Prázdniny pána Hulota

Kdyby mohli mít Mr.Bean a Frank Drebin nějakou úchylnou shodou okolností vlastního potomka, choval by se pravděpodobně právě jako pan Hulot. Mluvím teď opravdu pouze o srdečné spontaneitě a nechtěném patlalství titulní postavy, kterou si zamilujeme, přestože není ani zdaleka, na rozdíl od dvou zmíněných borců, hlavním a jediným zdrojem zábavy ve vyprávění. Tím je totiž celková otevřenost a nesvázanost narativního vývoje, kde se postavy i dílčí děje kupí jedny na druhé, scény jsou opakovány z různých perspektiv, postavy jsou charakterizovány tím, že nic nedělají a reagují na Hulotovu výstřednost, a hlavním katalyzátorem jednotlivých situací či stylistických voleb není jejich podřízenost naraci, nýbrž podřízenost systému, který by se dal nazvat jako systém řízené náhody - všechno vypadá jako série náhodných skečů, v nichž Hulot náhodou narušuje stereotyp resortního života, ale průběh narušování je ve skutečnosti detailně a systematicky seřízený a postupně rozkládá schéma rutiny, které je vlastní nečinným spoluúčastníkům sedmidenní dovolené. Tati je nejen geniální v groteskních skečích, jejichž počet je snad i plýtváním na jediný film, ale také dokonale znázorňuje konflikt lidských povah, ústící v inteligentní, často také otevřeně ironickou humornou smršť. Vážně rád bych byl zašel s Tatim na pivo, Hulot je moje krevní skupina... 100% (01.04.2017)

Takovej typickej Tati. Moc pekne natoceny, prijemna, ale stereotypni hudba a vtipna postavicka roztrzityho pana Hulota, kterej se tak ruzne mota okolo ostatnich lidi a pusobi neustale nejaky malery a ma ze sebe problem vymacknout souvislou vetu. Prislo mi ale, ze tentokrat neukazuje Tati nejakej kontrast mezi mestem a vesnici a podobne a snazi se ciste o komedii, takze opravdu neustale se dejou nejaky vtipny veci. Bohuzel ne nejak extremne vtipny, skutecne pobavi to jen obcas. (26.01.2010)

Tati má velký talent a cit pro načasování komických situací, prostor záběrů a postsynchronního zvuku skvěle vymyšlených gagů. Karetní židlová otočka k druhému stolu v čase 54 minut po začátku bez žádného údivu, znázorňujicí hodně těžký salámismus je skutečně vtipná záležitost. [7/10] (Cady Films, Specta Films) (Čb. /// Produkce: Fred Orain /// Scénář: Jacques Tati, Henri Marquet /// Kamera: Jacques Mercanton, Jean Mousselle /// Hudba: Alain Romans /// Nominace na Oscara: Jacques Tati, Henri Marquet (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (01.04.2010)

Pár úsměvných situací, ale jinak jsem se nebavil („humorné“ scény jako třeba ty s akváriem či loďkou mě vyloženě minuly), spíš docela dost nudil. Šlo o mé první setkání s Tatim, takže je nejspíš předčasné vynášet nějaké soudy, avšak doufám, že příště půjde o vtipnější zážitek. Pan Hulot mi nepřišel jako příliš komická postavička, možná se opravdu stal předlohou pro jiné nešiky (jako Mr. Bean či Jacques Clouseau), ale mně přišel se svým chozením či neustálým sundáváním klobouku na pozdrav spíš otravný. I když jistě ne tak, jako hloupí a trapní číšníci. Třeba jsem se jen nedokázal správně naladit na typ humoru, každopádně víc než na 2* to ze svého pohledu nevidím. (06.10.2012)

Po Poštovském panáčkovi a Tatiho krátkých filmech zklamání. Příliš fragmentární, některé gagy sice skvělé, ale jednotlivé epizody na sebe moc nenavazují, děj to nemá prakticky žádný a film se úplně rozpadá. Divákovi pak nezbývá než rezignovaně koukat a čekat, kdy pan Hulot zase nějak originálně zakopne či upadne. K dobré komedii nebo grotesce je stále ještě potřeba souvislý děj, jinak to není film, ale jen pásmo dobrých gagů. Taky jsem nechápal, co bylo zajímavého na chování ostatních turistů, postavě krásné dívky a podezřele vyhlížejícím hostinském. Něco ale asi jo, když jim film věnuje tolik času. (12.06.2008)