Kráľovná Viktória

Po štyroch dieloch musím konštatovať, nie, napriek fantastickým kompozíciám obrazu, svetlu a kamere a perfektnému digi Londýnu devätnásteho storočia, jednoducho nie. Je to rozťahané a dramaturgicky veľmi slabé, historicky nulovo výživné (akokoľvek presné by to bolo), lebo sa dozvieme len o tom ktorým smerom búchalo kráľovnino srdiečko a nie o jej role v politike impéria. Niektoré momenty ako guilty pleasure dobré, najmä behanie v lese s s prvým saským emo Albertom a spomaľovačky psíka. V neposlednom rade to v porovnaní s naposledy videnou ruskou peckou pôsobí ako veľmi chudobný a nevyrovnaný príbuzný. 6/10 (24.04.2017)

Kdo se těšila na romantiku v historickém hávu, ten bude rozhodně maximálně nadšen. Vzhledem k tomu, že se jedná o příběh skutečné a docela dost významné postavy britských dějin, čekala bych, že se děj zaměří podstatně víc na historii a politiku. Ale třeba se to trochu změní v dalším pokračování. Každopádně nemůžu tvůrcům upřít, že se jim ta romantika povedla, obzvláště ze strany Melbourna v podání Rufuse Sewella to jiskří nesmírně přesvědčivě a ta chemie mezi oběma postavami tam výborně funguje, láska mezi Victorií a Albertem už je spíš taková romantická. Krásná je i ústřední píseň. Co mi ale přijde naprosto mimo (stejně jako dalším komentujícím), je vedlejší linie o palácovém personálu. Příliš to připomíná Panství Downton, zatímco tam to dobře funguje, tady vůbec. Sem se malicherné hašteření a intriky služebnictva vůbec nehodí a je z toho jen taková naprosto zbytečná vata (navíc to působí, jako by chod královského paláce obstarávalo maximálně 6 lidí). Pokud chtěli autoři ještě nějaký vedlejší příběh, mohli se zaměřit třeba na dvorní dámy, nebo životy premiérů. (15.11.2016)

Jak jsem očekávala, Jeanna Coleman není zajímavou Victorií. Chápu, že celkem není nic moc co velebit, ale filmová postava by si zasloužila něco víc než jen prvoplánovou sebestřednost v jednotvárném provedení. Není tu ani stopy po melancholii, střídmosti, přísné sebekontrole, tvořivosti, introvertnosti i chronických problémech, jež utvářely Victoriin komplexní charakter, nejvíc mi tu pak vadí záměna patologické závislosti za nezajímavou nevyzrálost. Jako by Jeanna Coleman svůj charakter předem programově přizpůsobila harlekýnskému vyznění celého seriálu, což je jeho další minus. Šlo to jistě pojmout jinak, modelů se nabízí hned několik, například oslava mládí, jemuž se v časovém výňatku seriál věnuje, což je cesta, kterou se vydala například Sofia Coppola v Marii Antoinettě, tu jsme tu však také nedostali. A harlekýnů, kde si herci vyměňují pohledy a vzdechy, aniž by se k tomu odehrávalo cokoli lákavého na pozadí, je už všude zbytečně mnoho. Jeanně Coleman zdatně sekunduje setrvale zachmuřený Tom Hughes budící stálé obavy o mentální i fyzické zdraví. Nepovedené, povrchní, ploché. Jak jen proti této kostýmní romanci vynikají starší opusy plné příběhů a hloubky... (03.10.2016)

