Moonlight

Jestli se tomuto filmu nedá něco upřít, tak skutečnost, že Barry Jenkins je hodně šikovný režisér, který si k sobě přibral neméně šikovného kameramana Jamese Laxtona. A i když tato šikovnost jde ruku v ruce s herci, kteří tu nehrají vůbec špatné, největší problém mám hlavně s tématem, který ne, že by nebyl nezajímavý, ale zajímal mě spíše čistě z oskarového hlediska. Osobně totiž hodně těžce vnímám životní osud mladého Chirona, který se nachází ve společnosti, která jde totálně mimo mě. Ve filmu nerozumím nikomu a sleduju samotného Chirona, který se těžce vyjadřuje a spíše to všechno sleduje jako kdyby z nějakého povzdálí. Zřejmě asi vnímá, že to, co se kolem něj děje, není úplně ideální, ale sám s tím nedokáže nic udělat, takže se snaží aklimatizovat, ale i přesto si udělat svůj vlastní úsudek. Zvláštní film, dobře natočený, ale mně hrozně nepřístupný. Těžce se mi hledala jakákoliv emoce, které bych se mohl byť jen chytit. (14.02.2017)

První třetina je 10/10 subtilní coming-of-age alegorie kterou si fenomenální Mahershala Ali zcela právoplatně krade pro sebe. Zbylé dvě třetiny jsou "JEN" introspektivní sugestivní sondou o sebepoznání jednoho černošského mladíka, který pochybuje o své sexualitě. Což je škoda, poněvadž Berry Jenkins měl jedinečný potenciál na to, aby natočil nejen ambiciózní nezávislé/artové drama, ale rovnou pomyslný vrchol queer cinema. Formální stránka je mimochodem úchvatná - ještě nikdy jsem neměl tu čest vidět tak pečlivě nasnímané spirálovité kamerové krasojízdy, no a vizuál saturovaný do azurových barev je naprosto pohlcující.... [#A24RULES!] (06.06.2020)

Bezproblémově bezchybný film. Jen velmi tezovitý. A dá se nad ním skvěle a bezpečně dojímat, protože si od diváků drží neustále odstup - v polovině dokonce prakticky vymění hrdiny za úplně jiné. Jestli Oscary propásnou tuhle šanci, tak nevím, co by chtěli. Mainstreamovější drama, kde je hrdina černý, chudý a ještě gay, rozhodně nenajdou. Možná to takhle zní trochu povýšeně - ale já to nemyslím špatně: Moonlight je film jako dělaný pro to, aby sloužil jako tolik potřebné gesto, po kterém pak přijdou už odvážnější a osobitější věci. (27.01.2017)

Past na Oscary? Asi ano. Jenže taky precizně natočené drama s chytře vystavěným příběhem, který se odehrává ve třech časových osách a řadu významných momentů úmyslně nezobrazuje. Trojice Alex Hibbert, Ashton Sanders a Trevante Rhodes dokázala nesmělost, nejistotu a nemluvnost vystihnout tak přesvědčivě, že jsem v nich Chirona viděla bez ohledu na měnící se podíl svalové hmoty, a James Laxton by si za kameru a umění najít krásné modro-fialové tóny na černošské kůži nějakou tu cenu jistojistě zasloužil. Můj jediný problém s Moonlight tedy nakonec spočívá v posledním aktu, od kterého jsem po zvratu ze středoškolské fáze přece jen čekala něco víc. Snad jasnější odpovědi na otázky z předchozích částí, snad větší náhled do Chironova života, snad výraznější katarzi. (25.02.2017)

Zajímavé je to v tom, že veškeré dění táhnou vedlejší postavy. Hlavní hrdina na plátně z většiny jen existuje. Tvůrci si vybrali, poměrně dlouhý časový usek Cirona od dítěte po mladíka, takže zvolili snadnou cestu tzv. kapitolové vyprávění přičemž legrační na tom je fakt, že divácky, ale z hlediska proměny hlavního hrdiny naprosto ignorovali jeho život v pasťáku. Chápu co se tím vším chtělo říct, ale zcela upřimně téma je ošoupaný jak babičny pantofle, scénář značně amaterský, herecký výkony průměrný. Sorry pánové akademici, ale dělat nominace podle barvy pleti, aby se vyhovělo tý ukřičenejší části, to je fakt trapas. (25.02.2017)