Réžia:
David Robert MitchellScenár:
David Robert MitchellKamera:
Mike GioulakisHudba:
Rich VreelandHrajú:
Andrew Garfield, Riley Keough, Grace Van Patten, Riki Lindhome, Jimmi Simpson, Zosia Mamet, Bobbi Salvör Menuez, David Yow, Callie Hernandez (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Po znamenitom metahorore Neutečieš sa osobitý režisér David Robert Mitchell vydal na halucinogénny výlet po Los Angeles: jeho meandrujúci neonoir Záhada Silver Lake sa točí okolo tridsaťtriročného Sama, ktorý sa po zmiznutí svojej záhadnej susedky Sarah púšťa do surreálneho pátrania, aby dekódoval tajomstvá, škandály a konšpirácie ukrývajúce sa v hlbinách Mesta anjelov. Hypnotický a zábavný triler bezmála lynchovského razenia poháňa tak ústredná obsedantná figúra, ako aj vycibrený soundtrack, dejové zvraty a nespočetné popkultúrne referencie, z čoho sa napokon skladá tajná história L. A. Film, ktorý je zároveň subverzívnou hračkou i netradičnou poctou ére klasického Hollywoodu. (Film Europe)
(viac)Videá (2)
Recenzie (206)
Takto to dopadá, keď začínajúci režisér omylom uverí vo vlastnú genialitu. Preplácaná, zbytočne dlhá a nesúrodá onania (tie 3 scény venujúce sa masturbácii zjavne nebudú náhoda). Garfield výborný, baby dostatočne krásne, soundtrack vynikajúci a filmové aj hudobné odkazy potešili. Nemohli byť však tieto klady v uchopiteľnejšom a zmyslupnejšom filme? Southland Tales pre dnešnú generáciu 4/10 ()
V Cannes z toho byla nominace na Zlatou palmu, v leckterém obýváku možná naopak rozpaky. Nevšední kousek, ve kterém je cítit Lynch, Hitchcock i Coeni, a ve kterém chybí pevná struktura. Nevím, zda chtěl tvůrce poukázat na zmatenost a roztěkanost mladé generace, každopádně zpočátku zaujal. Ovšem jak se to vezme. Určitě má v sobě něco nutkavého a přitažlivého, publikum svádí a láká, co přinesou další minuty, jenže stopáž je obří a divák se nejednou ztrácí. Já tedy ano. Losangeleský rodák Andrew Garfield v posledních letech vyhlíží poměrně zajímavým dojmem, vybírá si zajímavé projekty a rozhodně umí hrát. Jeho hrdina, bezcílný flákač z Los Angeles, má potřebu přijít na kloub všem divnostem ve svém okolí. Jeho zájem odstartuje pohledná sousedka (dámy jsou tu obecně jen za pasivní objekty), která přes noc zmizí. Postupné prokousávání se má své kvality, bojkot racionálna to ale postupně prohrával s mým zájmem a trpělivostí, i podpora scénáře byla zejména v druhé polovině slabší. Dekódovat podivné šifry mě přestávalo bavit a třeba je to celé promyšlené a hluboce satirické, ale když zůstává řada vedlejších zápletek bez dořešení, cítím se krapet neuspokojen. Místy zajímavé, ale jinak rozhodně převládalo rozčarovaní. ()
Tenhle neonoirový mashup nejspíš naštve ještě víc lidí než Kniha obrazů (protože na něj kvůli Garfieldovi přijde do kina víc diváků). Oba filmy jsou spíše než na vytváření něčeho původního založené na rekontextualizaci dřívějších mediálních obsahů a hledání skrytých významů v popkultuře, představující v Silver Lake základní referenční rámec. Všechno odkazuje k něčemu, co v minulosti vymyslel někdo jiný. Neexistují originály, jen kopie a přepisy. Proto se příběh musí odehrávat v Los Angeles, městě, které hrálo v tolika filmech, až se stalo remakem sebe sama. Mitchellův třetí film drží pohromadě díky vtahující atmosféře na pomezí Vertiga a Čínské čtvrti a pseudo-detektivní zápletce. Ta je rozvíjena tak absurdními, totálně lynchovsky mindfuck způsoby, že namísto satisfakce z odkrývání nových souvislostí přináší jen postupně prohlubovanou frustraci. Pro nás i pro hlavního hrdinu, paranoidního flákače jako z devadesátkového indie filmu, jde tak skoro o dvě a půl hodiny oddalovaného vyvrcholení (jediný uspokojivý styk se odehraje během prologu). Po celou dobu to je současně ohromně zábavný, současně uctivý i potměšilý pastiš klasických i postklasických noirových filmů (a hudby z nich), jehož většinu „nedostatků“ lze interpretovat jako uvědomělou a ironickou práci s určitými konvencemi a stereotypy. Třeba redukování ženských postav na víceméně pasivní objekty můžeme chápat jako kritiku „male gaze“, protože přesně takhle ženy na základě jejich mediální reprezentace ve filmech od Hitchcocka a jiných vnímá mentálně nedospělý protagonista, jehož hlediska se film po celý čas důsledně drží. Záhada Silver Lake je ambivalentní postmoderní útvar, kterému se i díky tomu, že nemá střed a pevnou strukturu, daří vyjádřit zmatenost mladých lidí, kteří se snaží marně najít nějaký vyšší smysl ve všech těch příbězích zakrývajících jim výhled na realitu. Pro mne šlo o jeden z nejzábavnějších filmů roku, ale existuje zhruba stejně velká pravděpodobnost, že jej budete od srdce nenávidět. 85% ()
Hitchcock v takom artovom nezávisláckom prevedení. Divný hrdina tam medzi množstvom ešte divnejších ľudí hľadá divnú ženu s ktorou strávil jeden večer a zrazu sa náhle niekam vyparila. No a pointa je rovnako márna ako celý ten film. Proste sa ide od nikam nikam. Možno to malo nastaviť zrkadlo všetkým tým spokojným divákom, ktorí musia byť podľa autora rovnako divní. Ale aspoň sa mu podarilo nahovoriť do filmu pekné baby a niektoré z nich sú aj nahé. Do určitej miery dokážem pochopiť, že si tento film nájde spokojných divákov, ktorí tomu dajú plný počet. Má to unikátnu atmosféru. Ale mne to smrdelo rovnako ako hlavný hrdina ostatným postavám. P.S: Mitchellovi musel niekto fakt hnusne vojet auto kľúčom a tak si to pekne vyventiloval v jednej scéne. 4/10. ()
Zdlouhavé bloudění po LA, potkávání lidí a zažívání bizarních věcí, které ale spolu ne a ne zajímavě zasouviset a něco někam posunout. Atmošku má film fajnou, noirovou, s odkazy na Hitchcocka i Lynche. Nemluvě o sexy holčinách, především hlavní femme fatale, která Garfieldovi zamotá hlavu. Scénáristicky je ale film nefunkční, rádoby intelektuální prolínačkou neo-noiru s popkulturními ornamenty a hlavně slabým rozulením, ve které divák marně věřil jako v záchranu. Fajn (popkulturní) soundtrack. [Cannes] ()
Reklama