Prázdniny pána Hulota

Jacques Tati v tomto filmu předvedl své mistrovství. Je skvělým pozorovatelem a navíc má smysl pro detail. Nejeden komik se přizna, že čerpal z jeho postavy pana Hulota. Např. scénka, kdy má tančit s dámou svých snů, ale ona si vzala šaty s obnaženými zády. Každý muž by toho využil se jí dotknout jen pan Hulot si najde na jejím krku nepatrný proužek látky a tam umístní svůj prst aby se slečny ani trochu nedotkl. Galantní a přesto tak stydlivý ( koho nám to připomíná dnes?). V tomto filmu Jacques Tati vedl své velké sólo.V dalších filmech byl již pouhým doplňkem - spojníkem starého a nového světa. Je to dospělý muž s duší dítěte a proto si rozumí spíš s dětmi než s dospělými. Ti mu nerozumí a z jeho pohledu mu vytvářejí překážky v jeho dobrém konání. Za pozornost stojí detaily okolí, kterých si člověk všimne až když film vidí vícktrát. Není to moderní komik plný akce.Nelétají vzduchem ani šlehačkové dorty a nepadají fráze, při kterých se člověk mlátí smíchy ještě po skončení filmu. V každé situaci si však můžeme představit někoho ze svého okolí. Nic není umělé, vše se mohlo stát tak, jak je sehráno ( a možná se i někumu stalo). Proto se někomu nemusí tento humor líbit, vidí v něm zesměšnění sama sebe. Pokud se ale přes tohle přeneseme. máme zde film, který pobaví a na který budeme dlouho vzpomínat s neskrývaným úsměvem.Když se nás někdo zeptá čemu se usmíváme, tak nebudeme schopni odpovědět. Jen se nám vybaví pan Hulot, když se právě díváme na souseda či šéfa.