Ostré předměty

Vyprávěno ženskou optikou. Novinářka Camille Preakerové, novinářky se pracovně vydává ze St. Louis, druhého největšího města v Missouri, do rodného "zapadákova" Wind Gap. Ale jizvy vězí hlouběji. Nejen v duši Camille, která se traumatickou rodinnou i osobní minulost snaží spláchnout doušky vodky, schované v lahvi od neperlivé vody. Celé město Wind Gap ovládá duch doby, kdy jižanská aristokracie žila uzavřená ve slonovinových věžích, zatímco otroci na plantážích česali bavlnu. Camille se vrací do rodného sídla, které honosností a nazdobeností připomíná domek pro panenky, jen ho místo nich obývá ježibaba Adora. Camillina matka. A ta svou dceru nepřijme zrovna vlídně. Camille se vrací kvůli reportáži o vraždě mladé dívky, ale od prvních chvil je jasné, že Ostré předměty nebudou klasickou kriminální historkou, jakým se nyní v televizi daří. (03.10.2018)

Přednosti tohoto silného počinu tematizujícího tabu poškozujících a zhoubných vlivů ve výchově, v charakterovém dědictví v rodových liniích a v zahuštěných vztazích zdaleka nejen na jižanském americkém maloměstě, ale v každém prostoru, na němž jsou lidé odsouzeni spolu žít v nelidských sociálních podmínkách, v mocenském područí pod nezdravým tlakem a bez zdravých alternativ, vysoko převažují nad jeho nedostatky. Tím hlavním je především zbytečné zrychlení ve finiši, pro něž se dostatečně nevysvětlí celá řada indicií, motivů, palčivých otázek a tušení, a do pozadí jsou tak potlačeny mnohé nepříjemné souvislosti, mizerné osudy a nepěkné role řady postav, skrze něž by naznačené předivo destruktivních sil, působících mnohosměrně a ničících všechny účastníky existujících vztahů, těžko dělitelné na agresory a oběti, vyvstalo ještě přesvědčivěji ve své ničivé důsažnosti, v ilustrování faktu, že z té sítě není možné uniknout, a to ani s přivolanou pomocí, ať už systému nebo druhých lidí zvenčí, že některá poškození jsou trvalá a žijí svým životem, a člověk v jejich vleku v nejlepším případě toliko přežívá (you don't live, you survive) a může se snažit snad jen nemít vlastní děti, na které by to určitě přenesl, a především žádné nevychovávat, nemít příležitost mít nad někým moc. Ale protože je jasné, že se v hlavní lince příběhu neuděje žádný happyend, že noční můra naopak pokračuje v ještě horší verzi, než jsme si až do poslední chvíle mysleli, je zároveň legitimní předpokládat, že i všechny naše ostatní dohady souvislostí jsou přinejlepším nedostatečné a realita postav prostě je a i nadále bude mnohem horší než ta nejhorší tušení. A že zlo plodící zlo má mnohem děsuplnější důsledky, než jsme schopni si přiznat a dohlédnout, a utěšování se rozhodně není na místě, i když asi ani nemůže valně uškodit. Takže nakonec vlastně z jednoho - toho nejzdravějšího - úhlu pohledu dává smysl nad tím vším, co nám zůstalo utajeno, nevyjasněno, radši mávnout rukou a dobře, že se to tu nedovykreslí. Přesto se ale tempo vyprávění nemuselo ke konci tak citelně uspěchat - protažení do deseti dílů, zvolna vše završujících, by bylo vyváženější, i kdyby se už žádná další fakta neodhalila. *** PLUS: Konečně někdo tematizuje poslouchání hudby jako vstup do náhražkového časoprostoru, dávkovače falešně uklidňujících emocí, kam lze podnikat zhoubné úniky z odpovědnosti být přítomen, vnímat souvislosti a adekvátně na ně emočně i racionálně reagovat, úniky do nevědomí o tom, co se kolem nás i nám skutečně děje, poslouchání hudby jako odpojování se, na němž si lidé pěstují těžkou závislost. Dík! *~ (01.01.2020)

