Texaský masakr motorovou pilou

Překvapení. Na klasické bázi hloupého béčkového horůrku s typicky nemožně jednajícími postavami tvořícími ústřední partičku obětí nabízí TMMP nejednu scénu krásné obrazové poetiky (např. vstup do domu), celkovou dějovou kompozici orientovanou na centrum tvořené domem, skvěle provedený závěr a mimořádně silnou scénu se stopařem - je přímo hmatatelně cítit, že stačí jeden magor s kudličkou a čtyři lidi jsou najednou obludně bezmocní. Nejlepší komentář: fleker. (30.10.2015)

Říká se, že děsivější než prvních 50 minut Texaského masakru je jenom posledních 30 minut Texaského masakru… Pozvolný úvod mě málem přesvědčil, že tenhle horůrek je zdegenerovaný nejen tématem, ale vlastní podstatou. Ukolébán do stavu potěmkinského bezpečí, sledoval jsem „starý neškodný horor“, když v tom na scénu se samozřejmostí zkušeného řezníka nastoupil Leatherface a můj z přiblblý úsměv ztuhnul. V porovnání s dnešními horory nic moc nevidíme, zato cítíme a slyšíme i to, co bychom nejraději necítili a neslyšeli. Vedro k nesnesení… Staré, trouchnivějící dřevo, mrtvolný zápach… Rozvrzaná postel, matrace nasáklé krví… Bzukot, hukot, skřípot… Kdosi v pozadí startuje motorovou pilu… Jekot! Tobe Hooper jde po zcela jiné pěšině než o třicet let později Marcus Nispel – kašle na nějakou vizuální vycizelovanost, maximálně těží ze skromných prostředků, jež měl k dispozici. Tj. nějakých 140 tisíc dolarů, 16 mm kamera, obeznámenost s případem Eda Gainea a dávná myšlenka, kterak si v panickém záchvatu proklestit cestu nacpaným obchoďákem (Hooperův pohled tehdy utkvěl na vystavených motorovkách). Neřekl bych přímo dokumentaristické, ale stejně dost syrové, nehezké a tak nějak upřímnější než současné vyvražďovačky. Tvůrci neusilují o přiblížení k hrdinům, přesněji kusům chodícího masa. Od začátku si od nich udržují odstup – myšleno obrazně i doslovně, neboť kameraman budoucí oběti s chutí sleduje z dálky, jakoby perspektivou „lovce“. Závěrečné mučení patří k těm nejméně příjemným scénám, jaké znám a byť jsem se oné nesmírné brutalitě místy bránil znechuceným smíchem, při zpětné vzpomínce mi dvakrát do smíchu není. Texaský masakr netřeba vidět vícekrát, abyste si vzpomínku na něj odnesli až do hrobu. 75% Zajímavé komentáře: Superpero, Mr.Apache, choze, Lhurgoyf (10.05.2009)

Priama, reflexia násilia a hrôzy v naturalistickej podobe, aj tak sa to dá nazvať, ale...Po začiatku kde sa nám do hlavy vtĺka, že film je podľa skutočnej udalosti(ale tie kecy o tom stoja zato) prichádza na rad dlháááá nudná pasáž v časťami niečoho čo nás môže zaujať v podobe asi tak jednej hodiny- Nudné pasáže tipu, že pozeráme ako sa skupinka ľudí "rozpráva" so stopárom na ktorom je vidno že je dosť mimo :) nie že by ho vyhodili, urobia to až potom keď začne šermovať s britvou. Potom nudná pasáž, keď skupinka ľudí obdivuje dom a "krásy v ňom". Možno si vám poviete, že sú to iba dve scény, ale oni sú dobovo dlhé asi hodinu. Potom na rad prichádzajú scény už so spomínaním Hewittom, ktorý svoje obete nešetrí a budeme mať možnosť si to vychutnať. Vo filme neuvidíme skoro žiadnu krv ale tie akcie ktorá nám ukazuje Thomas stoja zato. Škoda, že to tiež nie je na lepšej úrovni. Už aj v 74-tom platilo, že obete sú sprosté a namiesto toho aby utekali v dome smerom von, tak sa obeť rozbehne na poschodie a vyskočí z okna. No má to logiku? Tento záber nám režisér ukazuje zámerne len kvôli tomu, aby sme uvideli dve telá v štádiu rozkladu. Možno to je pre niektorých priamočiary masaker ale je totálne bez myšlienky a s kopou nudných pasáží so zábleskami niečoho čo by malo byt to pravé orechové. V mnohých scénach je vidieť ešte nedokonalosť režiséra Tobe Hoopera. Ale čo by sme chceli čakať v roku v ktorom bol film natočený? Aj keď je to film taký aký je, jedno nemôže nikto zaprieť, tento film sa stal prevratom v hororovom žánre. Samotný názov film Texaský masaker už vzbudzuje rešpekt. Hooper nám ponúkol mystiku, úchylnosť, skoro žiadnu krv, nechutnosť, ale aj nedokonalosť a nezmyselné scény. Celá recenzia: TU (15.07.2007)

