Posledná rodina

Prekliata rodina v zajatí svojho podivínstva a kto nepozná osud jednotlivých postáv, pochutná si na malých prekvapeniach v ponurej panelákovej atmosfére, záver prekvapivosť znásobí. Hudobný či umelecký bard neznamená normálny človek a dosť často sú práve géniovia, ktorí sú zároveň šialencami. Film vzbudil určitú kontroverziu, keďže niektorí protestovali, že napríklad postava Tomeka je zobrazená nespravodlivo. Ukončil to režisér slovami: nejde o životopis. A bolo vybavené. O kontrastné postavy šlo ale zaručene. Na jednej strane celkom milý a veselý človek a na strane druhej mŕtvoly a pavučiny. Každopádne jeho osud dáva znať, že niekedy sa oplatí požičať peniaze, lebo pre 1000 zlotých to môže dopadnúť všelijako a sám sa dožijete toho, o čom celý život filozofujete - túto iróniu film zabudol poriadne zdôrazniť. Za odporučenie filmu ďakujem *CARNIFEX*ovi. (21.03.2024)

Kdyby obsahová stránka byla tak působivá jako ta formální, máme tu od sousedů počin roku. Bohužel se musím přiřadit k místní menšině, pro které byla tato záležitost trýznivým zážitkem. Ani samotný závěr ve mne nevyvolal špetku empatie k nikomu z té duševně labilní sorty. Shodnem se nejspíš všichni, že celá rodina musela čelit kruté nepřízni osudu, ani jeden z nich neměl na růžích ustláno a to si žádá projev soucitu a pochopení. Ale vzhledem ke značné nesymaptii postav a odpudivého chování jsem toho jednoduše nebyl schopen. Chybí navíc jakákoliv zápletka. Zkrátka 2 hodiny zoufalé nudy, filmové toxicity a nasranost. Nostalgici zaujmou jiný pohled a artové duše jakbysmet. Já jsem nejspíš zase něco nepochopil. Pardon... (09.06.2022)

Film se mi těžko hodnotí, protože jde o skutečné události. Celkem obyčejná rodina. Navenek citově chladný otec, o to víc citlivá matka a psychicky labilní syn. První hodinu jsem protrpěla, nic mě nezaujalo. Ani deprese nebyly depresivní, spíše otravné. Druhá hodina dtto, až na ten konec. Pocity svobody-nesvobody jsem z filmu nezaznamenala, atmosféra a široké obzory mě míjely. Hodnotím průměrem, vzhledem k tomu, že se příběh opravdu stal. Jinak bych dala (mnohem) méně. (28.03.2017)

Ten chlapec im ale dával zabrať. Otec to všetko pobral so stoickým kľudom ... možno sa z toho vymaľoval. Matka to nasávala ako špongia. Viem si úplne predstaviť, čo to robilo s ich vnútrom. Chvíľu mi trvalo, kým som si zvykla na túto čudnú rodinku, ale potom to už pre mňa bolo len zaujímavé ... sledovať ich životy. A ten koniec? Samotný pán Zdzislaw povedal, že každý má právo na svoje sny, ale verím tomu, že ani v tom najhoršom si nepredstavoval takýto koniec. 32 ročnému Janovi k skvelému debutu gratulujem! Úžasná muzika! (17.03.2017)

Neváhej a toč takové (ne)normální polské rodinky aneb film, který vzbuzuje a zanechává pocit, pro který neexistuje exaktní pojmenování; něco na pomezí nepopsatelného smutku, odzbrojující opravdovosti, upřímné radosti, nevyřčeného mezi řádky, existenciální osamělosti, klaustrofobického panelákového geniu loci, voyerské depkoidní tragikomedie a neuchopitelné nádhery toho všeho. Silná slova, silný film a redefinice životopisného žánru jako takového. Beksińského znepokojivé surrealistické obrazy to nikterak neřeší a přesto to o nich vypoví vše. Zadře se to pod kůži způsobem, který lze vydýchat jedině netečným pozorováním noční oblohy, kdy si zapalujete jednu o druhou. Bez ohledu na to, že jste zapřísáhlý nekuřák. Je nad mé chápání, kde se výše uvedené bere v tak mladém (a debutujícím!) tvůrci. Prostě... Gratuluji. (11.02.2017)