1. série Nějaký ten pátek už v Anglii žiju, a tak jsem si řekl, že by nebylo od věci znát i trochu jejich historie. A letos se mi s tím rozhodla pomoci i stanice ITV, která si připravila "minisérii" Victoria. Nebudu ale lhát, nejspíš bych se k ní nikdy nedostal, kdyby to nebyla role, kvůli které Jenna Coleman opustila Doctora Who. Obsazení je jedna z prvních věcí, která na seriálu zaujme. V čele je samozřejmě právě Jenna Coleman, ale v jejím okolí se pohybuje několik dalších velmi dobrých herců. Ať už je to třeba Rufus Sewell, nebo Eve Myles, případně několik pro mě neznámých jmen. Dobří herci se však čekat dali, protože britové dobová dramata umí a většinou je o ně velký zájem. Vychválil jsem tedy herce a pochvalu zaslouží jistě také kostýmy a dobová atmosféra. Mě osobně se líbily záběry na Londýn nebo Westminster Abbey. Tohle všechno se podařilo, ale určitě je i pár věcí, které mě až tak neokouzlily. Například celá ta linka z „kuchyně“ mě nijak nebrala. Mnohem radši bych víc intrik se kterými se Victoria musela potýkat. Celkově se mi to vážně líbilo, i když jsem si původně nemyslel, že to je seriál, kvůli kterému bych musel každý večer zasednout k televizi. Nakonec jsem k němu usedal pravidelně a jsem rád, že ITV se rozhodla své minisérii nadělil druhou sérii. 2. série I druhá série mě bavila a nedočkavě jsme čekali na každou další neděli, abychom mohli nakouknout, co se děje v paláci. Plusy zůstávají pořád stejné a bavili mě víc i linky "poddaných", i když ta homosexuální mě vytáčela. Doteď jsem totiž tomu vyobrazení doby docela věřil a líbilo se mi to, ale tohle tam podle mě nesedí a působí to pouze jako snaha zalíbit se skupině diváků. Když už tak podle mě měli použít anonymní postavy "z kuchyně" místo těch, které se skutečně dají dohledat. Ale je to jen taková drobná kaňka na jinak velmi povedené sérii. 3. série Třetí řada udělala tlustou čáru za známými postavami a posunula děj jiným směrem. V centru zůstává pouze Viktorie a Albert a tak by to i mělo být. I když tentokrát jsou spíše na válečné stezce než zamilovaným párem. To však nic nemění na to, že jsem se na každou epizodu těšil a náležitě si ji vychutnal. Jsem zvědav, kdo se vrátí v příští řadě. (07.11.2016)

Roztomilé. Nikoli bezchybné, ale mně se na to přesto dobře dívalo. Příjemně zromantizované, vidíme patrně méně intrik, než jaké probíhaly ve skutečnosti a málo ze skutečného politického zákulisí. - Mnohé historické filmy o královnách jsou značně zidealizovány, okleštěny a nedrží se přesně faktů. Většinou sklouzávají do vlekoucího se sladkobolného melodramatu pro ženy. U modernějších příslušníků královské rodiny se zase třeba u některých zpracování dozvídáme jen to nejzákladnější a jsou to jako by na zakázku vyrobené "umělohmotné" rádobyživotní příběhy, jednostranně zpolitizovány bez dramatického příběhu a zábavnější linky. Charaktery bývají černobílé. Většinou je to jen poupravené politizování k uzoufání, která nemá skoro žádný dramatický spád. Nebo životopisný film zase padá do druhého protipólu a extrému - do čistě vztahové romantické limonády. - Proto jsem v hodnocení v tomto žánru shovívavější a protože si vystačím i s povrchnějším nastíněním životních osudů panovnic a vím, že historie se stejně vždy přepisovala, výpravný seriál o prvních letech vládnutí královny Viktorie se mi zatím celkem líbí. V porovnání s unylou verzí samostatného, kýčovitého filmu "Královna Viktorie", u kterého jsem usnula snad do deseti minut, se mi toto jeví jako mnohem zdařilejší dílo. Ano, možná je to trochu pohádka oproti realitě, do jejíž skutečných hlubin ovšem stejně nikdo nemůže zcela nahlédnout. Já to beru jako odpočinkovější díl na páteční večer. A protože si potrpím na kostýmní hrátky a krásné paláce a líbí se mi zpracování povahy mladičké královny, která se brzo oprostila od matčiných rad, manipulací a přestala se jí držet za sukně (i přes její počáteční infantilní záliby například v panenkách...), zatím seriál chválím. Není to úchvatné drama, ale to jsem ani nečekala. Lepší průměr, pokud do toho tak jdete, nebudete zklamáni. Já alespoň nejsem. Prozatím. (08.09.2017)