Tajomná vražda na Manhattane

Sú diváci, ktorí filmy Woodyho Allena vyhľadávajú a bavia sa na nich. A okrem nich som ja. Nedokážem racionálne vysvetliť, prečo som dúfal, že sledovaný 21. Allenov film bude iný a lepší, ako bola dvadsiatka filmov pred ním. No nebol. Dopozeral som ho celý, nemám z neho vyrážky  a jediné dobré, čo môžem o ňom prehlásiť, že v ňom občas prebleskly Allenove skvelé hlášky. Nebolo ich veľa, nevyplývali z deja, ale boli implantované a aj tak si ich radšej prečítam. Lebo voči Allenovi, ako literátovi nemám najmenšie námietky. (04.02.2022)

Pre mna zatial najslabší Woody. Možno, že som ho nepochopil, lebo napríklad táka pointa o manželoch, ktorý zosnovali niečiu smrť a potom to tam ktosi vysvetľoval, len som žasol nad celkovo nedokonalou a úplne nelogickou zápletkou. Potom keď sa udiali tie veci v hoteli a naši detektívi sa dostali na stopu podvodu, lenže ich zas niekto nezmyselne okabátil a ta náhoda, že tam boli presne v tedy, kedy i killer tak to tiež nebolo moc dôveryhodné. A zbavenie sa tela, to už bola úplná fraška. Naozaj by som chcel vidieť, že bežný človek sa dostane tak blízko k peci, kde sa taví železo, to potom v tom meste musí byt veľa nezvestných ľudí. Je to tu strašne prekombinované a ani ten humor nestal za veľa. Tentokrát slabé 3*. (17.02.2020)

Má vražedné spiknutí vůbec nějakou šanci na úspěch, když je mu na stopě pro věc zapálená amatérská vyšetřovatelka, co postupně zbuduje šestičlenný detektivní tým neortodoxních metod a vše režíruje Woody Allen..? Autor prostřednictvím vlastních úst tradičně hýří sarkasmem, ale mě na jeho tajemném manhattanském mordu zaujala jiná věc a sice vykreslení měnících se partnerských vztahů prostřednictvím konverzace. Ta konfrontace dvojic Keaton + Allen (spíše monology než dialogy, disharmonie a překřikování, co přenáší Liptonovu neurózu i na diváka) a Keaton + Alda (platonické souznění plné respektu a vzájemného doplňování) je úžasná a všimněte si, že jakmile je celý případ pod dohledem Orsona Wellese uzavřen, plní prodělaná zkušenost ve vztahu prvně jmenované dvojice revitalizující funkci a dostaví se i blahodárný vliv na jejich komunikaci. Už chybí jen boty, zuby a falešné opálení.. Vzhledem k postavám v Allenových filmech se mi zdá, že mít na Manhattanu psychiatrickou praxi je jako vyhrát v loterii. Má to však jeden háček - tolik klientů a tak malý gauč.. (09.08.2011)

Woody se na začátku 90. let rozešel se „seriózní“ Mia Farrow, vzpomněl si na „laškující“ Diane Keaton, vzpomněl si na taktéž svůj osobnostní protiklad (šaramantní Alan Alda, který má vše, co Woody nemá) a namísto romantických dramat z let 80tých a 90tých nechal vzpomenout na komediální kořeny z let 70tých. Svůj film zrealizoval Woody typicky svépomocí. A nutno dodat, že v něčem ta hořečnatá aktivita připomíná příjezd lunaparku. Woody se zkrátka vyčerpal. I když je jeho svět intelektuálů z Manhattanu stále milý a nikterak nevadí, že mu je vlastní repetitivnost a čerpání z vlastních i cizích zdrojů. Woody Allen dobře ví, že i z neumělého romanticko-zaláskovaného vnitřního monologu se přelomem věty může stát kousavá satirická vložka, která exploduje v narušený stereotyp / duchovní komedii / epigramatickou klauniádu. (27.12.2007)

Večne rovnaký, večne nezameniteľný a predsa vždy zábavný pseudointelektuál Woody Allen, ktorý si dáva štuple do uší, keď musí sprevádzať Diane Keaton na operu, ktorý beznádejne ,,trpí", keď musí pristúpiť na snahu Diane zamotať sa do rafinovanej vraždy suseda-podivína, ktorý za desať sekúnd vychrlí tristo argumentov - čudujem sa, že sa mu nikdy nezamotá jazyk :-) - a Diane len bezmocne otvára a zatvára ústa, pre ktorého sú bizarné veci úplne bežné, pre ktorého budem plakať, ak prestane točiť tieto satirické, vtipné a nezabudnuteľné vecičky. (21.07.2010)