"Sharp Objects" si ma rýchlo získalo. Máme tu Amy Adams v hlavnej role, spracované podľa novely Gillian Flynn a všetky ratingy hlásali len samé chvály. Tak som sa na to pozrel a musím povedať, že som ostal spokojný. No nemôžem si pomôcť, určité sklamanie vo mne predsa len ostalo. Čakal som od seriálu viac thrilleru a menej drámy. Predlohu som nečítal. Možno by mi to pomohlo nájsť si iné očakávania, no myslel som, že to bude mať v sebe aj lepšiu atmosféru a menej psychológie. Nemôžem povedať, že by to bolo zlé, ale rozhodne som sa pristihol, že som často chcel, aby sa niečo začalo konečne diať. Lebo to pôsobilo na mňa moc roztiahnuto. Posledné 2 epizódy sú absolútne fantastické samé o sebe, no nemám pocit, že by ma ostatné diely vedeli nejako extrémne zaháknuť. Amy Adams je vynikajúca a rovnako mám pocit, že aj všetci ostatní v rámci svojich schopností odviedli skvelé výkony. Eliza Scanlen je všeobecne zaujímavou. A dosť máme problém ju nejakým spôsobom pochopiť a identifikovať. Lebo ako keby žila dva rôzne životy. Osobne tu ešte pochválim Sophiu Lillis, na ktorú sa teším, až ju uvidím znovu. Dievča je šikovné a dúfam, že jej kariéra naberie na obrátkach. Prajem jej to. Myslím si, že ak ste fanúšikom Gillian Flynn, tak budete spokojní. Nemôžem sa ubrániť pocitu, že miestami som cítil nejaké tie klišé, ktoré sa objavili v adaptáciach jej ďalších diel. Nebudem spoilovať, no povedzme, že niektoré aspekty sa objavujú vo všetkých adaptáciach jej diel. A možno je to potom jemne predvídateľné. Nie celkom, ale niečo určite áno. Ak to bude mať ďalšiu sériu, pozriem sa na to, no osobne si myslím, že asi by to malo ostať tak, ako to je. To je môj názor. Ale nepovedzte to mame. Hodnotenie: B+ (28.10.2018)

Všetko som predvídal. Úplne všetko. Seriál sa dokonca ani nesnaží nejako mystifikovať. Ak ste pozorný, dáva vám veľmi jasné stopy, aby ste si všetko poskladali sami. Príbeh sám o sebe je pre mňa ale strašne nezáživný. A dôvod je celkom jednoduchý. Hlúpo sa správajúce alebo nepríjemné postavy. Byť na takom mieste deň, tak si zbalím všetky kufre a idem odtiaľ kade ľahšie. V určitých paralelách je to seriál, ktoré úlohou je spôsobiť vám nepríjemné pocity. A to sa mu vďaka Valléeho réžií aj darí. Jeho skladačkový prístup síce nie je hĺbkovou sondou( o hlavnej postave sa nedozvieme nič priame - sú to len náznaky, ktoré si síce ako tak dáte dokopy ale potom si poviete - načo by ma takáto postava mala zaujímať?) A to je problém čo mám s celým seriálom. Prečo by ma mal tento príbeh vôbec zaujímať? Nie je na ňom nič pozitívne a všetky dejové zvraty sú predvídateľné a povrchné. A všetko okolo toho zbytočne mdlé a nepríjemné. Z takýchto vecí som vyrástol. Nie je v tom silná výpoveď. Je to len silná forma. Kde akýkoľvek presah voči postavám sa v mojom prípade rovná nule. Druhá polovica má väčšie tempo ako tá prvá, takže som to dokázal dopozerať. Keby sa to nieslo v rovnakom duchu ako prvé štyri časti asi to nechám tak. Amy tradične v pohode. (15.07.2020)

Město, které jen neochotně vítá zpět jednoho ze svých, ohavná vražda se spoustou drobků, kterým se jen s nadsázkou dá říkat stopy a v neposlední řadě prapodivná vlastní rodina, kam by se jeden vracel opravdu jen kdyby nebylo zbytí. Všechny tři složky, tedy prostředí, případ i osobní poloha fungují dobře, díky Valléeho nepříjemně sugestivní režii plné mrazivých prostřihů doléhá každá nepříjemná chvilka měrou vrchovatou. Jen to nefunguje dohromady. Protnutí obou zásadních rovin ospravedlňuje předchozí pozvolné tempo a nenechá na nikom nit suchou, ale pocitu vykonstruovanosti se i přes drtivý finální dopad zbavit nemůžu. Což je škoda, protože ony tři hvězdy v hodnocení by ze mě samy o sobě dostaly i jen vlasy Amy Adams. (30.06.2020)