To the Bone

No, s hodně zamhouřenými zraky a po 4 pivech nakonec uděluji lepší průměr..ten film se šíleně pomalu rozbíhá, vůbec nic se neděje, jenom sledujeme problémy ústřední hrdinky, které opravdu nehraničí s obžerstvím a její začleňování se do nové komunity, které z počátku nemůže nikomu připadat nikterak zajímavá. Postupem času (a četnějšími zjeveními Kijenua) však k tomu filmový divák získá vztah a tak nějak si uvědomí, že anorexie, nebo kterákoliv jiná konfliktní degenerace lidského mozku vs. lidského zažívacího ústrojí vlastně není vůbec žádná prdel. Lily Collins netuším, zda je takhle hubená od přírody, nebo tvrdě "dřela" a vžívala se do své nové role podobně jako to vždycky před každou svou rolí dělával pan DD Lewis, ale je to fakt hnus tohleto. Pohledná holka, co vypadá jako kdyby vylezla z koncentráku a každý večer si měří objem své paže, zda-li už náhodou její hmotnost neatakuje vážných 39 kg....Ble, jdu si dát dvě vaničky tvarohu, trs banánů a zapiju to kefírem.....................moje hodnocení = 7,5 z 10. (31.07.2017)

Nedokázala jsem pochopit, že na tak aktuální a zajímavé téma se nenatočil ještě žádný pořádný film. Když jsem konečně natrefila na To the bone s mými oblíbenci Lily a Keanu Reevesem, měla jsem v plánech na večer jasno. Upřímně bych řekla, že z takového tématu se dalo vyždímat daleko víc. Žádné informace o počátku nemoci, žádná sonda do Elleniny duše. Jaká je její motivace, spouštěč, proč vlastně...? Dovedu si představit, že neinformovaný divák si musel říkat, že anorektičky jsou vlastně znuděný krávy, co se na sebe z trucu a nudy rozhodly upozornit. O téhle chorobě mám ale leccos načteno, nehledě na to, že se považuji za dosti empatického člověka - tudíž jsem nic takového nezaznamenala. (Maximálně mi párkrát proběhlo hlavou: Tak už žer! :D) Přesto je těžké sympatizovat s někým, o němž moc nevíte. Lily Collins je každopádně úžasná a já jí tleskám, už protože ona sama anorexii překonala a ještě si troufla dobrovolně hubnout, aby svoje zkušesti promítla do role. Kdo mě tam nicméně vyloženě sral, byl Lilyin protějšek. Né né né. K tak nádhernému stvoření dát tohohle excentrickýho (ehem ehem buzíka) podivína, to je skoro hřích! Ale i tak moc děkuji pánům tvůrcům, že se alespoň pokusili. Pustila bych to každý náctiletý, včetně těm, co si myslí, že "Ana je cool". (04.08.2017)

Film možná jako osvěta ohledně anorexie a poruch příjmu potravy funguje pouze částečně (nedozvíme se například nic o příčinách, ani nenahlédneme příliš do hloubky do psychiky nemocného člověka), zato je to však výborné rodinné a lidské drama o cestě mladé Ellen za prozřením skrze utrpení, popírání a nakonec pomoc okolí v čele s velmi nestandardním doktorem (Keanu Reeves). Je zajímavé vidět, jak se okolí Ellen staví k jejímu zdravotnímu problému různě a každý se svým způsobem snaží pomoct, jen neví jak na to. Ach, jak je lidská psychika komplikovaná a jak moc všichni potřebujeme kus empatie! Závěrečná scéna je opravdu síla a vypálí se do paměti. Celkově jde o velmi citlivý a delikátní film s úžasnou Lily Collins v hlavní roli. Teprve po zhlédnutí filmu jsem zjistila, že sama v pubertě prošla anorexií, takže projít si tímhle znovu ve filmu pro ni nepochybně byl těžký a zároveň snad i očistný zážitek. Asi nebude náhodou, že ve stejném roce, jako vyšel tento film, vydala svou knihu Unfiltered s osobní zpovědí týkající se právě i někdejší anorexie. V poslední době jsem si Lily Collins jako herečku velmi oblíbila a už kvůli jejímu působivému výkonu v tomto filmu bych si moc ráda její knihu přečetla. Film na mě zanechal silný dojem a je rozhodně dobře, že dává nahlédnout do tématiky anorexie a citlivé psychiky člověka. ~(4,4★)~ (17.02.2023)

Excelentní Lily Collins ve filmu, který měl své téma pojmout jinak. Zpracování problematiky je neslané, nemastné a jak říká například ve svém komentáři hellstruck: " Žádné informace o počátku nemoci, žádná sonda do Elleniny duše. Jaká je její motivace, spouštěč, proč vlastně...? Dovedu si představit, že neinformovaný divák si musel říkat, že anorektičky jsou vlastně znuděný krávy, co se na sebe z trucu a nudy rozhodly upozornit." V tomto pozoruji hlavní kámen úrazu na jinak herecky zvládnutém filmu. (17.08.2017)

Když jsem zjistila, že bude film pojednávající o tak choulostivé věci, jako je anorexie, jásala jsem. Už léta nechápu, proč je filmů o lidech s poruchou přijmu potravy tak strašně málo. Film mě ale hrozně zklamal. Nenabízí nám žádný náhled do křehkých duší dospívajících dívek a chlapců, kteří těmito poruchami trpí. Lily Colins podle mě byla skvělá. Romantická linka mi ale přišla hrozně na sílu, uměle vytvořená jen, aby film vyšel vstříc náctiletým divačkám, které čekají ohromnou srdcervoucí love story dvou nemocných děcek (viz Hvězdy nám nepřály, Five Feet Apart apod.). Nechci si ani představovat, co si o lidech s anorexií musí po zhlédnutí filmu myslet lidi, kteří s nemocí nemají žádnou bližší zkušenost. Ne, není to rozmar rozmazlených dětí a tanečníků. Dost možná Ellen dřív někdo ublížil, vysmíval se jí apod. Ale jak to v jejím případě ve skutečnosti bylo se bohužel nedozvíme. ||||||||||||||||||||||| NEJSNADNĚJŠÍ DIY NÁVOD NA ŽIVOTNÍ DRÁMU: 1. Pořiďte si nějakou sympatickou nemoc – rakovinu plic, cystickou fibrózu, nebo právě „nejsnáze splašitelnou“ anorexii. 2. Nechte se hospitalizovat. 3. Čekejte. 4. Zanedlouho přikluše dokonalý protějšek se stejným nebo podobným osudem. 5. Chvilku se z toho budete společně skoro dostávat a pak jeden z vás možná zemře (teda jakože zemřete oba, ale jeden z vás – ten šťastnější – to bude mít za sebou dřív) 6. V nemocniční kartě vám přibyde další diagnóza – srdce vejpůl. Skvělý, ne? To prostě chceš. ||||||||||||||||||||||||||| P.S.: Už pár měsíců mi není -náct, tak už jsem pravděpodobně moc stará, ale upřímně (jak jste asi mohli z mého komentáře poznat) mě ty teenagerovské romanťárny z nemocničního prostředí prostě fakt přestaly bavit. Nepřijdou mi ani tak plné naděje, jako patetických řečí, které z nás křečovitě ždímají slzy. Opravdová škoda velmi dobrého tématu. (12.10.2019)