Dancer

Chtěl bych touto cestou poděkovat panu Furstovi z kina Aera za volňásky :) Byla to má první návštěva kina Světozor, moc krásné kino. A teď k filmu. Nejsem žádný velký znalec ale balet mám rád, byl jsem na několika představeních. Dokument naprosto pecka, ukázka toho jak se dostat na vrchol, co to všechno sebou nese, neskutečné rodinné oběti, obrovský tlak, osamocení a poté obrovský pád. Co tam Sergej předvádí, ta ladnost, kroky, akrobacie a gestikulace. Už, když byl na škole a bylo možno vidět srovnání s jeho vrstevníky, ten propad byl obrovský, byl o několik levelů výše. [Kino Světozor] (02.06.2017)

Netušila jsem, kolika démony je zmítán nejlepší baletní sólista páru uplynulých let. Ani to, že ho k tanci vlastně donutila jeho ctižádostivá matka. I za cenu rozpadu rodiny a zanechání dospívajícího syna samotného v cizině. Dokument určitě stojí za to vidět, je o vnitřní síle, o kráse tance i o nekončícím smutku, kterým je celý protkán. (10.03.2020)

Devadesátiminutový šílenství. Emoční a dokonalý psychický rozložení v hodině a půl dlouhym filmu, u kterýho se vám střídají emoce podobně jak ženské v klimakteriu. Bravurní pohled do života Sergeje a celé jeho rodiny. Ukázka neskutečně obětavých činů, které ve výsledku proměnili Sergeje v něco, čím a kým je dnes. Ukázka neskutečně obětavých činů, které poukazují na to, proč se věci staly tak, jak se staly, které vysvětlují a zobecňují asertivitu a chování tanečníka, jenž se dostane na vrchol své kariéry ve dvaadvaceti letech. Na vrchol, ze kterého není kam dál stoupat. Který dosáhl toho, čeho chtěl. Nebo chtěli ostatní? Depresí, slzami, pílí a samotou prolezlý snímek, rozhodně jeden z nejlepších biografických filmů, které jsem doposud viděla. (08.10.2017)

Tohle je dokument, který se nebojí ukázat osobnost geniálního tanečníka ve všech jeho podobách, tedy i ve chvílích, kdy padá na zem, mnohdy svou vinou. Sergei se nebál na sebe nechat koukat kameru a ukázal nám sebe skutečně ve všech nuancích. A sledovat ho, jak tancuje... To se musí líbit i mě, i když balet nemám rád. (19.01.2018)

Prokletí geniality. 1) Mistrovství dnes 27letého Sergeje Polunina je současně i jeho prokletím. Svému umění obětoval dětství i osobní život. Zatímco jeho vrstevníci se postupně včleňovali do společnosti, on zůstal na okraji. Je slavný, úspěšný, zřejmě i bohatý. Je ale šťastný? V celém filmu nepadlo ani slovo o jeho osobním životě, jakoby s nikým nechodil, nerandil. Zřejmě ne. Jeho životním partnerem je tanec. 2) Výborně složený film s nápaditou hudbou (skvělá myšlenka podbarvit klasický tanec moderní hudbou - v tomto případě) je víc, než obvyklý životopisný snímek. Je to manifest posedlosti, kterou géniové trpí. 3) Na závěr snímku vidíme tanec na Hozierův song Take Me to Church. Píseň vznikla jako protest proti homofobii a sexuální opresi vůbec a Poluninův tanec ji povýšil o další level. Fantastické. 4) Polunin chtěl svou kariéru zakončit tímto snímkem a nastoupit do herecké školy v Los Angeles. Ale neudělal to. Démona se tak snadno nezbavíš. (23.01.2017)