Dancer

Velmi kontrastní zážitek. Zatímco příběh emocionálně graduje a nabízí celkem silnou podívanou, řemeslná stránka samotného dokumentu je na velmi průměrné, občas i podprůměrné úrovni. Životní příběh a především ultimátní konflikt mezi nadáním a vnitřní svobodou, skrývá v dokumentu o Poluninovi obrovský potenciál. Ten je však právě kvůli neschopnosti dokumentaristů z velké části nevyužit. První polovinu je tak film až takřka skandálně podbízivý, působí jako levný bulvární kolotoč bez jakékoliv dramaturgické stavby. Druhá část je po obsahové stránce díky bohu zajímavější a navzdory umu tvůrců i emočně poutavá. Pocit z filmu je ale veskrze protichůdný a nemůžu se ubránit zhrzené pachuti, která mi říká, že si Poluninův příběh zaslouží o mnoho lepší zpracování. 7/10 (05.06.2017)

V dokumentu mě nejvíce bavily ukázky Polunina při tanci. Zbytek je naprostý průměr (možná i méně), který se objevuje ve většině životopisných dokumentů. Dramaturgické uchopení mluvených pasáží mi přijde hodně slabé. Naštěstí je ve filmu tanečních či pohybových pasáží dost na to, abych nebyla vyloženě zklamaná. (02.06.2017)

Tohle je dokument, který se nebojí ukázat osobnost geniálního tanečníka ve všech jeho podobách, tedy i ve chvílích, kdy padá na zem, mnohdy svou vinou. Sergei se nebál na sebe nechat koukat kameru a ukázal nám sebe skutečně ve všech nuancích. A sledovat ho, jak tancuje... To se musí líbit i mě, i když balet nemám rád. (19.01.2018)

Sergeje Polunina jsem předtím neznal, balet nesleduji, ale nic proti němu nemám. Dokument jako takový je zajímavý i pro baletem nepolíbeného diváka a i když nepoznám o kolik byl Sergej lepší než jeho konkurenti, jedno z dokumentu doslova sršelo. Toho utrápeného a nešt'astného mladíka, o tolik jiného než v dětství veselého kluka, z něj udělaly velké ambice jeho rodičů, převážně mámy. Bohužel tenhle tlak rodičů dokonce i na malé špunty, vidí člověk kolem sebe dnes a denně. (08.05.2017)

Na můj vkus poněkud mýtotvorný portrét skvělého tanečníka. Bohatý dokumentační materiál úspěšně zjednoznačnil (s ohledem k organičnosti baletního projevu přímo "geometrizoval") Poluninovu cestu k tanci a s tancem, aniž by naznačil, co všechno se může za předloženou tváří skrývat, ba ani nepřipustil svým uzavřeným vyprávěním žádné tajemství, kterým počíná a jímž se tvaruje osobnost. Stejně tak jsem čekal, že bude větší prostor věnován tanci samému (s nímž se Polunin konfesijně ztotožňuje); jakkoliv plastická reflexe drilu a tělesné metamorfózy mé očekávání nenaplnila. Obraz takto podaný žel portrétovaného vzdaluje... PS: Při sledování tohoto snímku jsem si několikrát maně vzpomněl na první, v zásadě nelíčený, prostý rozhovor s Darjou Klimentovou, který jsem vyslechl: bylo v něm tolik zneklidňujícího a tázavého, že dodnes slyším její jméno rezonovat několikanásobnou ozvěnou a lituji, že jsem ji nikdy na vlastní oči neviděl tančit. (02.08.2017)