Obsahy(1)
K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (452)
Tuhle hru nejlépe charakterizovali samotní její restaurátoři: „Je to takový hokej, ve kterém padá hodně gólů.“ To vše korunováno životní rolí Zdeňka Svěráka. --- Dobrých fórů si užijeme habaděj, to je pravda. Ale absolutní Cimrmanova špička to není, chybí tomu takové to charakteristické rýpnutí, které - ač to přední cimrmanologové vždy vehementně popírali - v Géniových nejsilnějších momentech korunovalo jeho humor špetkou satiry, myšlenky s pronikavější ambicí, než jen takříkajíc hrát veselý hokej. --- Kromě toho, právem slavná postava K. I. Prácheňského s postupujícími reprízami víc a víc přehrává, už je až polopatistická. Chápu, že Svěrák a většina publika s ním si to užívají. Ale historicky nejstarší záznam této hry (na zvukovém CD) je podle mého soudu nejvkusnější. ()
Ťažko je hodnotiť záznamy divadelného a muzikálového predstavenia, keď som nebol priamym účastníkom, preto sa záznamom skôr vyhýbam. Chýba tá atmosféra, okolité publikum a priamy kontakt. Ale pri takomto priemere hodnotenia som to musel skúsiť, a teda nasmial som sa dosť, za silné štyri hviezdy. Svěrákov neobyčajný prístup k divadlu je mimoriadne originálny, až je škoda, že som nemal možnosť to vidieť naživo. To by som určite pridal aj tú chýbajúcu polhviezdu do plného počtu. –––– Tady nebožka je ještě naživu, a on se chová, jako by už byl vdovcem. ()
Moje nejoblíbenější hra od cimrmanovců, patrně díky tomu, že naše představení Pasti na myši podle Agathy Christie se díky záskoku při jedné z repríz na konci prvního aktu vykolejilo natolik, že mé pokusy o záchranu předčily i samotného Karáska. Posuďte sami: GILES DAVIS: A co se stalo s paní Stanningovou? SERŽANT TROTTER: /pauza/ Asi taky umřela. MAJOR METCALF: Tedy seržante, já se vám do toho nechci motat, ale není paní Stanningová náhodou ta, která včera zemřela v Culver street 24? SERŽANT TROTTER: /pauza/ Ano... ()
No samotnej seminar je sice vtipnej, dojde i na hru po tme, ale nijak extremne nevybocuje z jinejch petihvezdickovejch seminaru, takze jsem nebyl absolutne pripravenej na tu neskutecnou jizdu, ktera prisla po tom. Hra Vlasta je totiz tak neskutecne vtipnej masakr, ze jsem snad vtipnejsi hru od DJC nevidel. A navic tentokrat je tu snesitelnej i ten Penc. Ale ten, o koho tu jde hlavne, je naprosto giganticky genialni Sverak, kterej predvadi neco neskutecnyho. Samozrejme ostatni mu zdarne sekundujou, hlavne Vlasta Petra Bruknera a zvedavej invalida Jana Kaspara. Jedna z nejlepsich her, ktera se jiste zaradi mezi moje oblibene. ()
Herci to dříve, kdy ještě nebyl film a pak televize neměli snadné. Kdo se dal na tuhle činnost, ten se musel naučit i krást, aby se nasytil. Proto třeba Pepíček Somr ještě pamatuje časy, kdy stála před obcí cedule, že tulákům, cikánům a hercům vstup do obce zakázán. Proto i divadelní společnost Lipany neměla snadný život. Dneska by se jim vedlo asi podobně. Ale je mi líto, že už nejsou tihle potulní hercké společnosti. Nepochybně byly oživením a nositeli osvěty, která dneska tolik schází. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (22)
-
Premiéru Záskoku navštívil také prezident Václav Havel. Tuto tradici udržoval a navštěvoval každou premiéru cimrmanovských her až do Českého nebe. K Záskoku se ale váže vtipná vzpomínka, neboť ve hře dvě postavy ráčkují. Zdeněk Svěrák vzpomíná na okamžik,
kdy tento fakt prezidentovi sdělili. „Hned jak přišel do šatny, tak mu Láďa říkal: ‚Václave, neber to tak, tam jsou dvě postavy, který ráčkujou, ale to není na tebe, uvidíš, že to má dramatickej důvod.‘“ (mnaucz)
- V červnu 1995 dostala hra cenu Alfréda Radoka za nejlepší divadelní hru roku 1994. (Kulmon)
Reklama