Cesta s tátou

No, komediální mi přišla snad jediná scéna. Když film pojednává o cestě, jejíž důvodem rozhodně nemá být dovolená a probíhá zrovna v této době, možná by byla až škoda, udupat ho nějakým přehnaným vtipným nadhledem. Rodinná vztahová část je vcelku silná, ale tím nejzásadnějším je tu něco jiného, mezinárodní pohled na dění u nás. Ten je samozřejmě velmi zajímavý, možná občas až překvapivý a potěší, že to zdaleka nebylo všem lhostejné, právě naopak. Výjimkou potvrzující pravidlo budiž levicová komunita v mnichovském bytě, kterou si svojí verzi Kalinky tak parádně podal mladší bratr hlavního hrdiny. V tomto bytě film vrcholí, přesvědčení se lámou, což se ukáže právě v této, snad jediné opravdu komediální scéně, která ovšem rychle vrátí do reality... a závěr dvakrát tolik. 75% (22.11.2020)

Měl jsem štěstí, že hned první film v rámci Das Film Festu byl i s hostem, příjemnou paní režisérkou a scénaristkou v jedný osobě. Velmi se mě líbilo, že si po skončení projekce chtěla povídat s diváky. Anca bude zřejmě velmi pečlivá žena, protože nepodcenila ani práci s detaily , ale hlavně práci s náladou diváka. Většinu filmu je natočená velmi realisticky i když zejména svérazná postava otce se stará o zabavné prvky celkově film vyznívá poněkud smutně až melancholicky, ale doba ve který se odehrává skutečně veselá nebyla, určitě ne pro čechoslováky. Velmi mě překvapilo jak moc nás v Rumunsku v 1968 sledovali a za to že k nám v 68 neposlali armádu jim patří mé dodatečné, děkuji. Cestá s tátou vlastěn obsahuje dva na sobě nezávislé smutky, jednak politiku a jednak osobní rodiné záležitosti, přesto jsem neměl pocit, že by mě Anca nějak citově vydírala a jedinou její snahou je odvyprávět příběh, který nenudí a je co nejblíž realitě a to se jí myslím povedlo. (20.10.2016)

"Podle mě zpívají o jednotném zemědělském družstvu." Očistná pánská jízda tří mužů Škodou Octavia combi, kteří původně směřovali na východ, aby nakonec dojeli na západ. Předtím však za dramatických okolností i historických událostí potkávají občanku Spolkové republiky Německo Ulriku von Syberg, která žije v Mnichově ve velkém komunitním bytě levicově orientovaných studentů, kde se ze staršího hrdiny smířeného s životem v totalitním režimu stává jeho odpůrce a odpůrce vlastencem, jenž zatouží po domově i své lásce Neli, na kterého tak čeká nelehký návrat do nesvobodné vlasti. Přestože je děj filmu místy vtipný, všechny veselé či hřejivé momenty postupně ustoupily těm smutným až mrazivým, tolik podobným skutkům z horkého, avšak mrazivého léta roku 1968. (20.10.2016)

Přede mnou sice byly jen 2 komentáře, ale řekl bych, že vše podstatné již bylo vyřčeno. Typický čtyřbodíkový film, krásně vycítěný, ale nevnucující se příběh. Snad jen některé historické chybičky (takhle rychle a bez byrokracie se fakt po východním bloku cestovat nemohlo; Ceaucescu je tady až moc idealizován - taky to byl pěknej parchant), ale "co už"... (04.11.2016)

Vlastně takový typický Balkán (tady ještě okořeněný německými reáliemi), takže od radosti ke smutku a naopak. Plus samozřejmě nějaké ty absurdní situace, to jak se komunistickým režimem zdeptaný a unavený starší bratr, shodou osudu ocitne v Německu ve skupince bohatých salónních levičáků, ve mně vyvolávalo úsměv i smutnou vědoucnost zároveň. Asi už jsem převzala trochu toho balkánského myšlení. (16.06.2019)