Okno do dvora

Túžba človeka porovnať svoje chovanie a správanie s inými, zhovievavo sa pousmiať, poľutovať, či z nadhľadu okomentovať životy a denné rituály susedov je ľuďom vlastná naprieč kultúrami. Len otvorené spoločnosti si však dovolia vystavovať svoje súkromie ako na tanieri. Zrak muža, nedobrovoľne pripútaného na čas k vozíku, využije túto otvorenosť amerického veľkomestského spôsobu bývania a sústredí sa na životy, odohrávajúce sa za oknami oproti. Je si vedomý možného postihu za takéto špicľovanie cudzích súkromí, ale túžba dozvedieť sa čosi patriace do intímnej sféry iných a zostať pri tom podľa možností nepozorovaný, sú silnejšie. Kamera voyersky vchádza do cudzích príbytkov, približuje detaily, pričom v striedaní dňa a noci, iskrivých dialógov a zatajeného dychu sa rozohráva fascinujúca hra tieňov. Táto atmosféru vytvárajúca paráda len podtrhuje záhadné konanie v protiľahľom byte. Muž zatiahne do dobrodružného pátrania svoju ošetrovateľku i partnerku, pričom zároveň konfrontuje svoj skeptický postoj k budúcemu uzavretiu vlastného manželstva s tým, čo sa mu ukazuje pred očami: zrútené, nešťastné vzťahy, osamelosť, manželské hádky, novomanžel pod papučou, riešenie partnerskej prázdnoty sériou povrchných známostí.... Všetky hitchcocovské ingrediencie fungujú na výbornú. Len drobná poznámočka na záver: V našich zemepisných končinách, kde základným vyjadrením vzťahu bývajúcich k okoliu je dôkladné zastretie okien záclonami, žalúziami, roletami a navrch hrubým závesom, by podobný film nikdy nemohol vzniknúť. (06.09.2006)

Dvě hodiny odehrávající se prakticky na jednom místě. Dvě hodiny vizuálního zážitku a originálně rozehraného scénáře. Alfred Hitchcock ze svých nápaditých námětů vždy dokázal vytěžit naprosté maximum. Postupným plynutím minut zvyšuje intenzitu napětí, které vrcholí v jedné z posledních scén. Nejvyšší předností tohoto filmu zůstává kamera, která svým „voyeurským“ postojem hledí do života ostatních nájemníků. Jednoznačně jeden z vrcholných zážitků v Hitchcockově tvorbě. (25.10.2003)

Já nevím proč, ale za poslední dobu jsem od Hitchcocka viděl Psycho a Závrať a ani jeden film se nevyrovná tomuhle oknu do dvora. Film se odehrává v jedný místnosti, která má výhled na dvůr, kde se dějou zajímavý věci. A kdo by byl řekl, že to bude až tak moc poutavé. Fakt mě to bavilo a v poslední půlhodině jsem se přistihl, jak jsem se potil u každý nervy drásající scény s hercem a holou hlavou režiséra obzvlášť. Veliké překvapení a pro mě nejlepší režisérův film, který jsem zatím viděl. Génius se stejnak pozná. Tím způsobem, že se jeho nápady točí stále dokola a dokola. A ani Okno do dvora není jediný. Holt Hitchcock si dokázal vybudovat solidní napětí v každým filmu, a když se k tomu přičetl takový příběh, tak to byla pastva pro oči a hlavně potní žlázy, které nervama vypustili hektolitry potu z kůže. (11.02.2010)

Že je Hitchcock Majster, dokazuje i týmto filmom .... Je to vlastne psychologická hra na sledovačku, kde sledujeme len pantomímu bez slov, a význam činov si musíme domýšľať. A o to tu ide. Domýšľať si vraždu, samovraždu, milenecké orgie, či hádku.... alebo je to trochu inak .....? Napätie v Okne do dvora sa dá cítiť až v druhej polovici filmu. Škoda , že to nie je od začiatku .... BTW, nepochopil som, ako sa môže taká bohatá a distingvovaná slečna až tak "vnucovať", bez toho, aby nahnevane netresla dverami bytu muža, ktorý o ňu nestojí z dôvodu veľkých "sociálnych rozdielov" (17.11.2005)

po hodně vlažném začátku, kdy jsem měl víčka jako z olova, jsem vážně zdejších 90% nechápal... cca po hodině začal mít film ten správný náboj a vzbudil jsem se... :-) už kvůli vám všem a Alfredovi jsem se chtěl vydrápat na 4*, ale označení "klasika" není všechno a z tohoto filmu to prostě nezapomenutelný zážitek neudělá... jako celek nemůžu jinak než lehce nadprůměrných 60%. (04.04.2008)