Romeo a Julie na konci listopadu

Jsem si při dnešním deštivém pondělku vykoledovala melancholickej infarkt :-) krása.Ten film pořád funguje. Alespoň na mne. Jednotlivé scény, dialogy... "Opera nebo balet, to máte jedno. Hlavně hudba! Člověk ani nedejchá". Slova mistra Högera podepisuji. Tady je přenádherná hudba ve vzácné symbióze s děním na plátně. Tu pátou * si tento film zaslouží. Sypu si popel na hlavu za původní čtyři. (01.02.2016)

Silně melancholický, provedením veskrze průměrný TV film, který určitě ničím nepřekvapí - je o tom, že láska kvete v každém věku, neboli zkrátka a jednoduše člověk nechce být ani na stará kolena sám. ALE je to tak skvěle, procítěně a přitom s lehkostí zahrané, že nemůžu jít s hodnocením níž, a dopadá to tak u mě stejně jako pozdější Lístek do památníku. Zde legendy Medřická a Höger jedou takový koncert, že nelze než s úžasem čumět. (20.12.2022)

V objatí podmanivého klavírneho doprovodu a v jesennom vetre tancujúcim zožltnutým lístim sa odvíja krehký príbeh bytostí, ktoré už sami neverili, že ich dokáže stretnúť láska. Čaro rozvíjajúceho sa vzťahu naráža na chlad dávno vyhoretých členov rodiny ( okrem malého vnuka ). Je nádherné sledovať legendy českého herectva, ich nepatrnú mimiku, pohyby... Film pôsobí ako balzam na dušu, o to viac, keď prežívame svoju rýchlu dobu. Kiež by bolo viacej takých liečivých balzamov. Potrebujeme to. (15.07.2008)

Natočit poetický film pro náctileté a o náctiletých není problém. Už vůbec není těžké vyrobit romantické dílo o lidech středního a mladšího středního věku. Ale udělat inscenaci o stárnoucích lidech tak, aby dojímala a přitom nebyla lacině sentimentální, aby nenudila a současně bavila, abychom s hrdiny dýchali a prožívali jejich ne právě nejmladší starosti – to je umění. Ale ono se to točilo, když byly k dispozici takové lidsky i herecky vyzrálé osobnosti, jakými byli Karel Höger a Dana Medřická. S nimi snad hrála i ta lavička v parku. (27.05.2008)

Bez váhání dám plný počet bodů! Viděla jsem teď tenhle film už poněkolikáté - je jedním z mála, na které můžu koukat opakovaně a neomrzí mne. Pan Balík mne překvapil, čekala jsem spíš Františka Filipa, to je mistr na člověčí nitro ...anebo Karla Kachyňu, ten taky dokáže odhalit lidskou duši až na dřeň...Už se mi stává málokdy, že při sledování nějakého filmu nevidím herce HRAJÍCÍHO postavu, nýbrž POSTAVU samu. V tomto případě nevnímám Karla Högra a Danu Medřickou, ale Karla a Marii, které svedla dohromady náhoda a kteří se rozhodli využít šanci na prožití krásného vztahu...Škoda, že není víc tak dobrých rolí pro starší herce, jelikož to, co nám tito zkušení bardi jsou schopni ukázat, je nádherné! (16.07.2008)