Dahmer
Dahmer
Réžia:
David JacobsonKamera:
Chris ManleyHrajú:
Jeremy Renner, Bruce Davison, Artel Great, Dionysio Basco, Archie Howard, Sean Blakemore, Beau Clark, Lily Knight, Christina PayanoObsahy(1)
15. februára 1992 v Milwaukee, v štáte Visconsin, usvedčili Jeffreya Lionela Dahmera z pätnástich vrážd a odsúdili ho na 937 rokov väzenia. Tento príbeh sa inšpiroval jeho životom...
Film rozpráva strhujúci, fascinujúci a zúfalo bezcitný príbeh o mužovi, ktorý svoju najtemnejšiu fantáziu premenil na desivú realitu.
Začalo to tým, že Jeffrey Dahmer (Jeremy Renner) sledoval mladíka v obchode a sľúbil, že mu kúpi botasky, ak pôjde k nemu domov a urobí s ním zopár fotiek. Vyzeralo to nevinne, kým ho neomámil a nevyvŕtal mu elektrickou vŕtačkou dieru do hlavy...
Jeffreyho starú mamu (Kate Williamson) i otca Lionela (Bruce Davison) znepokojí skutočnosť, že syn má v byte figurínu. Vzápätí však otec nájde svoju starú chemickú skrinku, ktorá je zamknutá. Stará mama potvrdzuje, že vždy, keď otec otvoril túto skrinku, hrozilo im nešťastie. Nikomu z nich však nenapadne, že hroziace nešťastie môže pretrvávať aj ďalej. Netušia, čo Jeffrey vyvádza a že sa vždy zameria na nejakého mladého chlapca, ktorého potom vezme do svojho bytu. Keďže je však jeho myseľ naozaj chorá a fantázia príliš bujará, jeho skutky sa vymykajú z normálu. Z normálu sa dokonca vymyká aj to, že dokáže sám o sebe povedať, že je zvrhlík, exhibicionista, onanista a vrah... Po dvoch rokoch, ktoré si Dahmer odpykal z doživotného trestu, ho zabil spoluväzeň. Zomrel vo veku 34 rokov...
(oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (86)
Mohl to být fascinující pohled na život jednoho z nejznámějších amerických sériových vrahů, ale bohužel... Kde je ve filmu popsáno jeho dětství? Vztah s rodiči? Jeho pocity zanedbání, když se narodil jeho bratr? Jak je to s jeho fascinací hmyzu a mrtvých zvířat? Kde byl vývoj jeho postavy? A co více se zaměřit na jeho kanibalismus? To vše jsou věci, které by měly být zahrnuty ve filmu. Místo toho jsem viděla film z jedné, nebo dvou nocí jeho života, kombinovaný s řadou flashbacků, které byly úplně zbytečné, protože to nebyly nijak významné události. V jeho životě se stalo tolik zajímavých událostí, které ve filmu bohužel nenajdete... Zbytečný film, raději si o Jeffreym přečtěte knihu. ()
„Dahmer“ je v konečném důsledku vlastně celkem obyčejným příběhem, který to chce hrát na to, že tohle je podle skutečných událostí. Přesto se snímku celkem úspěšně podařilo zapadnout. Není se moc čemu divit. Snímek má dobré herecké výkony, je to uvěřitelné, ale prostě je to slabé. Ten člověk byl monstrum. Když už nic jiného, bylo možné se zaměřit na to, jak ho přijala společnost, jaký byl soud a pak i to, jak skončil – ubit spoluvězněm. V jeho životě je mnoho momentů, kterých by bylo možné se chytit, ale Jacobson ho pojal prostě provinčně. ()
⚪Fajn hrajúci mladý Renner, televízne spracovanie a kĺzanie po povrchu. Tri body, ktoré vám po zhliadnutí zostanú v mysli.⚪Tento film je spracovaný nielen veľmi televízne a ,,trošku lacno," ale, predovšetkým, sa na Dahmera zameriava celkom povrchne, nerozoberá ani tak jeho ako vraha, to, ako konkrétne vraždy spáchal, ako ich kryl a pod., skôr chce Dahmera zobraziť ako psychopatického mladíka, ktorý spoznáva, že je gay, vyrovnáva sa s touto skutočnosťou, navštevuje gay bary, zdrogováva iných gayov, potom ich znásilňuje a popritom zisťuje, že sa mu celkom ,,zamlouvá" aj krv, ľudské vnútro, škrtenie a rozrezávanie.⚪Inak však film neponúkne veľa o Dahmerovi ako osobe či jeho živote, celá jeho minulosť dieťaťa sa ignoruje (už vtedy vraj zabíjal zvieratá), hlbšie monológy vedie iba s postavou otca, no i tie divákovi neponúknu hlbší pohľad.⚪Veľmi nešťastné je pre televízny film netypické nelineárne rozprávanie, kedy sa divák ťažko orientuje v tom, čo je retrospektíva, čo sa deje v prítomnosti, scény cez seba zbesilo skáču. Rovnako by sa pred filmom hodilo upozornenie pre epileptikov, keďže sa vo filme objavuje niekoľko dlhších záberov s blikajúcimi svetlami a lá stroboskop.⚪Pre akýsi úvod a zoznámenie sa divákov s problematikou a so životom tohto psychopata uchádzajúce, pre lepší zážitok však poslúži akýkoľvek dokument o ňom.⚪ ()
