézt postupy a aplikování prvků, které v klasice s Costnerem buď chyběly, nebo byly zpracovány jiným způsobem. Tady se ale hledají tvůrci stejně jako hlavní hrdina - jinak vynikající Phoenix. Vše kolem je ale hypnotický miš-maš bez jediné, vyloženě kulervoucí scény, s trapně experimentální kamerou, nezabírajcí surové násilí. (09.04.2018)

Pomstychtivý jeblý pičus s kladivem a pozitivně diagnostikovanými PTS, PMS, LMD, TMD, ADHD a dalšími psychozkratkami je rozhodně vynikající námět na řádně sugestivní a strhující řezničinu. To by ovšem režisérka nesměla být certifikovaný artový hnědopich a i jako scénáristka by musela více scénáristit a méně fetovat. Tudíž v tomto případě našemu, byť fámózně střihnutému pičusovi tři čtvrtiny filmu prostě jen tak jebe, má halušky nebo čumí do zdi, a během té zbývající čtvrtiny spasí pipinku z bordelu, načež mu někdo, kdoví kdo, vyvraždí okolí a on pak za to někoho, kdoví koho, umlátí mimo záběr kladivem. Konec. Pokud chcete vědět, o co vlastně šlo, popřípadě se u toho i zabavit, a nejste zrovna jeden z těch olupených rozumbradických paniců s rychlou pravačkou a slovníkem cizích termitů v propoceném podpaždí, vřele doporučuji dílo analyzovat zavěšeni na dračím ocasu či s kapesníkem napuštěným ředidlem na nose. Jinak se místo toho raději sto minut ponuďte třeba u počítání krevních destiček v hematomu na pravém ukazováčku, vniklém zběsilým mačkáním tlačítka FFW. (09.05.2018)

Nestřídmé filmařské exhibice patří mezi moje nejoblíbenější filmy, možná proto jsem vůči nim tak moc alergický ve chvílích, kdy mi nesednou a něco mi na nich vadí. Styl Ramsay mi přišel křečovitý a upachtěný už nejednou dřív, a zde to jede jen na stejné vlně. Za každým záběrem, za každou zkratkou, za každým symbolem, za vším je vidět tolik moc okázalé snahy ohromit jiným než prvním nabízejícím se řešením - ale pro mě z toho plyne naprosto nulový zážitek, kde se občas usměju nad zajímavou výpustkou nebo nečekaným střihem - ale bez nějakého pocitu finesy nebo opravdové účasti. PS: přišlo mi trochu legrační, že si Ramsay u hrdiny nedokázala vybrat mezi traumaty z dětství a PTSD z Afghánistánu, tak na férovku rozjela oboje. Talk about overkill. (03.02.2019)