Nikdy si tu nebol

Záblesky vzpomínek, prudké a rušivé skoky v času i prostoru, realita a nerealita - to vše mě kazilo dojem z tohoto jinak zajímavého filmu. Joeova práce (přesvědčivý Joaquin Phoenix) spočívá v pátrání po pohřešovaných osobách a jeho hledání nezletilé dívky ho dovede až k prodeji bílého masa, do kterého je zapletena spousta výrazných činitelů. Žel styl vyprávění a zmíněné rušivé elementy (hlavně to počítání) jsem moc nepobral a zbytečně film ženou do artovější? roviny. Přímočařejší styl by v tomto ohledu rozhodně nevadil. Tak jsem se aspoň pokochal nádherným vizuálem, zvukem a hudebním doprovodem Johnnyho Greenwooda (Radiohead). (18.04.2018)

Nieco, ako keby Refn adaptoval Taxi drivera. Kratka stopaz ubehla pekne a miestami ma autorkine umelecke volby zbytocne rozptylovali.. Inymi slovami moc hipster neo-noir. Prilis schizofrenny, aby si vybral ci zaujme portretom anti-hrdiny alebo vizualom. Fajn soundtrack, fajn citacie, fajn maska a obcas trapny stylisticky prestrel.. (13.06.2018)

Hodně zvláštní záležitost, která by se snad dala nazvat jakýmsi artovým thrillerem, pořád je to ale hodně vzdálené. Synopse je tentokrát divákovi nápomocna, protože spoustu věcí se z filmu nedozví (třeba to, že Joe je veterán z války a bývalý agent FBI), neboť Ramsay zcela záměrně pracuje pouze s náznaky a flashbacky, z nichž si musí divák sám složit finální příběh. Ten ale zdaleka na všechny otázky neodpovídá (proč si celou dobu dává Joe na hlavu pytlík?, znásilnil senátor svou vlastní dceru?) a zanechává diváky v nejistotě, která ale v tomto případě asi není úplně na místě. Autorka také zcela záměrně neukazuje brutální akci, k níž vede dlouhá příprava, vždy se soustředí až na chvíle po provedení. Spolehla se také na poměrně hutnou a nepříjemnou atmosféru, která funguje po celou dobu a dává tušit, že se kolem hlavního hrdiny děje něco nehezkého. Film ale stojí a padá na Joaquinu Phoenixovi, který je vynikající a brilantně nechává nahlédnout do nitra své postavy a zároveň táhne vše dopředu díky svému charismatu a výrazu. Oné artovosti je ale ve výsledku až moc, což se projeví zejména v závěru, který je jen těžce interpretovatelný a chybí mu nějaký zásadnější dopad. K dobru ale nutno Ramsay přičíst to, že vzhledem k pomalému tempu a prakticky nulovému ději zvolila krátkou stopáž, která je únosná a má jen minimum vysloveně prázdných momentů. You Were Never Really Here určitě není špatný film a klasický žánr se snaží pojmout trochu jinak, jen je na můj vkus až moc artový, trochu zahleděný sám do sebe a nemá potřebu s divákem jakkoli komunikovat. 60 % (19.08.2018)

Máme tu další zmršenou snahu o art, jehož režisérkou není nikdo jiný, než Lynne Ramsay, jejíž filmy mi buď absolutně nesednou nebo prostě neumí točit. Tohle je totiž takové nic, u kterého je třeba být hodně pozorný, jinak z toho budete zmatení až běda. Já se chytal a zmatený jsem nebyl, ale díky tomu jsem viděl spoustu děr ve filmu. Traumatické vzpomínky nudí, než aby zaujaly, hlavní hrdina nemá charakter, díky kterému byste si na něj aspoň udělali nějaký názor a jako celek je to strašně odbyté. Plusy to ale má, třeba Joaquin Phoenix hraj fakt dobře, soundtrack je občas taky dobrý (hlavně při pohřbu, to je jediná funkční scéna) a sem tam pár dalších scén ujde. Za tohle 2*. (25.04.2018)

Ztělesněné trauma, ranař i citlivý malý chlapec, který si rád zazpívá s matkou, ale hlavně samozvaný anděl spravedlnosti přicházející pro hříšníky rovnou od bran pekelných. Život ho již nemůže překvapit, vše vstřebává až děsivě chladně. Pár hodin jeho života je nám zde nabízeno ve velmi vymazlené režii, (akce skrze bezpečnostní kamery či pohřeb v jezeře excelentní...) s povedeným hudebním doprovodem, nicméně velmi okrajově, jaksi nekonkrétně, film toho o nikom ze zúčastněných moc neprozradí, jedná se o nekompromisní a drsný pohled to křičících myslí...zachránce i obětí. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (04.04.2018)