Formula 1

Popravdě, snímek je nejzajímavější asi z toho pohledu, že je zde docela dobrý přehled o tom, kdo vlastně při závodech formule 1 zemřel, tedy alespoň do roku 1977, na který je především zaměřeno. Objeví se zde docela dost osobností, ať už závodního, nebo i filmového světa, ale je to spíše výplňové. Hlavní jsou ty děsivé nehody. (10.07.2017)

"Pryceův vůz s mrtvolou za volantem jede ještě po závodní dráze půl kilometru, pak naráží do svodidel, kříží ještě cestu Laffitovu vozu a je konec." Nikdy jsem se na F1 nedíval kvůli úmrtím pilotů, ale tenkrát to byl prostě pořádný adrenalin. Žádné bezpečné zóny, žádný odborný personál a žádné přerušování závodu kvůli nějakým mrtvým. Tohle prostě bývali gladiátoři s hasičáky, kteří za své platy skutečně riskovali, měli touhu vyhrávat a já jsem si to užíval. Dneska je to samá elektronika, dokonalé zázemí, hvězdy zajímající se jen o svá konta, nápověda z vysílaček, safety car při každém prdu a nuda. Pro mě bylo zkrátka hodně zajímavé si tu dobu připomenout, i když mě trošku mrzelo to množství úniků k ostatním motoristickým sportům. (17.10.2018)

Tohle přiblížení světa závodních aut, jezdců F1 a v podstatě i jiných sportů mi ohromně sedlo, ty archivní záběry jsou dnes úsměvné, přesto působí moc příjemně.. Průvodci jsou báječní, Sydne Romeová je půvabná žena s pěknou vyřídilkou a Niki Lauda se v mých očích nesmírně polidštil, nahlédnutí do jeho soukromého života bylo decentní a milé.. Při záběrech na nehody jsem přivírala oči, na to se koukat prostě nedá, jinak je to moc pěkná cesta do minulosti.. (05.08.2023)

V době kdy ČT nedávala o F1 skoro žádné informace, až později se objevili záznamy kolem 23:00 v noci (to byly boje s rodiči)..se v kinech objevil tenhle snímek-to bylo něco.Od té doby uplynulo mnoho let, dneska už mě F1 nic neříkají a profi sport jakbysmet, přesto budu hodnotit očima tehdy 14letého kluka... (09.02.2011)

ROJTEMANE, PROČ SE NIKDY NESMĚJEŠ? - NEMÁM NA TO ČAS. STAČÍ VTEŘINA A JSEM MRTVÝ. _____ Na rozdíl od některých zde komentujících nepovažuji tehdejší piloty za až takové mučedníky (vybrali si, co si vybrali...), vedle nichž se současné máničky vyjímají asi jako Trabant vedle Ferrari, ačkoliv je objektivní pravdou, že sedmdesátkové pretěky byly mnohem více přirozené, dynamické a živelné (přestože je přímo zde Stirling Moss znevažuje pro změnu vzhledem k "jeho" časům - typické). Na druhou stranu je pravděpodobné, že zajíce typu Algersuari (kterého jsem snad ještě neviděl dojet do cíle) nebo Sutil (kolegům na trati je nebezpečnější než svého času tři Gillesové Villeneuveové) by pečlivě sbírali po kouskách zhruba ve druhé zatáčce: dnes ty monoposty řídí machři, ale vedle nich i děti. A propo, fatální nehody Pryceho nebo Williamsona byly neuvěřitelně hloupé, zbytečné, smolné, a v kombinaci s bubny, které tam ti Taliáni mrskli, na hranici mé osobní únosnosti. Nemluvě o tom - a to už v záběrech neuvidíte - že se popálenou mrtvolu do konce nepřerušeného (!!!) závodu neobtěžovali ani uklidit. Dneska přitom vyjíždí na trať Safety Car i když na ní leží byť jen blbej připínáček. (06.10.2009)