Dahmer by si určitě zasloužil lepší zpracování než je toto. Vždyť jeho příběh je plný zvráceností, vražd a hrůz, které se odehrály v jeho domě a na které neměli žaludek ani policejní složky jenž jeho dům prohledaly. Dokonce i soud měl problém sestavit porotu, protože nikdo do ní nechtěl jelikož s tímto případem nechtěl nic mít. Ještě dnes se v mnoha lidech zvedá hladina adrenalinu, když se vysloví jeho jméno. Tak proč se režisér Jacobson vytasil s takto ubohým zpracováním jenž je naprosto k smíchu? Nic víc než ostudu a veřejné zesměšnění by si tento amatér ani nezasloužil. Místo, pořádného díla natočil růžovoučký dokument, který patří do odpadních vod. Pokud jste tento film ještě neviděli, tak se na něj ani nedívejte, protože je to naprostá ztráta času. Tomuto filmu dávám jen 30%, přestože by si Jeffrey Dahmer zasloužil mnohem víc. ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (13)
- Ve vězení Jeffrey Dahmer napsal: „Nikdy jsem ve svém životě nenašel žádný význam a vězení na tom nic nezměnilo. Můj život byl bezvýznamný a konec je ještě mnohem víc deprimující. Všechno se to dá shrnout do několika slov: nemocný, patetický a ubohý, to je vše. A nevím, jak by můj příběh mohl někomu pomoct." (Carol Pifková)
- 15. února 1992 byl Jeffrey Lionel Dahmer v Milwaukee ve Wisconsinu usvědčen z 15 vražd a odsouzen k 937 letům ve federální věznici. (Rodriguez)
- Sexuálnimi preferenciami Dahmera bol brutálny sadizmus, domosexualita, erotická asfyxia, orgánový fetišizmus, nekrosadizmus a nekrofília. (Carol Pifková)
Celou dobu přemýšlím, jestli je dobře nebo ne, že tvůrci film otvírají spoilerem. Reálně je asi nemožné zařídit si diváka, který by z novin a filmů a ázetkvízů a podobně nevěděl, kdo to je Dahmer a co udělal, ale coby kdyby. Skladebně a filosoficky: Bylo by od tvůrců více protřelé, kdyby někoho nejprve ukázali, jak balí čokoládové Santa Clause do staniolu, a potom pomalu odhalili, že je to sériový vrah, a nebo je rafinovanější, když prvně na rovinu řeknou, že je to sériový vrah, a úvodní sekvence, ve které je představen publiku, ho ukazuje zabalovat čokoládové Santa Clause do staniolu? - Tuto větu jsem sestavovala posledních pět minut a popravdě si teď připadám jako Oscar Wilde. Většinou mám s filmy o skutečných vrazích morální problém, neboť z nich mám velmi nepříjemný pocit, že pomáhají vytvořit mystický opar fascinace kolem svých objektů (týká se to hlavně filmů o Mansonovi a Chapmanovi, kterých jsem viděla víc a snad všechny mě strašně znechucují přístupem tvůrců - s výjimkou rekonstrukce Helter Skelter z roku 76), ačkoliv reálným cílem by mělo být uvrhnout takové tvory do zapomnění bez slávy a pozornosti. U tohohle filmu ten pocit "obdivné" fascinace nemám. Film zůstává tak low key, jak to jenom jde, hlavní hrdina není sebezvaný mesiáš, který by hledal skryté kódy a měl dojem, že hovoří s bohem a dělá svět lepším místem. Hlavní hrdina je netečný blbeček, co chodí po domě svojí babičky a v pracovních rukavicích vyhání ven vránu. Tvůrci se nesnaží příběhem manipulovat, aby vynikl nějaký message, ale soustředí se na zobrazení událostí jako takových. Při přemýšlení o své diplomce jsem dospěla k tomu, že existují dva druhy filmů: Ty, které používají emoce k tomu, aby diváka dotlačili tam, kde ho chtějí (a těm filmům dávám odpad, i kdyby byly oscarové). "Ty druhé" filmy, a mám za to, že mezi ně patří i Dahmer, se věnují emocím samotným, a výsledný smysl se individuálně skládá až v divákově hlavě. Díky tomu mi nevadí nic z toho, co ostatní komentující filmu vyčítají - absence kontextu, žádné snahy o "mapování života", "málo faktů", chladnokrevnost - naopak to považuji za výsostné kvality přístupu tvůrců. Co za kontext by si tak nespokojení diváci představovali? Mně stačí jedna scéna mezi synem, otcem a babičkou a hned vidím všechny spodní vody úplně jasně. Trochu se až stydím říct, že se mi zdá film o takovém člověku být dílem s přesahem, ale na druhou stranu, když to můžu říct i o snímcích o "fiktivních" hrůzách, měla bych toho být schopna i tady. Protože při dalším přemýšlení o své diplomce jsem dospěla také k tomu, že žádný film, ani z ranku "based on a true story", nikdy není pravda, všechno jsou to pouze možné světy, které jsou si při posuzování rovny. A abych nehovořila jen ve filosofických kategoriích, tak se mi hrozně chce pochválit casting - a nemám ani tak na mysli Rennera, ten je tak nějak implicitně dobrý a o jeho hereckých parametrech jsem se onehdy rozepisovala u filmu Zkřížené cesty, hlavně chci zmínit všechny ty více či méně důležité vedlejší role, protože mi všichni připadali neuvěřitelně přesní - od holek, co se hádají s policajty o život nahatého Asiata, přes nahatého Asiata s tak lákavým nitrem, přes roztomilého kolouška, co prodává nože, demonstruje jejich schopnosti na sobě a má rád ryby, po bělovlasého otce v obleku, který v Pandořině skříňce hledá prsten od svojí první lásky. () (menej) (viac)