Inferno dei morti viventi
Apocalipsis caníbal
Hell of the Living Dead
Zombie Creeping Flesh
Obsahy(1)
Po chemickém úniku v továrně Hope Centre ve státu Papua Nova Quinea (společnost zaměřená na výživu lidí z rozvojových zemí 3. světa) se změní její zaměstnanci na masem se živící zombie. Komando složené ze čtyř mužů, které vede Mike London je posláno vyšetřit tuto událost. Jejich cesta je svede dohromady s televizním štábem pod vedením Lea. Oba týmy jdou za stejným cílem a tak se spojí. Brzy poznávají, že celá země je už pod kontrolou zombie. Jakou šanci mají naší hrdinové uprostřed nich, aby poslali okolnímu světu tuto zprávu? (brooklyn73)
(viac)Videá (1)
Recenzie (34)
Hell of the Living Dead je nádhernou ukážkou osemdesiatkového talianskeho trashu, v ktorom jeho tvorcovia vsadili všetko na jednu kartu - na gore. Ide o ultranásilný zombie horor, v ktorom sa miestami objavujú aj aspekty typické pre talianske kanibalské filmy. Doménou je spomínané gore, ktorého sa tu divákovi dostane naozaj neúrekom, pričom so scenárom si Mattei s Fragassom evidentne moc nelámali hlavu. Štyria príslušníci špeciálnej jednotky, oblečení ako montéri si po celú dobu počínajú ako lobotomici, nuž a záber na stádo slonov, žijúcich vo voľnej prírode údajnej Papui-Novej Guinei je skutočnou pastvou pre oči každého jedinca, majúceho prírodovedné poznatky aspoň na úrovni základnej školy. ()
Nadprůměrné gore a ucházející masky jsou zřejmě jedinými důvody ke sledování tohoto trashe, který je nadmíru zmateně sestříhán a i v dost primitivním ději se člověk chvílemi ztrácí, zejména co se týče geografické orientace. Ztotožnění s postavami je zde dotaženo do naprosté absurdity z toho důvodu, že herci kteří by nám mohli být sympatičtí svými výkony či jednáním, zde představují postavy, které nejsou schopné za ¾ celého snímku pochopit, že Zombie se musí střelit do hlavy. Něco tak tupého se jen tak nevidí a vzhledem k tomu, že scénárista na mnoha místech nevěděl, jak se dotyčných /hrdinů/ zbavit, se ve valné většině dá pochopit, proč postavy běží smrti vstříc s otevřenou náruči. Toto chování je nesmírně iritující a když mu navíc zdatně sekundují rádoby dokumentární prostřihy, viditelně z jiných filmů, divák přestává mít chuť otrocké putování partičky vojáků s několika civilisty sledovat. Odvážlivcům a vytrvalcům kteří vydrží až do konce bude nabídnuto efektní vytržení jazyka a bláboly o ekonomicko/ekologických dopadech, se kterými musí bojovat zaostalé země. ()
V principu těžko hodnotitelné. Úžasná ukázka tvůrčího neumětelství, které neskutečnou mírou baví. Bruno Mattei a Claudio Fragasso natočili trashového následovníka Úsvitu mrtvých, okopírovali přitom co mohli a poslepovali snímek z mnoha scén vypůjčených z dokumentů o domorodých kamenech na Nové Guinei. Hudba od Goblinů je z 90% vypůjčena právě z Úsvitu mrtvých. Scénář je chvílemi nesmyslný do směšné a takřka neúnosné míry. Herecké výkony jsou prkenné, ovšem zběsilé a divácky vděčné. Střih je přímo příšerný a návaznost jednotlivých scén, ba i dílčích záběrů, jako by chvílemi úplně chyběla (vtipné je si pak přečíst v závěrečných titulcích, že dva lidé měli při natáčení na starost kontinuitu). No zkrátka všechno špatně - přesto tak kouzelně špatně, až to člověka nutí do smíchu, případně do silného údivu. Vřele doporučuji nějaké kolektivní zhlédnutí s partou kamarádů, je na co se těšit! ()
Hell of the Living Dead je koprodukčním zombie trashem, jak se na Bruna Matteie patří. Rychle splácnutý, bez výraznýho rozpočtu, za to s amatérskými výkony a otřesnou, neustále se opakující, hudbou. Záběry na sebe často nenavazují, a tak jsem měl chvílemi problém s orientací. Zeměpisnou, ne tou sexuální! Bruno asi ke všemu zjistil, že má málo natočenýho materiálu, a tak se ho snažil doplnit přírodopisnou omáčkou. Maskéři si s vizáží mrtvol taky moc hlavu nelámali, většinou jim nakydali na ksicht bílej pudr nebo make-up, a nechali je volně pobíhat po place. Docela slušný gore naplno upoutalo mou pozornost až v závěru, kdy zombie v továrně zmasakrují zbytek přeživších. ()