„RÁD DOSVEDČÍM SPOLOČENSKÝ VÝZNAM TOHTO FILMU NA KTOROMKOĽVEK SÚDE.“ – Stephen King. ___ Príbeh, voľne spočívajúci na brutálnych zločinoch sériového vraha Eda Geina, nemôže byť jednoduchší. Jedno po druhom odchádzajú deti do susedného domu, kde podstupujú strašnú smrť v rukách Leatherfacea, jediného tradičného hororového psychopata, ktorého hrozivú prítomnosť nezmenšuje ani zverejnenie portrétu v populárnych novinách. On však nie je jediným psychopatom vo filme. Nezvyčajne (ale nie výnimočne) tu vraždí celá rodina. Hoci to vyzerá prehnane, je to v dokonalom súlade s extrémnou a nekompromisnou víziou režiséra Toba Hoopera, ktorý vytvoril početnú rovnováhu (hoci iba na krátky čas) medzi lovcami a korisťou. Dôležitejšie však je, že film autoritatívne ohlasuje prítomnosť takých miest v Amerike, kde podobní vrodení úchylní šialenci môžu prežiť celý život v štruktúrovanom sociálnom poriadku. Blázni na úteku, či sérioví vrahovia sa musia zo spoločnosti buď celkom vyčleniť, alebo musia zatajiť svoje vlastnosti. Hooper tu vytvára funkčnú otvorenú skupinu, ale natoľko vychýlenú od našej predstavy spoločnosti, že si neuvedomuje základné pravidlá; preto jej členovia nemajú slabosti vrodené iným vrahom, ako je potreba ostať neidentifikovaným alebo zabiť niekoho špecifického. Ak neberieme do úvahy jeho technické nedostatky, ešte stále predstavuje najmučivejší a najdesivejší film, aký sa kedy nakrútil. ___ Uvedenie The Texas Chain Saw Massacre - snímke kľúčovej pre ďalší vývoj hororového žánru, rovnako ako komerčne nesmierne úspešného podniku - prebudilo mnohé spory a následné zákazy, a to najmä vo Veľkej Británii, kde sa práve rozbiehala kampaň proti brutalite a obscénnostiam vo videofilmoch. Hooperov snímok je esenciou vizuálneho násilia jednej éry. Bol uvedený v Cannes, kópiu drží vo svojich zbierkach Múzeum moderného umenia v New Yorku a kritičku Carol Cloverovú inšpiroval k slávnemu knižnému premietaniu (Men, Women, and Chain Saws; 1992). Preslávenosť filmu určilo niekoľko vecí. The Texas Chain Saw Massacre otvára prehlásenie, že snímka je založená na skutočných udalostiach, čo jej dodáva punc dokumentu. Tobe Hooper v niektorých scénach (spravodajstvo o vykrádačoch hrobov, obrazy zmätených obetí prchajúcich sporadicky presvetľovanou nocou) skutočne narážal na „kariéru“ sériového vraha Eda Geina, ktorý inšpiroval tiež Psycho (1960) a The Silence of the Lambs (1991). Hneď prvá akčná scéna filmu naznačuje, že pôjde o kombináciu dvoch subžánrov „slasher“ a „splatter“; avšak Hooper oboje prekračuje. 80% (30.12.2011)

Tenhle texaský masakr není vůbec žádnou peckou. Pochválit můžu ještě větší šílenost hlavního padoucha s pilou a ostatních herců v záporné roli. Film je brutální, ale příběh, spracování a tak mě nějak nenadchlo. Film ubíhal pomalu, což na krátkou stopáž filmu je průšvih. Jinač to šlo a je to klasika no. U mě ale jen 52% = *** (20.11.2012)