Moonlight

Zajímavé je to v tom, že veškeré dění táhnou vedlejší postavy. Hlavní hrdina na plátně z většiny jen existuje. Tvůrci si vybrali, poměrně dlouhý časový usek Cirona od dítěte po mladíka, takže zvolili snadnou cestu tzv. kapitolové vyprávění přičemž legrační na tom je fakt, že divácky, ale z hlediska proměny hlavního hrdiny naprosto ignorovali jeho život v pasťáku. Chápu co se tím vším chtělo říct, ale zcela upřimně téma je ošoupaný jak babičny pantofle, scénář značně amaterský, herecký výkony průměrný. Sorry pánové akademici, ale dělat nominace podle barvy pleti, aby se vyhovělo tý ukřičenejší části, to je fakt trapas. (25.02.2017)

Letos ty Oscarovky vidím černě! Tady cítím povinnost dodat, že netrpím tím druhem xenofobie, kterému se říká rasismus, naopak, přismahnutí lidé mi nevadí a když mi zrovna třeba natírají plot nebo staví pyramidu, nevadí mi dokonce vůbec, ale ty přehnané útoky na zlatého plešouna plné hloubek, citů, nadějí, poselství, štěňátek a ufňukaných negrů mě prostě neskutečně iritují. Musím také reagovat na část komentáře jednoho ze svých předřečníků, který tvrdí, že pokud by tento film natočil bílý režisér s bílými herci, neštěkl by po něm ani pes. To je sice fakticky pravda, ale v tomto případě to nelze považovat za relevantní argument. Kdyby v jiných filmech sbírali bavlnu modroocí blondýni, co vypadají jak dělníci vápenky a Pearl Harbor by napadla četa indiánů, taky by to asi úplně nefungovalo. Do určitého kontextu je zkrátka nezbytné zasadit určitou rasu. Jak říkává můj přičmoudlý kamarád: „To jsem tenkrát v baru sbalil jednu nadrženou Češku, která mě vzala k sobě dom. Po vášnivý předehře se nahá položila na postel a říká: ‚ukaž mi, že to, co se o vás černejch říká, je pravda‘. Tak jsem jí ukradl kabelku a zdrhl.“ (02.02.2017)

Téma hledání vlastní identity není ve světové kinematografii nic ojedinělého. V roce 2016 vznikly na toto téma hned dva snímky, konkrétně francouzské drama V sedmnácti a zde hodnocený Moonlight. Rozporuplné a většinou odmítavé ohlasy v českém, respektive slovenském prostoru nikterak nepřekvapí, protože hlavní hrdina vyrůstá ve zcela specifickém sociálním prostředí a navíc se musí vyrovnávat s jinakostí ve vlastní menšině, na což není není mainstreamové publikum nijak zvyklé. Jenkinsův snímek nijak nesklouzává k patosu, dialogy - hlavně ty v závěrečné třetině - jsou fantastické, herci a herečky ze sebe dostávají maximum, zní tu skvělý soundtrack a kamera výborně zachycuje nijak nepřikrášlenou atmosféru miamské afroamerické komunity (v kině ona kamera vynikne ještě lépe). Brad Pitt coby hlavní producent dobře věděl, kam investovat svoje úspory. Oscar za nejlepší film byl udělen právem. (02.03.2017)

Rob Roy to v komentári vystihol úplne presne.Ten vývoj, ktorý by bol pri klasickom filme najdôležitejší a ktorý v Moonlighte vlastne vôbec nevidíme, ten bolí najviac. To bol bez preháňania geniálny ťah, natočiť ten film takto. Hodnotiť jednotlivé kapitoly zvlášť, dal by som ***, **** a *****, ale strašne tam chcem dať 5. Nie za pár vypätých scén, naopak, práve za tie zimomriavky, keď je ticho. Výborný film. (05.03.2017)

Už dlho som nevidel podobne autentický príbeh outsiderstva. Kto sa nikdy necítil ani trocha iný, nepochopí. 12ročný Alex Hibbert (little) a 20ročný Ashton Sanders (Chiron) hrajú ako o život, jednoducho, prirodzene a tým absolútne strhujúco. S výberom Trevante Rhodes-a som chvíľu bojoval, neveril som, ale tie oči, smútok v nich na záver, ma presvedčili. Pozriem sa do nich opakovane. Určite nie dokonalé, ale čo v živote je ?! (village cinemas, hobart). (01.02.2017)