Godzilla

Komplex bomba byl a vlastně dodnes je u Japonců velmi živý, takže tak silné dozvuky pouhých devět let po Hirošimě nejsou nijak překvapivé. Naopak, jeho výsledkem je ohromující a v závěru gradující katastrofická tragédie s Godzillou s radioaktivním dechem a nádhernou hudbou. Etickou stránku odpovědnosti za vynálezy nechávám být, to mě vždy nechávalo chladným; mnohem zajímavější je pro mě rozdílné pojetí japonských a amerických monster movies. Zatímco Američané jsou odhodlaní, obvykle optimističtí a neohrožení do posledního dechu, Japonci dali mnohem víc vyznít průběžnou beznaděj, to utrpení, které katastrofa působí (bez ohledu na to, zda ho způsobila Godzilla, obří já-nevím-co nebo atomová bomba). Vítězství nad Godzillou vůbec není heroické - jen ukazuje, kolik nesmyslných obětí to stálo... A právě scény útoku na Tokio, ale vůbec všechny příšeřiny aktivity patří k těm nejsilnějším a nejpůsobivějším. (22.03.2014)

Když po totální demolici Tokia v jedné vážně podané scéně (z mnoha podobných) testují malou holčičku na míru zasažení smrtící radiací, zdaleka ne poprve jsem si uvědomil s jak hrůzným, devět let starým, traumatem se Japonsko těžce vyrovnává. Všichni ti lidi co je ve filmu vidíte byli přece svědky podobně zničující katastrofy! Slova jako "radiace", nebo "jaderný" se zde skloňují ve všech pádech. Sama Godzilla je ztvárněna velmi povedeně a určitě se co do působivosti vyrovná i o rok mladším animovaným dinosaurům K. Zemana. Hodně se mi líbily ty ohlušující bubny co provázely nástup Godzilly... úžasně hustily atmosféru. (27.03.2007)

Za ta léta nám naše milované monstrum lehce vyčpělo. Varování ohledně zneužití atomových zbraní je možno brát stále aktuálně, ale na druhou stranu může být monstrozita Godzilliných proporcí pro určitý druh diváků dost ubíjející (můj spolubydlící). A to z jediného důvodu: sledovat "jeden dávný monster-movie velkofilm", který není ani tak monster, ale spíše nefalšovaně alegorickým dramatem odrážejícím stíny historie, který postrádá napětí a vlastně i zápletku (odputovala na úkor poselství) a zamrazí jen při postapokalyptických obrazech, co připomenou Hirošimu a Nagasaki, se ukazuje jako tvrdý oříšek k rozlousknutí. Pokud ale odhlédneme od reflexí na atomovou hrozbu (a již zmíněného nebezpečí plynoucí ze zneužití nových smrtících vynálezů obecně), můžeme se nechat unášet na vlně euforie z dnes již velmi zábavného řádění chlápka v latexovém kostýmu neforemného monstra. Především scéna s útokem letectva za použití prskavek a rachejtlí je božská! (08.04.2008)

Incredible, unstoppable titan of terror! Přerostlá radioaktivní ještěrka ve své původní verzi sice není tak vymazlená jako moderní americký remake, ale rozhodně má i dneska svůj půvab. První polovina je o příchodu monstra, druhá o snaze se ho zbavit. Triky, zastaralé nezastaralé, jsou obdivuhodné vzhledem k tomu jakým způsobem vznikly a pořád to ještě přes dnešní dokonalé digitální efekty nepůsobí blbým dojmem. Parádní je také hlavní hudební motiv. Kult Godzilly už sice ztratil velkou část svého lesku, ale jeho odkaz hnedtak nezmizí. Filmy jako tenhle nikdy úplně nezestárnou. (22.01.2008)

Stará dobrá černobílá japonská - ta jediná se může honosit razítkem katastrofický film. Pokud si dobře vzpomínám, tak ostatní Godzilly jsou rychlé, akční, méně seriózní. Zde je Godzilla symbolem pro hrůzu jaderné války. To ona byla vyštvána z hlubin oceánu při jaderných testech. Godzilla je varovným prstem pro všechny národy. Mě osobně se moc líbí scénář, zvláště pasáž s vědcem, který vymyslí Ničitele kyslíku. Nejhezčí, i když pochopitelně nejsmutnější, je samotný závěr filmu. (21.08.2007)