Galéria (8)
Fotka © Motion Picture Marketing (MPM)
Zaujímavosti (3)
- Film bol zakázaný v Západnom Nemecku. (Paldiny)
Ha, ha, ha :-) Mixér, experimentátor a zliepač nápadov iných - Bruno Mattei zasahuje! A to spôsobom svojim vlastným, na jednej strane nápaditým, na strane druhej ťažkou absenciou myšlienky poznačeným zombie titulom, ktorý dokáže rovnako dobre znechutiť ako aj rozosmiať. Je vidno, že Bruno Mattei má film ako taký rád a nebráni sa experimentom. Pre vysvetlenie - v jeho prípade znamená slovo experiment prevažne iba diplomatickejšie vyjadrenie dvojice slov “vykrádanie iných“. Pre moju radosť prameniacu zo záľuby ku klasickým zombie trashom, si Mattei svoju verziu o oživlej smrti našťastie nenecháva vo svojej hlave pre seba, ale VIRUS útočiaci na bránice divákov vypúšťa do sveta. Niekto by sa za takýto výsledok mohol aj hanbiť, Bruno ale vie, že radosť z tvorby podobných šialeností je prednejšia než akékoľvek ocenenie. Bruno sa baví a to nás baví! Veľkým dielom sa o to u VIRUS-u zaslúžila bohatá odkazová stránka, až parodicky drviaca filmy, na ktoré upozorňuje. Matteiho inšpiračné chápadlá siahajú dokonca až do francúzskej produkcie – pár záberov a jednoduché načrtnutie lokácii Novej Guinei si požičiava z filmu Barbeta Schroedera La Vallée [The Valley] (1972) či z mondo dokumentu Nuova Guinea, l'isola dei cannibali (1974). Keby hippie výprava putujúca do srdca panenskej prírody v roku 1972 vedela, v akých sračkách sa ich vysnívané údolie (valley) ocitne v roku 1980, išli by sa zhulákať a prepojiť s prírodou niekde inde. Kto to vtedy ale mohol vedieť, že :) Okrem prepojenia ku LA VALLÉE obohacuje Mattei v spolupráci s Claudiom Fragassom (údajne režijne zastrešil až polovicu filmu, plus sa podieľal aj na iných postoch v rámci výroby) svoj VIRUS aj o reálne zábery rituálu rozlúčky sa so zosnulým vyňaté zo shockumentu Des morts (1979), či o naturálne zábery zo živočíšnej ríše vytiahnuté z iných dokumentárnych filmov. Aby toho nebolo málo, aj soundtrack k filmu je komplet vykradnutý. Pozostáva z trojice soundtrackov od progresívnej skupiny “Goblin“, z ktorých hudba už zaznela v Dawn of the Dead (1978), Contamination (1980) a z menšej časti aj v Joe D'Amatovom Buio Omega (1979). Mattei si ale jemne neodpustí zareagovať aj na známe mená a ich filmy: slávnejších kolegov ako Ruggero Deodato - CANNIBAL HOLOCAUST (1980) a Lucia Fulciho – ZOMBI 2 (1979). Tomu hovorím bohatá odkazová nádielka. Ak to miestami u VIRUS-u začne trocha pokrivkávať po obsahovej stránke, tá odkazová tento príležitostný nedostatok hravo a bez zbytočných prieťahov zapláta na výbornú. Stále je na čo pozerať, na čom sa smiať, na čom sa znechutiť, na čom sa zamyslieť a hľadať paralely. Ja som spokojný. Skvelo som si oddýchol a pobavil. Parodicky poškuľujúci VIRUS je tá správna voľba pre fanúšikov pravého zombie trashu, ak sa teda chcú odreagovať na niečom bezhranične úsmevnom a vtipnom. Prostredníctvom VIRUS-u je možné trocha poodhaliť myšlienkové pochody Bruna ako autora, dozvedieť sa čo ho na filmoch fascinuje, z čoho ťaží a čo dokáže na poli hororovej zábavy vykonať. Okrem diváckej pozornosti si VIRUS Bruna Matteia všimli aj takí cenzori z Veľkej Británie, ktorí ho po tunajšom vydaní na VHS nosiče zásluhou distribučného štúdia “Merlin (VCL)“ z októbra 1982 dokonca úplne zakázali. BBFC Matteiho VIRUS, v Británii známy ako “Zombie Creeping Flesh“, zaraďuje začiatkom osemdesiatych rokov na zoznam tzv. Video nasties. Film sa preto musí stiahnuť z obehu na domácom trhu Británie. Od roku 2002 je v UK k dispozícii VIRUS v remasterovanej uncut podobe prostredníctvom DVD vydania štúdiom “Vipco“ (101 minút). Pre porovnanie kino release v Británii dosahoval dĺžku trvania údajne iba 82 minút - heavy cut. PS – videný 101 minútový uncut. PS2 – S výpoveďou Bruna Matteia, ktorá je orientovaná aj na VIRUS, je možné sa oboznámiť zhliadnutím krátkeho dokumentu Hell Rats of the Living Dead (2002). () (menej) (viac)