Záhada Silver Lake

Halucinační neo-noir, který si střílí z diváků vyžívajících se v řešení neřešitelných filmových hlavolamů, z konspiračních teorií a z internetové generace, nezdravě posedlé popkulturou. Nakolik si ho budete užívat, nebo se u něj nudit, to záleží na tom, jak moc přistoupíte na jeho absurdní logiku. Ta připomíná logiku starých videoherních adventur z 80. a 90. let, ve kterých jste coby hráči prozkoumávali různé lokace, v nichž jste sbírali nejrůznější předměty a museli jste přijít na to, jakým způsobem je zkombinovat, abyste pokročili dál. Způsob, jakým jste je kombinovali, byl často nelogický, což vás dohánělo k šílenství a k obsedantnímu nutkání neustále kombinovat všechno se vším („je tenhle starý časopis obyčejný časopis, nebo se dá použít k něčemu důležitému?“). Ale nedali jste si pokoj, dokud jste nepřišli např. na to, že když podrbete sochu Jamese Deana, tak se vám zjeví král bezdomovců, který vás zavede do tajemného podzemí. Stejně tak je na tom hlavní hrdina Záhady Silver Lake, kterého pátrání po zmizelé sousedce přivede k rozkrývání popkulturní superkonspirace za oponou malebného Los Angeles. Poté, co začne objevovat kódované stopy všude kolem sebe (v reklamách, písničkách a filmech), nedokáže se ubránit pocitu, že všechno je se vším propojené. Režisér Mitchell výše zmíněnou absurdní logikou záměrně frustruje své diváky, ale dokáže je za to odměnit pohlcující atmosféru a zábavnou hrou s diváckým očekáváním a žánrovými konvencemi. (16.09.2019)

Zvláštně atmosférický neo-noir, který nápaditě připomíná Davida Lynche nebo Nicholase Refna. Hypnotický styl s několika hodně eRkovými „what the fuck“ momenty je chvílemi na hranici cringe, David Robert Mitchell má ovšem pozoruhodnou schopnost tuhle hranu se ctí ustát. Scénář chrlí jeden popkulturní odkaz za druhým a do jisté míry se v tom šifrování všech referencí na díla jiných autorů může divák dobře ztotožnit s ústřední postavou, která se také potýká se všemi možnými šiframi a skrytými významy. Film, který buď zahodíte nebo budete fascinováni. (27.10.2020)

Keď niekto spojí Lyncha s Hitchcockom a dá k tomu nie veľmi pohľadného spidermana, vnikne takýto miš maš, o ktorom si ťažko urobiť úsudok? Je to umenie či sračka? Hoci sa mi celý film a jednotlivé scénky v ňom zdali skôr odpadového charakteru, na záver som si počkal a bol som aj zvedavý. Medzitým si divák môže vychutnať naozaj skvostné kinematografické zábery ako sú ovislé prsia dôchodkyne alebo Garfieldovu kostnatú prdel pri klátení feťáčky pod posterom Kurta Cobaina. (15.12.2018)

Ok, pojďme si shrnout ingredience: sebevražedná veverka na útok, trochu soft porna, Kurt Cobain (jako fakt? Ví dnešní mladí vůbec, kdo to byl?), zmlácení děcek ničících auta, tajemná žena, číslo 751, které se již nepoužije, soví žena, která chodí za zoufalci neschopnými spáchat sami sebevraždu (proč se pak ale objeví u toho kluka a dokonce vyjekne?), odkazy na hollywoodskou popkulturu, až to stříká, ale bez zjevných souvislostí a podkresu, jak to dokázal podat třeba Ray Bradbury v trilogii o Constance (tu by měl pan režisér nejprve nastudovat, než začne točit podobné slinty!), snad 150letý skladatel všech slavných amerických písní za celou tu dobu (trošičku odkaz na Carpenterovo They Live), odkazy a tajná sdělení, která nikam a k ničemu nevedou, sebevražedná sekta, podzemní tunely, král bezdomovců i s korunou, hlava Jamese Deana a Newton, matka hlavního hrdiny, která se asi jmenuje Columbová, zcela zbytečné odkazy na americké hoboes, zabiják psů, psí sušenky, kočičí a psí stavy lidských duší, papoušek, hlavní hrdina stále smrdící po skunkovi, neplacení nájmu, reálná policistka a domácí, žádná práce, bývalá přítelkyně a billboardy s ní, odnikud se objevivší kamarádi plus jeden šachista, podivný komiks, který nehraje žádnou roli, divné večírky bohatých a gerontofilní sex na závěr... Snad jsem nic nezapomněl. Osobně mi to připomíná to slavné vaření dortu pejskem a kočičkou. A ty, diváku, si vyber, co chceš a co se ti hodí do krámu. Co divák, to správná pravda. Chvíli jsem přemýšlel, jestli třeba nejde opět o téma očistce a nebe, ale to sám autor popře v rozhovoru v horách, možná mělo jít o nihilistickou vizi naší pozemské cesty, kdy hledáme nějaké stopy Božího vlivu, abychom zjistili, že žádné nejsou či nikam nevedou, ale tomu zas odporují jiné scény ve filmu včetně konce. Takže se vážně přikláním k názoru, že šlo o cílený mindfuck, ať si to každý divák přebere po svém, udělá se z toho kult jako u Lynche, protože se lidi budou na diskuzních fórech hádat, jak to asi autor myslel - aniž by si uvědomili, že autor tak nějak žádnou vizi neměl, film se mu rozpadl pod rukama a on místo pevných a jasných náznaků, z nichž se dá složit jeho případné zamýšlené téma jen zoufale háže do pytle, co ho napadne a doufá, že když pytlem zatřese, nějakou náhodou z toho nějaká myšlenka vypadne. (24.12.2018)

Ty kráso, tak tohle je koncert! Na začátek hned říkám, že tohle není věc pro tendenčního nebo popcornového diváka, tohle je filharmonie pro znalce! Představte si nakombinovat Donnie Darko a třeba Mullholland Drive, akorát míň dramatu, víc komedie a tuna, TUNA popkulturního mazáctví. Najdete zde všechno! Nerdství, loserství, umění, erotiku, konspirace, záhady, krev, hnus, hudbu, film a to ve všech možných podobách a varicích. Doslova projížďka hollywoodem pod vlivem. Vše zpracováno nádherně halucinogenně a ulítle. Lituju, že jsem na tohle nebyl zhulenej a váhám, že zvýším na plnej počet!!! (09.01.2019)