Dancer

L'enfant terrible současného baletu, talent od Boha, oddaný dříč, novodobý Nurejev nebo Baryšnikov (podle toho, kdo z těch dvou je váš oblíbenec). Taková reputace stojí za Sergejem, ono stát se v 19ti letech sólistou Královského baletu totiž mluví za vše. Ovšem také to ze dne na den z něj odejít a zkusit štěstí v televizní reality show - konkurzu do Bolšoj v Moskvě a stát se sólistou i tam. Take me to church mělo být původně jeho rozloučení s tancem, baletem jako takovým, proto to natáčení tak niterně prožíval. Ale definitivní vale dát nedokázal. Díky bohu. Dnes, 1.5.2017, zatančí Praze, obě vystoupení byly vyprodány během 4minut. Proto si pusťte aspoň "jeho" klip k Hozierově hitu nebo rovnou tenhle skvělý dokument. (01.05.2017)

Balet sa nachádza niekde na chvoste mojich záujmov a napriek tomu som si s chuťou pozrel tento vynikajúci dokument. Ukázal nielen ako spojenie výnimočného talentu, obetavosti rodičov, driny a odriekania sa možno dostať na vrchol, ale aj na prirodzené limitu baletu ako "jednotvárneho a namáhavého" umenia a tiež na tienisté stránky cesty na vrchol a krátkeho pobytu na ňom. Ale to už je osud legiend a nielen baletných. Som rád, že sa tvorcom dokumentu podarilo dielo s vysokou výpovednou hodnotou, i keď som mal dojem, že niečo bolo zamlčané a do komplexnosti chýbajúce. (13.02.2017)

Velmi kontrastní zážitek. Zatímco příběh emocionálně graduje a nabízí celkem silnou podívanou, řemeslná stránka samotného dokumentu je na velmi průměrné, občas i podprůměrné úrovni. Životní příběh a především ultimátní konflikt mezi nadáním a vnitřní svobodou, skrývá v dokumentu o Poluninovi obrovský potenciál. Ten je však právě kvůli neschopnosti dokumentaristů z velké části nevyužit. První polovinu je tak film až takřka skandálně podbízivý, působí jako levný bulvární kolotoč bez jakékoliv dramaturgické stavby. Druhá část je po obsahové stránce díky bohu zajímavější a navzdory umu tvůrců i emočně poutavá. Pocit z filmu je ale veskrze protichůdný a nemůžu se ubránit zhrzené pachuti, která mi říká, že si Poluninův příběh zaslouží o mnoho lepší zpracování. 7/10 (05.06.2017)

Tyhle dokumenty se tak těžko komentují, protože pronikají srdcem a to nejde mluvit ani psát, pouze plakat. Mně se to stalo několikrát, ale když přišel moment jeho Posledního tance, který komentoval Sergej slovy : "Když jsem tančil na TAKE ME TO CHURCH s nikým jsem nemluvil. Natáčelo se to mnoho hodin a skoro celou tu dobu jsem brečel. Hlavou mně běželo úplně všechno............čeho zanechávám......", to byla chvíle, kdy se mně obrazně zastavilo to mé srdce a tekly mně slzy jako hrách..... (21.01.2017)

Po zhlédnutí jsem si musela dát pár dní pauzu, abych si ty všechny pocity a emoce mohla v hlavě uspořádat. Bylo to pro mě hodně emocionální a neustále se ve mě mísil smutek a radost, deprese a nadšení, bolest a krása, neuvěřitelný talent a zároveň totální ztracenost v životě. Ovšem to co mi nejvíc rezonovalo celou dobu v hlavě bylo - Stálo to všechno za to?! Matka si vyprojektovala svůj nesplněný sen do syna, který se sice stal geniálním dancerem, ale za jakou cenu! Sergej je podle mě naprosto ztracený ve svém životě, přišel o svou rodinu a její lásku a ať si myslí kdo chce co chce, bez láskyplné náruče se člověk velmi těžko uplatňuje v životě. Nicméně je to geniální tanečník, který ovšem neví kam se má vrtnout. A to se ukazuje v dnešní době, kdy vede jeho cesta celkem do pekel z čehož je mi opravdu smutno... Jeho Poslední tanec, ale zůstane nesmrtelným i když má dnes vytetované tři portréty Putina na svém těle, je ženatý a má dítě... Za mě totální emocionální dojeb a 100% (25.02.2023)