Vertigo

Překombinované, ale zábavné. Sice to má totálně šílené barvy, Stewart i Novaková byli zřejmě líčení barvoslepou maskérkou, zadní projekce stíhá jeden dějový twist za druhým... Ale tak nakonec zůstane alespoň ten fetiš. Protože takhle se líbají jen ti, kteří už nemají co ztratit. Herecky zajímavé kreace a jako bonus Barbara Bel Geddes - alias Miss Ellie. (17.04.2013)

Vertigo je jeden velký žert. V prvý řadě si vystřelil Hitch z producentů – film prodělal, tak to svedl na Stewarta a Novak, která byla povolána na poslední chvíli a přetvářela si postavu podle svýho. Hitch byl v tý době etablovaný tvůrce, čili ho to pochopitelně netrápilo. Za druhý si vystřelil z diváků planýrováním žánru. Vertigo není ani horor, ani thriller, ale zničující mysteriozní tok – holá lynchovina! Hitch je důkazem toho, že ke zmatení diváka není potřeba LSD, ani přebytečná neurvalost, jelikož jeho filmy jsou velice čisté (což je dáno kamerou – u Vertiga na pomezí doznívajícího technicoloru a nástupu barevného negativu). A za třetí si Hitch vystřelil z kritiků. A to tak že pořádně. Ohledně Vertiga existují desítky a desítky výkladů. Nikdo ale neví, který je ten správný. (01.01.2008)

Co více k tomu mistrovskému majstrštiku (u mě Alf Hitch No.1) a stále vášnivě diskutovatelnému filmu ještě víc napsat? Vyjmenoval bych tedy jen příkladné faktory které mě na tomto snímku nejvíce zaujali..Nejprve to tedy byl sám geniální scénář asi nejsilnější složka filmu, který byl mistrovi napsána sama na míru, je precizně zbudovaným komorním dramatem-kriminálním filmem-s romantickými a melodramatickými motivy se snovými a mysteriozními prvky (už úvodní nestabilní a znepokojivá scéna s rotujícími spirálami), ale také třeba s prvky psychoanalityky. Jedna geniální sekvence tu střída druhou, do toho všechny ty nezapomenutelné melancholické kompozice záběrů, barevné stylizace, celkové vizuální ztvárnění, razantní jízda kamera která tu přispívá svou jízdou k výslednému závratnému dojmu atd. To všechno zde najdete propracované do toho nejposlednějšího detailu..Dále zde najdeme to pravé nepostradatelné Hitchcovo napětí, ostatně jako v jiných jeho filmech, které se dá docílit i jiným způsobem než které známe např. s dneška, jeho typický styl vyprávění, kdy váháte, co je ještě realita, záběry na krásné ulice San Francisca a na dva hlavní poznávající se a následně milující se hrdiny..V neposlední řadě to tedy byli sami herecké výkony dvou hlavních představitelů James Stewart a Kim Novak ( krásná ve scéně znovustvořené Scottieho lásky ve světle zeleného neonu za oknem v hotelu Emire) a dvou herců v pozadí, s tím vším si prosím tento film vystačil! A o nádherné zkomponované hudbě Bernarda Herrmana, která filmem proplouvá tak, že si jí někdy ani nevšimnete a v jiném okamžiku bije do uší, se člověk také musí zmínit...Film je hodně k zamyšlení, a vyžaduje od diváka maximální soustředěnost, zanechá ve vás opravdu hlubokou myšlenku, sám jsem si říkal, pote co Madelaine zemřela, že film je už teď prakticky u konce, tak proč se zbytečně ještě snad přes 40 minut vleče dal...? Ale není to zbytečné a závěrečná pointa či odhalení opravdu stoji za to...Vřele doporučuji tento snímek, který byl zprvu zatracován-nebo takhle nebyl přijat nijak nadšeně, a slavným se stal de facto až o třicet let později, kdy byl uveden v obnovené premiéře.. (11.05.2006)

Hitchcockova genialita nebo spíš černá magie v praxi. Kdo jiný vezme knihu, o které nikdo nikdy neslyšel, a zfilmuje ji tak, že vám v polovině vysvětlí, jak to vlastně celé je, a zbylou hodinu vás drží jako přikované u obrazovky, abyste nakonec mohli zůstat sedět a nevěřícně zírat na to, co se dělo? Neskutečné. Ale stále ne dokonalé, vždyť třeba taková "Miss Ellie" tu byla naprosto zbytečná. Co tu ovšem chybět nemohlo a také nechybělo, to byla opět pekelná hudba, kamerové vychytávky, ikonické záběry, a femme fatale, jejíž roli zde zastala Kim Novaková (a její gigantická obočí). Dostalo mě to víc než Psycho, ale postrádal jsem ten jeho spád. Proto i tady dávám 80%. (24.08.2011)

V první polovině se občas daří Hitchcockovi vytvořit nějaký napětí a dá se říct, že se mi Vertigo celkem líbilo, což jsem moc nečekal. Ve druhý polovině ovšem dojde k dost ujetýmu zvratu v ději a od tý chvíle už mě to vůbec nebavilo. Navíc mi to přišlo tak neskutečně naivní a hloupý, že jsem nad tim jen kroutil hlavou. Sice chápu, že v 50. letech se točily ještě naivnější a hloupější filmy, ale já se opravdu neumim přepnout do pohledu diváka v roce 1958 a pak to timhle pohledem hodnotit. Jinak mam pocit, že snad půlka filmu byla točená někde v ateliéru s naprosto příšernou zadní projekcí a občas dokonce s kreslenym pozadim, což teda vypadalo fakt hodně blbě. Hitchcock mě prostě nebere. (31.08.2012)