Koe no katači

[4,5*]     "Ishida-kun is moving his hands around." "It's probably sign language." "What? Wow. I didn't know he had that special skill."     Po dlhšom čase jeden japonský animovaný film, od ktorého som nedokázal odtrhnúť oči, nádherným spôsobom rozoberajúci stále aktuálnu tému šikany. Režisérku Naoko Jamada som nepoznal, ale odteraz ju už určite budem mať v hľadáčiku. Už samotný príbeh je veľmi silný a hlboko ľudský, čo ma ale uchvátilo najviac, je tá prepracovaná psychológia, na animovaný film veľmi neobvyklá. Film zrejme najviac vystihuje prívlastok animovaná psychologická dráma. Tých postáv je toľko a tie vzťahy sú často tak zložité, že sa v nich jeden menej pozorný divák musí nutne strácať. Skvelým vizuálnym nápadom sú krížiky na tvárach postáv, ktoré sa objavujú a miznú podľa toho, aký má daná postava aktuálne vzťah ku hlavnému hrdinovi.     "I want you to help me live." (19.11.2022)

Soudě dle hypu, kterého byly plné chaty, diskuze a další podobná místa na internetu bylo vidět, že o Koe no Katachi je zájem snad podobný jako o Shinkaiův opus magnum - Kimi no na wa. V mnoha ohledech jde o opravdu vyjímečné dílo, které je stejně jako Makotův poslední film skvělou reklamou na Anime zejména pro lidi, které se v tomhle zábavním odvětví vůbec nepohybují. -------- Scénář o chlapci Ishidovi, který šikanuje do jeho třídy nově příchozí hluchou spolužačku Shouko, přičemž později svých činnů hodně lituje by takhle na první dobrou asi dost sváděl k očekávání přílišně prvoplánově ubrečené romanci. Tím spíš je skoro neuvěřitelné, že takový film vlastně skoro vůbec není. Poté co si na začátku, naštěstí poměrně svižně, odbude část o šikanování nastupuje zcela dospělá a výborně napsaná vyrovnávací, místy až skoro psychologická rovina scénáře o pokusu o omluvu a o vyrovnání se ze sebou samým. ------- Do toho navíc scénář čas od čas střihne i nějakou odlehčenou momentku připomínající dobrácký a lehký humor známý ze slice of life žánru ------ Technicky se Koe no Katachi nedá v podstatě nic vytknout, výborně vypadá a ještě líp zní (The Who na začátku je extrémně přijemné překvapení a k dané části se geniálně hodí).-------- Snad jen menší výtku bych měl k pár poněkud hluchým (hehe :) místům a trochu uspěchanému závěru. ------- Celkově ale není co řešit, Koe no Katachi dává divákovi celou řadu otázek, protože to je zčásti dost silný sociální komentář. Až na pár míst scénář šlape jako hodinky, skvěle střídá silné a odlehčené momenty, spoustu výborných postav (sestra Shouko je super !) a až na pár momentů, kdy lehce drhnou dialogy je výborně napsaný a jeho přesah je místy tak silný, že bude ve spoustě lidech rezonovat hodiny a možná i dny po dokoukání. Trošku slabších 5*. (18.05.2017)

Krásně animovaná sonda do života porouchaných dětí. Jako malí uděláte chyby, které se s vámi táhnou klidně i několik let. Týrá vás to. A najednou třeba přijde šance, jak se s tím vyrovnat – ale máte na to právo? Opravdu tleskám, protože někdo může nad šikanou mávnou rukou, je to jen klukovina, ale tenhle film velmi vybraným a krásným způsobem ukazuje, že i taková „blbost“ může na dlouhou dobu ovlivnit spoustu lidí. Jemně to vykresluje, jak křehká dětská skořápka může vmžiku prasknout a jak složité je pak její slepování a že na to křupnutý sám nestačí. Do toho to ukazuje nakažlivost křupavosti. Abych to řekla srozumitelněji – úžasně vykreslená psychologie šikanovaných, šikanátorů i přihlížejících. Nemluvě o tom, že to bylo zabaleno do příjemných barev, jemné živosti a ladící hudby. Strašně mi to sedlo do nálady. Trochu mě mrzí konec; pro mě byl možná moc idylický, přitažený za vlasy (skoro až slabě Murakamiovský), přesto se ráda někdy podívám znovu. Až zase budu chtít něco s lidskými výčitkami. Silné 4*. (29.05.2019)

Přecitlivě sonda, jakou jsem snad ještě nikdy neviděl. Místy se jsem už nechápal, jestli v tom filmu není nějaká přetočená smyčka, která nutí postavy opakovaně se omlouvat. Motivace Ishidy mi od začátku přišla neuvěřitelná. Nevěřil jsem ty animované emoce vůbec nikomu a místy snímek působil dost trapně. Mám anime rád, mám rád Japonskou kultůru, která je odlišná, ale čeho je moc, toho je příliš. (08.12.2020)

Málokdy se stane, že by mě nějakej film rozbrečel tolikrát jako tenhle. U filmů to ze mě leje vcelku často, to se přiznám, ale většinou maximálně jednou. Za to tenhle kousek? To je jiná, panečku. Nevěřila jsem, že je tak dojemnej, jak se všude psalo. Byl. Takže doporučuju vzít si kapesníky. Tenhle film vás dostane tím, jak neskutečně uvěřitelnej a reálnej je. Šikana, vzájemná neschopnost si porozumět a konečně odpuštění ostatním, ale hlavně sobě. No řekněte, kdo takovej příběh nezažil, nebo aspoň nebyl svědkem? Zasáhne vás přímo do srdce především tím, jak se dokážete ztotožnit minimálně s jednou postavou, který jsou až moc lidský - každá má svoje chyby a každou jste schopný pochopit. Hlavně si nemyslete, že je to další milostnej příběh tisíckrát omílanej dokola, protože je hlavně o životě a milostná zápletka je jenom malá součást. Jako někdo, kdo se romanťárnám vyhýbá obloukem, jsem toho důkazem. A jak mohla porota Oscarů zvolit Boss Baby místo tohohle filmu, to v životě nepochopím. Hodnocení: krájí někdo cibuli?/10 (01.02.2023)