Záhradníctvo: Tri sestry

Technicky bez velkých průserů, takže na české poměry vlastně nadprůměr, ale hlavně je to intenzivní nuda - u těch nekonečných scének z obyčejného života plných dialogů o hovně jsem až doufal, ať na plac vtrhne Tarantino, a zakončí to svou typickou pointou kde všichni brutálně pomřou. Nestane se tak, unyle to plyne přes dvě prozívané hodiny až do nijakého konce. Přitom škoda, ta povídka má dobrý potenciál na docela zajímavý čtyřicetiminutový film, takže velká chyba že tu trilogii točí opravdu jako "trilogii" a ne jako jeden povídkový film. 5/10 (26.04.2017)

Chápu záměr, na způsob Zdivočelé země odvyprávět rozsáhlou ságu pospojovanou mnoha postavami, napříč zásadními momenty čs dějin 20. století. ALE. V prvním díle otrocky popisují, jak blízko má soudruh teplý sokol k těm třem nechutným a nesympatickým kravkám, jejichž manželé asi měli těžkou volbu: kriminál nebo tuhle almaru.... No a film začíná být zajímavý až návratem starého Vomáčky, jenože v tu chvíli už netepe do hloubky (kromě zpovědi o bombardovačce) a první díl končí. A jak vtipně, vyprávěním Gajslerky si uvolnili ruce a jakoby ospravedlnili, proč jsme přes dvě hodiny čuměli na jejich rodinku... Na Macháčka se i přes to celkem těším. (13.10.2017)

Dle zdejšího velice nízkého hodnocení jsem očekával mnohem větší průser. Celkový nápad a děj nebyl vyloženě marný. Film ovšem nesmírně srazily žalostné herecké výkony. Neodpustím si zmínit zejména Ondřeje Sokola, který zde hrál opravdu jako nějaký pták. Odporně strojená záležitost, a to ho mám kluka ušatého jinak velmi rád. Bohužel jeho herecký talent začíná a končí někde u Partičky. Přitom jeho role byla napsaná moc hezky. Dovedu si představit, že film by byl v úplně jiných číslech, kdyby se té hlavní role ujmul nějaký borec. Je mi záhadou, jakého retarda napadlo Sokola obsadit. Totální přehmat. Nechápu, proč ihned nedošlo k přeobsazení role. Hřebejk už přeci jen má cosi za sebou a není snad slepý a hluchý debil, aby neviděl, že se Ondra Sokol totálně v té roli topil. Naprosto ho ta role přerostla. Aňa Geislerová si zahrála klasickou kurvu balancující mezi více muži, nebylo to poprvé a svoji zkušenost zúročila a jako jedna z mála postav mi vůbec nevadila. Filmu také zbytečně škodí přestřelená stopáž, kvůli které snímek postrádá dynamiku. Tvůrci by si asi měli uvědomit, že se snaží o to, aby se film zalíbil divákům, ti jim ho ostatně taky zaplatí. Málokterý autor si může dovolit udělat film pouze pro svoje potěšení, bohužel mám pocit, že tvůrci šli právě touto cestou a na výsledku je to velmi znát. (27.04.2019)

Na filmu jsem nakonec nebyla já, lístky jsem z časových důvodů musela přenechat rodičům. A naši byli filmem nadšení: líbila se jim nálada celého filmu, barevnost, hudba (písničky Voskovce a Wericha) i herci. Mamka nadšeně mluvila o Ondřejovi Sokolovi a s nadšením mi vypravovala děj. Já: "Tak mami, kolik tomu mám dát hvězdiček." Mamka: "Dej pět, bylo to dobrý." Tak jo, tak za nás pět hvězd :-) Já se na film tedy teprve chystám, ale nebála bych se koupit rodičům lístky na další část trilogie. Což je podle mě velmi dobrá reklama pro český film. (27.04.2017)

Vypelichané melodrama s amputovanou hlavou. Deset minut jsem smál představě Ondřeje Sokola o charakterním herectví, zbytek nesoudné stopáže meditoval o tom, jak může v roce 2017 udělat kdysi soudné tvůrčí duo něco tak chatrného. Takže: za prvních 10 minut se stane cca pětinásobek toho, co ve zbytku filmu. Hodinu a půl sledujeme bezkrevnou čechovovskou variaci, z níž protektorátní všednost vyznívá jako trýznivá nuda, kterou zpestří jen nechtěně pedofilní etudy strýčka Jiřího a momenty, kdy si Sokol a Geislerová v duchu šestákových čtení pro paní a dívky sdělují, že k sobě asi cítí něco náklonnost a že to teda asi nebude tím, že pan Jiří jest věrný rodinný přítel. Neděj některých rodinných seancí pro jistotu opakuje i voiceover. Cudný ráz jednoho domu se třemi sestrami naruší vpád Sabiny Remundové, který byl původně nejspíš zamýšlen pro nerealizovaný film Slunce, seno, protektorát. Když už se zdá, že budeme 130 minut sledovat jen ketaminové rodinné sedánky s příšerně prkennými promluvami, udeří velké drama, protože se vrátí někdo, koho postavy nečekají, ale čeká ho divák, protože nejspíš ví, že je to jako ten "Kodet z Pelíšků, ale mladej". Hrozící drama ovšem Jarchovský zdárně zažehná tím, že jednu z postav nechá umřít na tyfus, což nám jiná postava sdělí krásným voiceoverem, v němž slovesa končí na libé archaické -ti. Tahle zborcená struktura se spoustou nedějových míst svádí ke spekulacím, že se Hřebejk režijně pokouší o artové kouzlo všednosti, jaké známe třeba z filmů Hirokazu Koreedy. Jeho režijní vedení je nicméně totálně mrtvičné a ne, insitní motivy draného peří a občas rozklepané snímání z ruky nepokládám za režijní koncepci. Když už se zdá, že válka, která subjektivně trvá 30 let, konečně končí a film s ní, připomene nám potitulková scéna, že jsou tu stále dilemata, které musí řešit zbytek trilogie. Rodinné kroniky nám mají připomínat tíhu plynoucího času. Zahradnictví nám připomíná, že není nic horšího, než když místo času filmového pocítí divák existenční tíhu své prdele na sedačce kina. Pro mě je tohle nové dno tvůrčí dvojky, která kdysi podobný žánr uměla udělat s lehkostí a humorem. [ano, řemeslně je to samozřejmě v pořádku a za prvních snesitepných 15 minut přiznávám tu původně odepřenou jednu hvězdu, jsem, podobně jako Ondra Sokol, "dobrý člověk"] (26.04.2017)