Ghost House

Solidně zvládnuté duchařské béčko držící takřka do puntíku žánrových pravidel. Atmosféra většinou slušná, místy výborná, lekačky fungovaly přibližně napůl a strašidlo tvůrci vystřihli na jedničku. Když to tak vezmu kolem a kolem, tak takovéhle klasické potvory už se tolik nevidí. Z herců mi sedla hlavní hrdinka, naopak její mužský protějšek byl na bombu. Nic převratného, ale na dobrou noc je to tak akorát. 60% (10.09.2017)

Naprosto neoriginální thajská duchařina, která se opírá opět o příběh tupých amíků, kteří jsou nenechaví na dovolence a sakra se jim to vymstí. Hlavně teda babě. celý film vytahuje lehce nad průměr bezcgybné zpracování, pár povedených lekaček a pasující hudba. Dopuručuju se ale pořádně naladit, zhasnout a přežít prvních dvacet minut, u kterých jsem si představoval hlas Bartošky s Donutilem na cestě po Thajsku. (28.11.2018)

Solídny duchársky horor, odohrávajúci sa v nádhernom prostredí Thajska, v ktorom našťastie hrajú prím americkí herci (ázijské fejsy sa mi najmä v japonských a kórejských hororoch zvyknú pliesť...). Duchovi, ktorý terorizuje hlavných hrdinov je tu dopriaty dostatok priestoru, jeho maska je zlovestná a v závere dôjde aj na exorcizmus. Jediné, čo ma občas iritovalo, bol priblblý výraz predstaviteľa ústrednej mužskej postavy Jamesa Landry Héberta. (28.08.2017)

Ghost House se v mnoha ohledech inspiroval biblickým příběhem o Adamovi a Evě, který je zde divákovi odvyprávěn v intencích východního esoterismu. Vskutku ambiciozní počin, jehož exekuce se režisér Rich Ragsdale zhostil takřka na výbornou. Ke všeprostupující potěmnělé atmosféře výrazně přispěla i obdivuhodná práce kameramana Pierluigiho Malavasiho, který vytěžil maximum z thajských krajinných specifik. Prostředí zaujme svou rozmanitostí a variuje od mlžných říčních delt až po zapadlé bankogské kluby. Sympatické hlavní postavy však v některých situacích jednají velmi podivně, čehož jsem si jakožto zdejší hororový expert pochopitelně nemohl nepovšimnout. Jejich chování sice vyloženě nepřechází v hloupost, ale ze snímku se přesto stihne vytratit ona hororová ladnost, která by byla zapotřebí na pět hvězd. (28.08.2017)

Aby bolo jasné, hnevám sa. Hnevám sa na režiséra, že v druhej polovici urobil všetko pre to, aby som nemohol dať 4*, hoci spočiatku som bol presvedčený o tom, že ich udelím. Začiatok je totiž vskutku vydarený, desivý a zaujímavý. Pripomína (americkú) Nenávisť a Seventh Moon (od Eduarda Sáncheza), kde sa Američania tiež ocitajú v exotickom, pre nich neznámom, poverčivom a mystickom prostredí, ktorému nerozumejú, nikto nerozumie im a nie vlastnou vinou sa zapletú do hrôzostrašných vecí, ktoré ich môžu zničiť. Výprava, atmosféra, strašidelné scény, to všetko Ghos House má. Bol som mierne, jemne, opatrne nadšený. No a potom prišla druhá polovica. A netvrdím, že bola mizerná. Nie, to vôbec nie. Ale začala sa strácať sama v sebe, začarovane sa motala v kruhu, príbeh sa stával nezáživným a nudným, dej sa rozdroboval, stával sa rutinným a stereotypným, prestával dávať zmysel a, nuž, proste ma nebavil. Koniec bol taký, že aby sme mali koniec a mohli ísť domov. Škoda. Ale v istých momentoch nadpriemerný film s pár fakt hnusnými scénami. Lenže je ich málo a prevládajú nad nimi priemerné, až podpriemerné. Plus sa blbo držia palce páriku, ktorý sa strašne dojemne zasnúbi v cudzej krajine, potom týpek pozrie na zadok miestnej slečny a zrazu je po láske. Mark Boone Junior (tradične) potešil. (17.09.2017)