Prázdniny pána Hulota

Druhý celovečerák dlháňa Tatiho, ktorý s príchodom do prímorského letoviska so sebou dovalí vlnu dobráckej nešikovnosti. Ono je to skor iba taká vlnka skečov a málovravnej komiky odkazujúcej na nemú (americkú) grotesku, ale zďaleka nie tak intenzívnu (čo do početnosti a "fatálnosti" gagov). Prazdniny pana Hulota a napr. také prázdniny Mr.Beana (okrem šialeného auta) majú spoločné, že pri celovečernom formáte strácajú dych. Či to bol u Tatiho zámer (byť až tak veľmi pohodovoý/rozvláčný) neviem, každopádne výsledný efekt po polovici moj zrak odvracal stále častejšie na hodinky. Na zoznámenie sa s vysokým francúzom radšej doporučím jeho autorcké skeče (a to aj sebe). Sú kratšie. 65%. (03.06.2008)

Nebudu tu přikládat oslavná polena na požár. *** Jen si podotknu, že celá ta na jeden zátah natočená scéna se zmrzlinami, kdy se nejen nedaly spustit oči, ale ani mrknout nebo nadechnout se člověk neodvážil, nádherně ukázala, jak dobrotivým svrchovaný oligracha Tati vládne humorem, jak rád má svět a všecko to upachtěné hemžení lidiček v něm. Fascinuje mě, jak ho fascinovalo jak málo lidi chápou z dění kolem sebe a jeho možných příčin a následků, jak si místo spolupráce či vzájeného obdivu a zkrášlování zpola schválně a zpola úplně nevědomky překážejí a jak je z blízkého pohledu to lidské mraveniště především plné naprosto absurdních skutků a pohybů. V přirozeném kontrastu k tomu je pak jeho svět zvířat a nikdy jsem ještě neviděla, že by si režiwér dovolil dát jim na plátně tolik prostoru a v nestříhaných scénách je nechal hrát tak komplikované party a majstrštyky. Psy, koně, muly, osly..., ale psy především. Ještě jinou koláž pak v Tatiho světě představují děti, jako mezistupeň bytostí mezi zvířaty a dospělými - zčásti podléhající přirozeným podnětům k soustředění, zajímání se, tvoření, čistém zaujatém bytí, a zčásti už pocuchané zámysly, jízlivostmi a nečestnými záměry dospělých, pomuchlané a pokroucené výchovou, formované bludištěm zákazů a příkazů, kličkující a ne už nevinné... (25.03.2014)

Pan Hulot tráví prázdniny v přímořském letovisku. Jak tomu u Tatiho bývá, film v podstatě postrádá složitější děj. A ani není tak společensko kritický jako jeho pozdější filmy. Humor tu vyplývá hlavně z kontrastu vše kazícího Hulota, který se každému zmateně plete do cesty a kazí tak ostatním dovolenou. Samotný toho pak hned lituje, ale co naplat, když prázdniny končí, dospělí ho přehlížejí, a loučí se s ním v podstatě jen děti. Tahle poslední scéna je na filmu úplně nejkrásnější. Nejen tedy, že Tatiho postavu dostala v tomto filmu své definitivní jméno, ale byla nám odhalena i její hlavní podstata, dětská duše. (26.10.2006)

Nejoblibenejsi komedie Davida Lynche? Je to logicke, Jacques Tati ma velmi Lynchovsky smysl pro humor kombinovany s nemymi oldschoolari typu Charlie Chaplin. Je to pekne natocene, kvalitni cernobily fullscreen a spravna infantilne naivni zabava pro nenarocne. Jedna vec je ale jasna - pan Hulot toho vyhulil vic, nez je zdravo! Navic je jeden z mala kdo muze konkurovat Columbovi v nabusenosti sve oficialni kary. 7/10 (03.06.2010)

Je to celkem zábava. Tati jako obvykle vychází z němé grotesky, dialogy jsou zcela nedůležité a film je spíš sledem různých scének, které vyvrcholí gagem, po kterém svého autora přestanou zajímat, a střihne to jinam. O nějakém plynulém vyprávění příběhu nemůže být řeč už proto, že film ani žádný nemá. (10.06.2005)