Vertigo

Snový mysteriózní příběh o zvláštní lásce a ještě zvláštnější posedlosti lásku vrátit zpět je jedním z Hitchcockových nejzásadnějších filmů, třebaže tentokrát nikdo neutíká před špiony, ani není konfrontován s děsivými vraždami. Pomalu vyprávěný, pečlivě vybudovaný snímek představuje jednu geniální sekvencí za druhou a James Stewart odvádí - stejně jako Kim Novak - možná nejlepší výkon své kariéry. Vertigo vyžaduje od diváka maximální soustředěnost, Hitchcock si totiž vyhrál s každou složkou svého mistrovského díla, ve kterém je snad perfektní a nedotknutelné úplně všechno. Od kompozice záběrů, barevné stylizace, kamery a práce s herci až po tempo filmu a geniální hudbu Bernarda Herrmanna. A třebaže každý zřejmě nezkoumal jako řada cinefilů Vertigo záběr po záběru a nehledal skryté významy, vygradovaný závěr filmu nechal chladným málokoho. (15.11.2005)

Alfred Hitchcock byl zkrátka a jednoduše génius. Přestože disponoval pouze omezenými kinematografickými možnostmi své doby, vytvořil další neuvěřitelný skvost, ze kterého čerpají autoři ještě dnes. Nemohu udělit plný počet, jelikož mé pocity byly mírně utlumeny vzhledem k nepřebernému množství podobných filmů, které už jsem na podobné téma viděl. Ale přesně jako jsem zmiňoval, Alfréd v roce 1958 vytvořil něco nezapomenutelného a kvalitu potvrdí vysoká poutavost a promyšlenost tohoto dvouhodinového snímku na němž se mi pravděpodobně nelíbil pouze konec. Konec, který jsem vzhledem k pozvolnému tempu celého příběhu jaksi očekával o něco lepší. Ale to ze mne asi mluví jen vysoké nároky dnešní doby. 77% (22.09.2021)

Ústřední zápletka je sice zajímavá, ale v celkovém balení také dost přitažená za vlasy. Nemám příliš pochopení pro obsese podobného druhu, takže hrdina mi nebyl sympatický (tak silně někomu vnucovat svou představu a vlastně osobnost někoho - hm - jiného), nadto prostě nevěřím, že by to nepoznal. Výborné řemeslo to v tomto případě nedožene. (09.08.2015)

I když Hitchcock pro mě nedokáže překročit onu skutečnou hranici podvědomí a zůstává hlavně v rovině symbolické (psychoanalytické), ve Vertigu se tomu přiblížil zatím nejvíc. Také jeden z mála jeho filmů, ve kterém mi nevadí pro Hitchcocka zcela typická, ale pro mě v negativním smyslu doslova dráždící studiová práce. (16.06.2007)

(Ještě jednou si někde přečtu, že za "Vertigo by se nestyděl ani Lynch", tak padnu!) Pro mě VERTIGO boduje především důkladným visuálem, podobně jako u mnohých dalších Hitchhocků, i tady si můžete téměř libovolný záběr zarámovat a pověsit. Hitchcock byl prostě v mnoha věcech napřed a to i dnes. Pro dnešního diváka musí být ohromující jeho detailní a promyšlená režie. Klobouk dolů. (11.01.2009)