Záhada Silver Lake

Novodobý noir. A po formálnej stránke perfektný, plný symbolov, znamení a kódov, film dáva poctu filmu až k nemej ére. Technicky veľmi kvalitný snímok s odzbrojujúcimi nájazdami kamerou, prelínačkami ako od starých majstrov a všetko v tónoch ohromujúceho soundtracku. Lenže po obsahovej stránke sa niekde stala chyba, dej je bizarný, ťažkopádny, možno nezmyselný, presne ako súčasná popkultúra, o ktorej film je. Film sa však nesmie brať príliš vážne, je znoškou všetkého čo sme kedy videli a počuli, tzv. plagiát všetkého, totálne bez origilality. Všetko zámerne. A neuspokojivý záver akoby len potvrdzoval absurdnosť našej kultúry a v mnohom jej nezmyselnosť. Lepší priemer. (17.12.2018)

35%. Under the Silver Lake vlastně moc neví, čím chce být. Na jedné straně tématicky zachází do hlubokých filozoficko-konspirativních propastí, na druhé straně stojí na pomezí komediálního melodramatu, ze všeho nejvíc ale paroduje. To by bylo v pořádku, kdyby však schizofrenně nestřídal náladu a atmosféru v krátkých vlnách, kdy chvíli buduje reálné napětí a divákovu zvědavost, aby je vzápětí shodil ze stolu scénou (nebo sekvencí scén), která se dá nazvat skoro fraškou. Na Silver Lake mi chybí jednoznačnost v tom, co vlastně chce nabídnout; snaží se být multižánrový, ale asi až přespříliš. Umím si představit, že by se ubíral atraktivnější cestou, kdyby byl ryze mysteriózní lynchovinou (protože námět, ač je záměrně vyhnaný do extrémů, je bezpochyby zajímavý), nebo naopak ryze parodií zesměšňující netradičně pojaté hollywoodské "podsvětí". Místo toho se ale plácá mezi krutou vážností a parodickými prvky, a to není dobrá cesta. První zásada každého kvalitního filmu je, že by měl vždycky vědět, kam chce jít, co chce nabídnout a čím chce být. Mám dojem, že Silver Lake o tom nemá ani páru, protože je jak narativně, tak náladou a katarzí doslova roztříštěn. Motá se tak v kruhu, z kterého není cesty ven. Škoda, protože potenciál tam byl a lynchovskou atmosféru Mitchell budovat umí, třebaže po svém (s vědomím faktu, že Lynchovi se nikdo nemůže ani přiblížit). (10.12.2018)

,,NAJEDNOU SE OBJEVILA SPOUSTA PLAKÁTŮ SE ZTRACENÝMI PSY, LIDMI A HUDEBNÍMI NÁSTROJI ZA POSLEDNÍCH PĚT LET. NĚCO DŮLEŽITÉHO PŘICHÁZÍ. CÍTÍM TO. MŮŽE TO BÝT NĚCO S OBCHODEM SE SEXEM NEBO DROGAMI, VELRYBÍMI RITUÁLY, NEBO SE ZABIJÁKEM PSŮ, NEVÍM. STÁLE VÍC JSEM PŘESVĚDČEN, ŽE TEN POLIBEK SOVY S TÍM MÁ NĚCO SPOLEČNÉHO.…“ /// Jste přesvědčeni, že svět je plnej tajnejch kódů a skrytejch záhad? Nebo že žijete špatnou verzi svýho života? Tolik filozofie… prostě kokotina, která ovšem celkem vzbuzuje můj zájem. Možná kvůli těm podivnejm skutkům…ROZUMNÍ LIDÉ NECHTĚJÍ ZŮSTAT NA TOMTO SVĚTĚ! - se jim kurva nedivím, když nám servírujou takovouhle zábavu. Postupně zjišťuju, že tady asi někomu řádně jeblo. Nebo jde o umělecký ambice? Nejsem schopnej posoudit…, ale myslím, že scénář byl psanej pod vlivem návykovejch látek. Taková fakt zvláštní kravina, která je stejně zábavná jako debilní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ženský na mě neustále štěkaj. 2.) Chtěl bych někomu rozšlehat lebku kytarou Fender Mustang Kurta Cobaina. 3.) Thx za titule „katrab“ a „poirot“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (27.02.2019)

Porovnávat tenhle film atmosférou s Davidem Lynchem je trošku mimo. On totiž není zase tak zvláštní, jak na první pohled vypadá. Spíš je to rádoby thriller s noir prvky, kde se lidi chovají prostě jenom dost divně hlavně proto, že divný prostě jsou. Andrew Garfield tu má nejdivnější roli v dost možná celé jeho kariéře a možná by bylo i lepší, kdyby ji v portfoliu radši neměl. Přes dvě hodiny se tu totiž děje cosi, co zobrazuje lidskou marnotratnost v Hollywoodu a dělá to tak nenápadně, že podle mě místní ani nepochopí, že film naráží zrovna na ně. Celou tu dobu jsem alespoň čekal, že z toho vyleze něco kloudnějšího, ale nanicovatej závěr to utnul a v podstatě potvrdil, o čem tenhle film je. V podstatě o ničem. (29.01.2019)

Halucinační neo-noir, který si střílí z diváků vyžívajících se v řešení neřešitelných filmových hlavolamů, z konspiračních teorií a z internetové generace, nezdravě posedlé popkulturou. Nakolik si ho budete užívat, nebo se u něj nudit, to záleží na tom, jak moc přistoupíte na jeho absurdní logiku. Ta připomíná logiku starých videoherních adventur z 80. a 90. let, ve kterých jste coby hráči prozkoumávali různé lokace, v nichž jste sbírali nejrůznější předměty a museli jste přijít na to, jakým způsobem je zkombinovat, abyste pokročili dál. Způsob, jakým jste je kombinovali, byl často nelogický, což vás dohánělo k šílenství a k obsedantnímu nutkání neustále kombinovat všechno se vším („je tenhle starý časopis obyčejný časopis, nebo se dá použít k něčemu důležitému?“). Ale nedali jste si pokoj, dokud jste nepřišli např. na to, že když podrbete sochu Jamese Deana, tak se vám zjeví král bezdomovců, který vás zavede do tajemného podzemí. Stejně tak je na tom hlavní hrdina Záhady Silver Lake, kterého pátrání po zmizelé sousedce přivede k rozkrývání popkulturní superkonspirace za oponou malebného Los Angeles. Poté, co začne objevovat kódované stopy všude kolem sebe (v reklamách, písničkách a filmech), nedokáže se ubránit pocitu, že všechno je se vším propojené. Režisér Mitchell výše zmíněnou absurdní logikou záměrně frustruje své diváky, ale dokáže je za to odměnit pohlcující atmosféru a zábavnou hrou s diváckým očekáváním a žánrovými konvencemi. (16.09.2019)