Romeo a Julie na konci listopadu

Pokud jde o Karla Högera a lásku v pozdním věku, ještě více než Romeo a Julie na konci listopadu se mi líbí Lístek do památníku. Díky Hubačovu scénáři je takový lidštější, hlubší a nesoustředí se jen na ústřední postavy, ale má poměrně široký záběr. Zato scenáristé Romea a Julie udělali přesný opak - postavy Karla Högera a Dany Medřické obdařili širokou škálou emocí a výrazů, ale ostatní odbyli. Možná to byl úmysl, možná ne, ale obzvlášť rodina mužského hrdiny složená ze čtyř prachsprostě jednoduchých karikatur špatných lidských vlastností mi opravdu pila krev. Přesto nedám nižší hodnocení, protože panu Högerovi a paní Medřické to spolu tak slušelo. (15.06.2014)

Československý televizní film o tom, že láska kvete v každém věku. Pouto, jež postupně vznikalo mezi K. Högerem, jehož jsem snad nikdy neviděl hrát tak positivní, aktivní a optimistickou osobu jako jeho bývalého stavitele mostů Karla Pluhaře, a tradičně skvělou D. Medřickou, je vystiženo velmi přirozeně a citlivě se vzrůstající intenzitou. Podobně jako u hry od Shakespeara i zde vztahu brání jejich rodiny, manipulativní a pasivní rodina Högerova a nepříliš psychicky vyrovnaně působící sestra Medřické (A. Hegerlíková). O skvělém výkonu hlavních postav nemá smysl dlouze diskutovat, obě zkušené hvězdy si lásku v jejich životním listopadu určitě užily a zahrály dle očekávání výborně. Zajímavé je sledovat rozdíly v životním elánu u rodiny Pluhařů, čili mile a vyrovnaně působící dědeček a naproti tomu sobecká, nesoudržná rodina (křivák syn J. Langmiler, arogantní snacha L. Švormová, nevýrazná dcera Z. Hadrbolcová a nevšímavý, duchem nepřítomný J. Teplý). Teplého herectví je vskutku ojedinělým úkazem na československé scéně, ač herec menších rolí, vždy svou neuvěřitelně individuální interpretací výrazně zaujme. Balíkovo romantické drama je plné životního optimismu a moudrosti a je natočeno velmi citlivě, téměř až dojemně. (15.01.2015)

Karel Höger a Dana Medřická jako dvojice stárnoucích milenců, kteří se proti vůli okolí pokoušejí v podzimu svého života zachytit poslední paprsek štěstí. Otčenáškova hra získává jakýsi třetí rozměr nejen precizními hereckými výkony hlavních představitelů, ale také působivým hudebním doprovodem (Karel Mareš) a věcným přístupem autora k vztahům mezi lidmi a životu vůbec. Bez zbytečného patosu a sentimentality, s jiskřivým pocitem podvědomé naděje i zklamání. Opravdové je opravdovým a geniální geniálním. Navzdory banální obyčejnosti. (21.06.2010)

Jsem si při dnešním deštivém pondělku vykoledovala melancholickej infarkt :-) krása.Ten film pořád funguje. Alespoň na mne. Jednotlivé scény, dialogy... "Opera nebo balet, to máte jedno. Hlavně hudba! Člověk ani nedejchá". Slova mistra Högera podepisuji. Tady je přenádherná hudba ve vzácné symbióze s děním na plátně. Tu pátou * si tento film zaslouží. Sypu si popel na hlavu za původní čtyři. (01.02.2016)

"Vy jste všichni jako egyptský mumie, ale já jsem ještě neobrostl mechem, já jsem ještě živej!" Napřed mi to přišlo jen jako černobílé psychologické melodrama a hned zpočátku hláška: "...nebo ještě lépe, družstevní mládež opéká brambory...", naštěstí byla jen ojedinělá a Karel Höger to pak ke konci smazal svou moravštinou, která asi režii unikla a mě potěšila :-) No a pak se z té romantiky vyvinulo kvalitní rodinné drama o sobeckosti. A především o hereckém výkonu mistra Högera. (24.02.2019)