Moonlight

Černošské oscarové extempóre na objednávku. Snaha o malý velký film, který se pokouší vyobrazovat tíživou atmosféru vyjmečného jedince na hraně standartní společnosti a jeho začlenění se do běžného života i přes svůj gay "handicap". Ne že by snad vyprávění bylo neosobní a kamerové twisty nepůsobivé, ale jako gay tématika byl Brokeback Mountain o třídu lepší. Jako příběh dětství a dospívání ve tmavé komunitě dobré, ale těch opravdu rezonujících scén je tam jako šafránu a klišé poměrně dost, především co se načrtnutí vedlejších postav týče (zlá matka, problémy se spolužáky). Palec nahoru především za solidní herecké výkony a zajímavě rozvržené příběhové etapy, kde se paradoxně nejklíčovější události dějí mimo diváka. Existují však tématicky podobné filmy, které jsou pocitově daleko plnější a vztahově promakanější. (08.04.2017)

Tak to je vrchol a tímto rokem Oscary začínají být totální fraška. Dáme negrům Oscary, ať nejsme rasisti, sice je ten film brak, ale aspoň ukážeme srdíčko. Celý svět skáče do prdele uprchlíkům, negrům, cikánům a dalšímu dnu společnosti. A tato volba je jen odraz dnešní sluníčkářské doby. Já nikomu skákat do prdele nebudu a citlivý negr? Trošku božínek, no a? Už jsme něco podobného viděli, ale v bílé barvě. Nemám zapotřebí skákat někomu do prdele a posílám tenhle snímek na samé dno .. 0/10 = 0% (05.03.2017)

Prostředí tvoří osobnost, osobnost tvoří prostředí.. Barry Jenkins přichází s jemnocitným, stokrát zpracovaným příběhem, jehož dějová struktura připomíná noty na buben (počítaje s tím, že buben je výrazný nástroj a zbytek obstará orchestr v hlavách diváků). Takhle právě mezi druhou a třetí kapitolou vzniklo bílé místo (ta čeština ale umí být rasistická), které mohlo být na celém Moonlightu tím nejzajímavějším. Časový prostor, kde se profilovala cesta k naplnění snů a projevení odpovědnosti k sobě i vlastním činům. Místo, kde se láme chleba při honění…se za štěstím.. Příchozí Abbott a Costello můžou jenom trpce litovat, že si před rokem taky neotevřeli hubu a nepostěžovali si na diskriminaci. Teď se mohli chapadýlky vyšplhat na podium, vystřídat zmatené tvůrce La La Landu a přednést děkovnou řeč, které by nikdo nerozuměl.. (01.03.2017)

Moonlight je sice až nebetyčná a dost na sílu tlačená konstrukce. Chudý, černý a homosexuální hlavní hrdina, se kterým prožíváme tři etapy jeho života, vlastně prožívá dost standardní oscarový dějový oblouk. Práce s vynechaným, nedořečeným, zamlčeným to ale zkrátka posouvá na vyšší rovinu. Jenkins si na sebe sice zvolenou narativní strukturou trochu upletl bič, protože po fantastickém začátku a prvním časovém skoku si člověk už jen odškrtává povinné zastávky a zbytek filmu je trochu bolestivě předvídatelný. Nicméně i ve slabších chvílích to zachraňuje forma, která dokáže být naturalisticky krutá, poeticky podmanivá i progresivně dráždivá. No a herci, samozřejmě, tedy až na otřesně přehrávající Naomie Harris, která je tím největším ztělesněným klišé, které Moonlight obsahuje, a že jí Viola Davis přebrala toho povinně černého Oscara kvituji s velkým povděkem. Jinak jsem s těmi třemi soškami pro film relativně v pohodě, měl jsem větší favority, ale výhra Moonlight asi byla potřeba. 80 % (13.10.2017)

Solidně vystavěné drama z černošského okraje Miami. Rozdělení do tří kapitol funguje, stejně tak je svým způsobem pozoruhodné, co všechno tvůrci filmu mezi nimi přeskočili. Herecké obsazení mi bylo (s výjimkou Naomie Harris) naprosto neznámé, ale všichni byli velmi přesvědčiví. Nejdůležitější mi tak připadá, že hlavní hrdina je dost málomluvný, což režiséra donutilo vyprávět obrazem, namísto dialogy. A vizuálně je film velmi působivý. Ačkoli je hlavním hrdinou černý homosexuál, rozhodně to není film o rasismu (jiná rasa než černošská se tu skoro nevyskytuje), ani gayích. Homosexuální linka se nijak necpe do popředí a je vyjádřena všeho všudy jedním polibkem. To by s výjimkou radikálních homofobů nemělo vadit snad nikomu. (17.05.2017)